Pink Floyd: Živě v Pompejích
Pink Floyd: Live at Pompeii
Echoes: Pink Floyd
Réžia:
Adrian MabenObsahy(1)
Pink Floyd imaginativní, nadreálná, vysoce tvůrčí hudba plná barev, která se výborně hodí k vizuálním představením. Film natočený v starověkém amfiteátru mezi ruinami zaniklých Pompejí nabízí divákům úžasný audio-vizuální zážitek. Ve dne se koncert konal v aréně rozpálené sluncem a v noci uprostřed tajemné scény zničené sopečným výbuchem a umožnil tak perfektní souhru zvuku a obrazu. Snímek začíná i končí obsáhlou skladbou Echoes z alba Meddle a obsahuje také následující tituly: Echoes, Careful with that Axe Eugene, A Saucerful of Secrets, Us And Them. One of these Days. Mademoiselle Nobs, Brain Damage, Set the Controls for the Heart of the Sun, Echoes. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Túto fenomenálnu skupinu som vždy miloval. Páčila sa mi ich nadpozemská, nadreálna hudba. Tento koncert mi priniesol jeden úžasný zážitok a to, že ho nahrali v roku 1972 je fantázia. Mali asi najlepšie ozvučenie, techniku v tej dobe a myslím si, že nie oni sa stali otrokmi aparatúry, ale aparatúra sa stala ich otrokmi. Klobúk dole. ()
Tlukot srdce mého je ještě slyšitelný, tep hmatatelný...postavy klopýtající v dusivém kouři. Z dáli zvuky prapodivné, mrazení a nepříjemnost vyvolávající, země probublávající, třas - a pak s rachotem pekelným láva vyvěrající z nejtemnějších hlubin země a já chtěla pryč pryč z toho lomozu a hluku drásajícího! Na chvíli úleva přišla v psím blues Mademoiselle Nobs chrtice afghánské dlouhosrsté než přehlušila je šílenost šílenější s tvářemi zkázy hrůzou zkamenělými... *** Pohlazení hladivě paličkované Nicholase Masona přehlušil zvuk ryčných činelů, kdy Roger Waters počal do nich mlátit jak pominutý. Pak s kreacemi atletickými přesedlal na gong obří a celým člověkem bušil a bušil do mých uší uštvaných... Mladý David Gilmour na sólovce pákou řadící lomcoval zas a válečkem plechovým strunami břinčel. Nato Rick Wright klávesy vzbouřil... Užívali si to vlasáči ušatí postaveni v amfiteátr řecko-římský s vládcem Vesuvem tyčícím se pyšně nad hlavami jejich. A kameny křičí historii černou jak láva spící, stíny Pompejí zaplaveného magmatem žhnoucím žalují, když zastavil se život právě teď...A Saucerful of Secrets (Talíř plný tejemství)... V Echoes dralo se světlo pomalu na povrch a já konečně vydechla. Než jej opět pohltila silueta mocné sopky dřímající... (Doplněk hudební v mém Deníčku.) ()
Hudbu samozřejmě nemá smysl hodnotit, to bych mohl všem koncertům Pink Floyd nasázet plné hodnocení, aniž bych je viděl. Co mě trochu zklamalo, byla vizuální podoba, kdy si podmanivou atmosféru opuštěného amfiteátru v Pompejích užijeme pouze zpočátku a pak ještě chvíli u konce. Zbytek času kamera podivně krouží především kolem Nicka Masona a Davida Gilmoura. Kdybych viděl delší verzi obsahující rozhovory se členy kapely, možná bych mluvil jinak, takhle převažuje mírné zklamání. Hudba za pět, obraz za tři. Vidíte, už jsem zase u toho. ()
Co na tom, že nemám rád takovéto prostříhávání písní s rozhovory s kapelou, či že mě víc zajímají Pink Floyd než všechny ty vizuálně působivé vulkanické či kosmické záběry. Když ovšem tahle čtveřice začne hrát svoji nadčasovou muziku, jdou veškeré připomínky stranou. Dokonce ani publikum mi nijak nechybělo. ()
Viděl jsem prodlouženou verzi, která je prý méně atmosférická než původní hodinovka – nešť; střídání magických hudebních pasáží z vrcholu kosmicko-psychedelického období kapely s odlehčeným „nahlížením pod pokličku“ mi vyhovuje ideálně, protože je nejen absolutním audiovizuálním zážitkem (jistá syrovost vesmírných a sopečných záběrů má u mě větší sympatie než málem sterilní dokonalost obrázků, kterými Pink Floyd doprovázeli svá vystoupení později), ale zároveň dokumentem své doby. A že to byla panečku doba: Film zachycuje mj. přípravy vůbec nejslavnějšího floydovského alba Dark Side of the Moon a pro dlouholetého fandu je nadobyčej vzrušující sledovat postupné krystalizování zvuků, které má vypálené do hlavy v jejich definitivní podobě. Jeden z nejsilnějších filmových záznamů, které po kapele zbyly – osobně mám slabost i pro Benátky z osmdesátého devátého bez Waterse, naopak watersovu sólovku In the Flesh, a pak je tu samozřejmě filmová podoba The Wall; kam se ovšem hrabe třeba studený P.U.L.S.E.… ()
Galéria (3)
Fotka © Universal Studios
Zaujímavosti (7)
- Po skladbě "One Of These Days" je vidět, jak členové Pink Floyd popíjejí během svačiny české pivo Pilsner Urquell. (PinPrick)
- Během skladby "One Of These Days" vypadne Nickovi z ruky palička na buben, on přesto zuřivě pokračuje jednou rukou, zatímco druhou loví náhradní paličku. (PinPrick)
- Existují dvě verze VHS záznamu. Starší verze se samotným vystoupením a tzv. Theatrical version s interview a záznamy ze studia. Na DVD pak vyšla verze Director's Cut obsahující počítačové animace. (messiah)
Reklama