Réžia:
Radha BharadwajScenár:
Radha BharadwajKamera:
Bill PopeHudba:
Richard EinhornObsahy(1)
Film Radhy Bharadwaje pojednává o mladé spisovatelce (M. Stowe) vyslýchané sadistickým tajným vyšetřovatelem (A. Rickman), která je obviněna z vkládání politických prohlášení do dětských příběhů. Celý děj se odehrává v jediné vyšetřovací místnosti v blíže nespecifikovaném moderním policejním státě. Film byl oceněn Na Mezinárodním filmovém festivalu San Sebastian 1991 Čestným uznáním. (Dhyani)
(viac)Recenzie (44)
Páni. Nikdy jsem neviděla film o mučení (pokud nepočítám film Odvlečen), ale takový film jako tenhle jsem nikdy neviděla. Vše se odehrává v jedné místnosti a navíc s tak skvělým hercem jako Alan Rickman. Jeho výkonem jsem byla naprosto unešená. Film je zajímavým psychologickým thrillerem a je až neuvěřitelné, že se něco takového ve světě děje. ()
Celou dobu mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním výše, zejména proto, že je to inspirované skutečnými událostmi, což z filmu dělá ještě nepříjemnější zážitek, než to už i tak je. Hodinová stopáž by tomu ale slušela víc. 70% ()
Prumerne zpracovani vzdy vdecneho a zajimaveho nametu. ()
Komorná netradičná dráma iba s dvoma hercami odohrávajúca sa v jedinej miestnosti, ale nie je to šatňa, ako napovedá názov. Tá je len v mysli a odkrýva bolestnú minulosť. Téma určite nie nezaujímavá - totalitárny režim (aj keď škoda, že hlbšie neosvetlený) a spôsoby výsluchu s použitím psychického i fyzického násilia. Len je to celé náročnejšie na pozornosť. Oprieť sa ale môže o kvalitné výkony, hlavne Rickman hviezdi. ()
Expresionistická místnost s kubistickým nábytkem, hra světel a stínů, symboly. Divadelně natočené komorní drama. Jedinými herci tu jsou Madeleine Stowe a Alan Rickman (u které si člověk není jistý jestli hrál pouze jednu postavu. Jeho čtyř(?)-role nenechá diváka klidného po celou dobu sledování). Příběh spisovatelky, která do své dětské knížky ukryla kritiku politického režimu? Příběh ženy, která před svými problémy a trápením utíká do skrytého světa uvnitř skříně? Příběh ženy držené sadistickým vládním vyšetřovatelem? A je opravu on ten 'zlý', kdo pevně věří ve vládní politiku nebo se stal také jen její obětí? Kde je pravda a co už je lež? Nikdy nevěřte cizím lidem. Copak vás to matka neučila? ()
Naivní, přehnaně teatrální (i Ty, Alane?...) a jaksi vymknuté z kloubů. Přesto se jedná o počin velmi působivý, otevřený interpretaci, a tudíž neztrácející vypovídací hodnotu. ()
Politický výslech a mučení, to vše ve stylu absurdního dramatu, které by se mnohem lépe sledovalo v divadle: 65% (jsem hodnotící s pořadím 227, dosavadní průměr je 84%). ()
Tak tohle je velmi zvláštní film o kterém ani moc nevím co mám napsat. Alan Rickman dělá v tomhle filmu opravdu hodně a bez něj bych se na to nejspíš ani nedokoukal. Tenhle film se odehrával celou dobu v jediné místnosti a stejně nijak nenudil, takže si myslím že za to jsou 4* zcela adekvátní. ()
Famózní herecký duet Alana Rickmana a mé oblíbenkyně Madeleine Stowe v psychologickém nástinu vracejících se hrdinčiných duševních ran minulosti vyvolaných sadistickým výslechem přítomnosti anonymního totalitního režimu. Expresionisticky podaný příběh s (opravdu jen) náznakem vzdáleného absurdně-satirického nádechu vyniká mrazivou atmosférou vyslýchací místnosti, ve které se celý film odehrává, na čemž má velkou zásluhu design výpravy dnes již již zesnulé mistryně designu a kostymérství Eiko Ishioky. ()
Když pominu fakt, že se nikdo ani nenamáhal převést toto dílo do filmové podoby, ale udělal defakto divadelní záznam, mám problém i se scénářem, který se zamotává sám do sebe a ve výsledku tak postavy působí i přes vynikající výkony obou představitelů nevěrohodně, díky čemuž vám i přes silné téma k srdci moc nepřilnou. ()
Mně se to teda nějak nelíbilo, vím, že tu jsou hlavně dost kladná hodnocení, ale já měla problém na to koukat. Bylo to jaksi.. nepříjemné. Tu jednu hvězdičku dávám za posledních patnáct minut, to mě alespoň trochu bavilo. Sorry. ()
Velice povedené komorní drama, které bych si velmi dobře dovedl představit na půdě divadla a zážitek by tak byl intenzivnější, protože jedno je pozorovat neskutečně úchvatný herecký výkon v sestříhaném filmu a něco úplně jiného je pak vidět tu samou kvalitu na první dobrou naživo. Mluvím samozřejmě o Alanu Rickmanovi, který zde předvádí další ze svých zajímavých a povedených postav a je hlavním tahounem snímku jakkoliv Madeleine Stowe hraje svoji roli taktéž tak jak by měla. Nejvíce mne ale potěšilo, že přestože tento snímek inspiroval McDonagha k napsání jeho největšího díla, není pozdější nástupce Closet landu jen bezduchou kopírkou, ale něco, co si bere jen málo prvků a jde si svou vlastní cestou, přestože i ve filmovém zpracování hry bych si dovedl Rickmana představit v roli podobné té zde. Bohužel však, přestože má film pouhou hodinu a půl, působí na diváka neskutečně zdlouhavě a únavně, což není jeho chyba, ale spíše diváka, který si tak nemohl plně vychutnat filmový zážitek. ()
Tak tohle byl teda dost divný film. Celý děj se odehrává v jedné místnosti, která připomíná uzavřený šatník, se spoustou zákoutí a dveří v podobě dveří do skříně. Mladá a pohledná spisovatelka je vyslýchána bezohledným, chytrým, manipulativním a občas také násilným vyšetřovatelem v podání Alana Rickmana, který se na role záporáků vyloženě hodí. Během výslechu je spisovatelka konfrontována s tím, že v její dětské knížce Closet Land nabádá malé děti k politickému odporu vůči státu. Kniha je o dítěti, které je svou matkou týráno a zavíráno do šatníku, kde si z jednotlivých kusů oděvů udělá své nové imaginární přátele. A přesně tohle má být způsob, jak manipulovat děti k neposlušnosti vůči autoritám. Při výslechu dojde také k tomu, že vyšetřovatel zaváže spisovatelce oči a pak předvádí druhého, mnohem krutějšího vyšetřovatele, který mučí dalšího odpůrce režimu tím, že mu strká do zadnice rozpálené tyče z barbecue. Místo toho, aby došlo k odhalení disidentu dochází spíše k odhalení toho, že spisovatelka byla už od pěti let znásilňována svým nevlastním otcem, který ji říkal, že "je jí teprve pět a už je z ní děvka, protože se jí to líbí". Také je zde neustále omílaná fráze, že "musíme zničit její tělo, abychom získali její mysl" nebo "odpor je zbytečný" či "bolest zušlechťuje emitor i receptor". To se děje v části, kdy jí vyšetřovatel povalí na stůl a připoutá ji obě ruce a nohy a dělá ji to samé, co dělal tomu disidentovi. Spisovatelka je nucena podepsat přiznání, což samozřejmě odmítá, protože je nevinná a pouze prožívá jedno utrpení za druhým - nejprve znásilňování, nyní drsný výslech. Spousta záběrů je dělána formou snů, vizí a představ, ozývají se různé vnitřní hlasy, což já moc rád nemám a dělá mi to akorát ve všem trochu zmatek. Proto mě tento film příliš nezaujal, možná je to tím, že jsem nedávno viděl podobný "hnus" jménem Výslech. Naopak mám velký respekt ke spisovatelce za to, že se nenechala zlomit a ty papíry plné lží nepodepsala, takže se obětovala kvůli pravdě. Podobné hrůzy se dodnes dějí ve spoustě zemí na světě, a některé země se svou diktaturu snaží šířit za hranice, jako třeba RuZko v současnosti. ()
Nesmierne zvláštny film, ten Closet Land, od námetu, cez spracovanie, ktoré rozhodne pôsobí mimoriadne skromne a film vyznieva divadelne (čo vlastne viac menej aj je). V podstate, jedna miestnosť a dvaja protagonisti. Vyšterovateľ Interrogator, v podaní geniálneho Alana Rickmana, z ktorého výkonu až mrazí. Proste Alan Rickman sa rozohral hádam vo všetkých sférach a podľa môjho názoru pochopil, kým vyšetrovateľ je a vedel ho aj perfektne zahrať (predsa Alan zahrá všetko). Ani Medeleine, ktorá hrá hlavnú protagonistku deja, mladú spisovateľku detských kníh, ktoré znejú podľa vyšetrovateľa veľmi protištátne, sa nenechá zahanbiť a obaja títo herci stvorili dielo, na ktoré sa dlho spomína. A obaja medzi sebou vedú dialóg, strhujúci dialóg. Plný mrazivých odhalení, je dôvod prečo je práve tento Interrogator na scéne práve s ňou. Má to svoje dôvody. No a film rozhodne nie je pre každého. Niekto sa bude však sťažovať na nudu, že sa tam nič nedeje, na dlhú stopáž, dlhé dialógy, ale miestami sa aj v tomto príbehu dá aj stratiť.A ten kto vydrží prvých dvadsať minút filmu, tak potom sa to rozbehne a naberie intenzite. Veď predsa chlapík, čo hovorí o politických omyloch, nemusí byť zlý? Alebo? Ten sadistický, psychopatický vyšetrovateľ vám nedá spávať. Áno hrá ho Alan, ale jeho stvárnenie postavy... Je tak hnusné, že budete mať dojem, že Hans Gruber je ideálny spoločník na poobedný čaj a že, Sherif z Nottingamu je úplne milý a dobrosrdečný chlapík. Čo sa týka filmu tak, najmä posledná tretina filmu mi prišla už trochu chaotická. Ale jedno je isté, z Closet Landu rozhodne nebudete mať dobrý pocit, aj keď si hovoríte, že ste dostatočne otrlý, lebo film vám ide pekne na psychiku a už nikdy nebudete chcieť videť prinajmenšom cesnak. Film však nesie posolstvo a to sa tiahne celým strastiplným príbehom, kedy budete mať stavy toho vyšetrovateľa zabiť, ale na druhej strane ho budete chcieť ľutovať, lebo je chudák, ktorý nevie sám so sebou žiť. Na záver: We must going to closet land. ()
Nudný, dlouhý výslech - vyšetřovatel a mladá vězeňkyně. Filosofické a jen se špetkou jiskření, která brání dát odpad. Umělecký záměr přebil vše, včetně zábavnosti. ()
Já mám filmy z jednoho pokoje moc ráda. Navíc když se v tom pokoji sejdou pouze dva lidé a předvedou podobně strhující podívanou. Tohle bych si uměla představit i na divadle (nějaký malý prostor by tomu slušel), ale i jako film to dokázalo diváka ždímat a decimovat stejně jako labilní spisovatelku. Hodně tomu napomáhá i celá scéna místnosti, depresivní, tmavá, vzbuzující stísněné pocity. Atmosféra je výborně dusivá (vynikající hra světla a stínu to jen podtrhuje), gradace ke konci na jedničku. Madeleine Stowe jsem zpočátku nemohla přijít na chuť, ale s každou další scénou mi byl její projev bližší, opravdu skvělá. Sadistický, teatrální, manipulativní vyslýchající v podání Alana Rickmana, to byl koncert. Jednoznačný tahoun celého filmu. Velká škoda, že se tenhle komorní klenot nedostal do širšího povědomí, protože je to doopravdy intenzivní zážitek. ()
Přemýšlím, kdy takový výslech čeká mě, páč jsem deset let zpět napsala jakousi divnou slohovku... ()
"Children are so powerful but they make such easy victims." Indický režirér, střídající se indické motivy podmazávek a čitelnost spolupráce. P. Glasse. "Skříňové" drama dvou silných výkonů. ()
Silně emotivní zážitek odehrávající se mezi bestiálně vyšinutým vyšetřovatelem (A. Rickman) a půvabnou mladou spisovatelskou dětských knížek v uzavřené atypické místnosti. Příběh vypráví o únosu a následném mučení této mladé spisovatelky. Důvodem celé této anabáze je jisté podezření ze šíření propagandy, která by mohla negativně ovlivnit děti. Ve filmu se objevuje mnoho druhů fyzického i psychického mučení (pro slabší povahy raději nebudu specifikovat, ale jen pro ilustraci mohu prozradit, že by se i moderní série SAW mohli ledascos naučit). Celým snímkem posléze prostupují skryté zprávy ("Podepíšu-li skončí mé trápení?", "Má cenu vzdorovat?", "Jsem opravdu špatný člověk, když jsem se sem dostala?"...). Závěrem doplním, že oba dva herci předvedli perfektní herecké výkony, kdy je divák doslova vtažen do děje. Tento film nemá podle mého soudu nemá diváka odstrašit či pohoršit, ale osvětlit problematiku a bezmocnost, kterou podle studií Amnesty International v 1990 provádí více jak 50% světových vlád. ()
Iluminátské sloupy – řecko/římská mytologie, odkaz na falešná božstva, padlé anděly, podlaha – černobílá symbolika, dominance/submisivita (o tom je celý film, možná o splitting the personality – ani sineuvědomuju, kolik jich bylo na stejné motivy natočeno). I m rather quiet ignorant about politics. You are not a member of any underground group or anything? Children make the best receptacles for propaganda. You can to anything with a child as long as you play with him (Bismarck). They took the wrong turn? Todle bude dlouhý. You interrogated me like a common criminal, knowing full well you owned me an apology? We can never be so sure. What did it sound like? A chocked gutter. Did he raped you? No. He just fondled (mazlit) you? I m not lying. I m sure you not, but maybe you imagined it. Is that why are you such a goodwritter, imagination? Let a doctor examine me. You really should watch what you are saying. Walls have ears. Why didnt you leave when you could (the girl with the dragon tattoo)? Deliberate deceit will not be tolerated, although personally, I may find your lies charming. Inadvertent blunders will be treated with firm kindness, and you must trust me to decide the ratio of firmness to kidness. Your best hope would be to depersonalize what follows, and not to look upon me as a foe or yourself as a victim. We are both seekers of truth and in this quest, I am your friend, philosopher and guide. The Cow who Learned to Fly. The Cat With Green Wings. Heavy-duty political stuff. You had my home search, didnt you? It is interesting to hear writers talk about their work. Hidden meanings surface. Whan you write for children you pretty much have to be direct, theres no room for hidden meanings. Children are remarkably subtle creatures. Pieces of fluff, they have no more depth than cotton candy. Good little girl. I dont trust lonely ppl. All conversations in all hospital rooms are taped without exception. We gain access to confessions, guilts, longings, you name it (at žijou mobily). Most of it is sentimental drivel and is destroyed. Government policy. Closet Land is a place where ppl go for secret meetings! Remember, the clothes dont come alive until the child is alone with them. Friendly Rooster, who is on the lookout, gives the warning cry. You have made the child a martyr and the mother a tyrant. Your sympathies are with the child, bcs you resent any authority. Do you object to my interpretation? But thats all it is, your interpretation. I cant control the messages ppl choose to find in my stories. There are ppl get turned on by passages in the Bible. You are guilty of subliminal indoctrination. I m not a political person. You are not one of those anti-smoking activists, are you? Ted je z toho komedie. You will know if I m going to hurt you. Its the suspense, not the pain, that will drive you mad. Bever trust strangers. Didnt your mother tell you that? Anallogy for struggles of the various underground groups that are resisting the government. Child – protagonist of the story – stands for the uninformed reader, whose views I wish to mold. I represent government authority in the character of the mother and the clothes are all underground insurgents. The Friendly Rooster is a government official. To nemá chybu. Even if I confess to this, how do I know it will stop here? There will be others, more lies, wont there? Trochu Orwell. There has been estimated that 96,8% of all women who favour black underwear are the closet-whores. Sign the confession or suck my dick. Which do you please, you tease? Our Friendly Neighborhood sex-watch says your last time was when you fucked ha ha tried to fuck some guy two yrs ago. Even fossils show more signs of life. Who wants a cold unresponsive whore? Your story is thinly-veiled propaganda designed to stir dissent in the hearts of children. Your rights has been suspended. You do not merit a name or identity. You are henceforth be referred to by a number: AB234. They are watching me too. Your versas are my vices and versa vice. Our aim is to rid society of negative influences. Your aim is to humiliate and debace the human being! There is no justification for cruelty. Our aim justifies the use of certain unorthodox means. We must break your body to win your mind (Orwell). Pain ennobles both the giver and the receiver. Discipline will remain government policy as long as you resist. You respond to my question with the first word that comes to your mind (Touchdown). Sex. Pain. Government. Carrying, loving, just. Mind. Government property. Opposition. Futile. Sleep. Death. Pain will only strengthen my will. You can break my body, but you cannot break my mind. Torture is the policy of tyrants. Resistance is my only weapon. Pain will only temper my will. Why do you refuse? It is such a small thing. Just signature. Think of it as an autograph. To a secret admiter. Children have to be taught a firm lesson. Ted je z toho Martyr. As long I can go to closet land, all you have are my bones. Most ppl break down in matter of hours and you escaped from us on the back of flying cow and a cat with wings. You are a strange and unique case, AB234. What made you this way? Some hidden streak? An inner sickness? We just didnt noticed. Like my mama. If you can frighten a child into silence, you can frighten a ppl, too. And the ppl wont scream either. They will go around pretending everythings fine, everythings all right, while their neighbours disappear all around them. And then they will become like children. Scared of bad man, the chopper that will chop off their heads. Thats whats so terrifying bcs children are so powerless. And make such easy victims. () (menej) (viac)