Benny a Joon

Umírněná romantika / dramedie, v níž se pragmaticky zodpovědný Benny stará o svou duševně nemocnou (tzn. po hollywoodsku roztomile výstřední) sestru Joon. A pro oba je tak komplikované najít k sobě partnera. Odzbrojujícně čistý vztah dvou bláznů (Joon + její "opatrovník" Sam v podání mladého Johnnyho Deppa) bohužel - stejně jako dojem z filmu - pošpiňuje vyhrocený sourozenecko-ochranitelský střet v konečné třetině, ke kterému jak náhle došlo, tak překotně rychle a kajícně byl rozetnut. (11.12.2015)

Keďže som vekom už niekde približne tam, kde bol Benny, celkom som sa dokázal vcítiť do jeho situácie a do konania, ktoré by sa mi zdalo pred 10 rokmi nelogické a mal by som ho za blbca. Vlastne je to o tom, ako si normálni už skutočne dospelí ľudia zbytočne dokážu nezmyselne komplikovať život a ako to môže u mladých prebiehať bezproblémovejšie. Že sa všetci poučia, že sa problémy relatívne bez problémov vyriešia a že sa máme cítiť po filme lepšie ako pred ním, je zrejmé už po pár úvodných minútach. (29.05.2017)

Malý komorní snímek,stavící především na hercích.Odlehčenější romantické drama,které neurazí,pomalu,ale mile uplyne a právě díky hereckým partům se jen tak z hlavy nevytratí.Je neuvěřitelné,jaký čuch měl Depp již od počátku své kariéry na zajímavé a nevšední role a je jen dobře,že se hned od začátku vyhýbal hlavním rolím ve velkých bezduchých filmech. (18.04.2008)

Divný film. Vůbec nevím, čím by mě měl oslovit. Depp hrál zase jednou podivného týpka, který je dobrotivý, a tyhle role jsou pro něj jako dělané. Po dějové stránce ovšem hrůza. Co taky čekat od režiséra s podivným jménem a nevalných kvalit, jakým je Jeremiah S. Chechik. Výsledkem je divná a nezáživná slátanina tvářící se až moc chytře. (10.09.2010)

Bezchybný Johnny Depp opět vévodí hereckému složení - a to v další netradiční roli, výstředního imitátora Bustera Keatona. Duševně nemocná dívka Joon vyrůstala v izolaci a samotě, jen po boku starostlivého bratra. Režisér Chechik se pokusil spojit dramatické prvky se vzplanutím dvou excentrických bytostí, svým relativně naivním pohledem tak přispěl do podobně laděných snímků duševně nemocných s nepopiratelnou vnitřní kvalitou jako byl Levinsonův Rain Man nebo Howardova Beautiful Mind. 60%. (17.02.2008)