Skrotená hora

To s tou nominací na nejlepší film roku byl jako vtip nebo co? Jako já nevim, ale aby se dva chlapi, co jsou do tý doby jakože normální si začali najednou rozpíchávat prdele ve stanu, to mi přišlo hodně trapně přehnaný a na efekt. Je fakt, že filmu se rozhodně nedaj upřít kvality jako překrásný záběry přírody, herecký výkony jak Gyllenhaala, tak zejména Ledgera nebo solidně natočený smutný love story, jenže nic víc na tom prostě nevidim, tohle akorát boduje tim, že jsou tady dva teploušové a tak si to málokdo dovolí přímo zkritizovat, jinak podobných příběhu o nenaplněný lásce jsou mraky a mnohdy bych řek i lepší, než je tohle a oceněný jsou leda tak hovnem. Je to kvalitní, ale nejlepší film roku ani omylem, ještěže vyhrálo Crash a ne tohle (02.01.2009)

Neuvěřitelně nádherný, hluboký a citlivě natočený film, jehož krása, čistota a hloubka vyzařuje z každého záběru, dialogu, gesta či detailu. Film, který ukazuje spoustu, ale vyjadřuje ještě mnohem více. Dokáže ukázat i mnohé, co je ve Zkrocené hoře ukryto a nikdy nevyřčeno. Kolik skrytých emocí, touhy, bolesti a strachu se v jejích scénách nachází. Jedinečná a mistrovsky propracovaná psychologie odlišných charakterů hlavních postav a jejich vztahu. Mimořádné výkony Jakea Gyllenhaala jako otevřeného, spontánního a výmluvného Jacka Twista a Heatha Ledgera jako uzavřeného, mlčenlivého a emocemi zmítaného Ennise Del Mara, který byl vychováván k tomu, aby se stal správným "tvrdým" chlapem. Příběh o neuvěřitelně silném citu dvou lidí, který je zároveň příliš křehký a zranitelný. Krásný a smutný příběh nenaplněné lásky, která byla již od počátku odsouzena k tomu, aby se ukrývala tam, kde vznikla. Tam v horách, uprostřed lesů, v srdci přírody, tam kdesi nikde, uprostřed všeho. Daleko od lidí a všedního života. Děj je zasazen do nádherné, drsné přírody, kterou lemuje magická, nezapomenutelná hudba fenomenálního Gustava Santaolally. Úchvatný, dechberoucí a pravdivý scénář. Pamatuji si z něj snad každou větu a dialog. Nejkrásnější a nejemotivnější film, jaký jsem kdy viděla, a jež se mi nesmazatelně zaryl do srdce a mysli. Ukazuje lásku a hluboký cit, který zde však vůbec nesklouzne ke kýči a oblíbenému hollywoodskému patosu. Jeden z mých top filmů, jehož dokonalý filmový, citový a osobní prožitek je více autentický zejména při originálním znění. Kdybych mohla celý tento příběh shrnout do jednoho citátu, řekla bych tento, který mne kdysi napadl: "Hloubku našich citů nikdy nedokážeme vyjádřit v hloubce našich slov..." (09.03.2006)

Stejně tak jako leporelo pro děti, je i tato obrázková skládačka natočena neskutečně podmanivě a postavy se na ní nádherně vyjímají. Jenže nějaký hlubší citový dopad to v té svojí malebnosti absolutně vynechává, čemuž bohužel dopomáhá velmi opatrná práce s provokativní tématem, jelikož být ten vztah rozvinut mezi heterosexuály, byla by z toho dokonalá esence kýče, což při tématu homosexuality vypadá spíše jako laciná póza než snaživá demýtizace nejen divokého Západu a kovbojů jako drsných chlapů, ale i homosexuality jako takové. (05.11.2006)

Jeden z těch autentočtějších filmů o homosexuálech, i když asi ne nijak přelomový. Dlouho po tom, co jsem se na něj dodívala v kině jsem se snažila přijít na to, co mi v tom chybělo. Proč jsem neměla nutkání přeběhnout do kinosálu vedle a dát si to celé znova. V hercích pravděpodobně problém nebude. Heath Ledger se konečně vymaňuje ze stereotypu svých milovnických rolí, i když mojí oblíbenější postavou byl už od počátku Jake Gyllenhaal. K tomu přidáte krásnou přírodu, sympatický scénář... a chybí to, co by mě přimělo řařadit Zkrocenou horu k tomu lepšímu, co jsem kdy viděla. A to citlivější režie. Nemám nic proti umění Anga Leeho, ale přece jen... v celém příběhu chybělo něco, co by vás přimělo skutečně věřit celé té velké lásce. Emoce. (21.03.2006)

Věděl jsem, do čeho jdu, ačkoliv moje první zhlédnutí je dobrých deset let staré. Film Anga Leeho ale potvrzuje, že některé kousky potřebují dozrát. Poznali se jednoho léta na začátku šedesátých let coby pastevci ovcí. Zamilovali se o pár týdnů později. Táhlo je to k sobě nejednu sezonu. Podmračený zamlklý Heath Ledger a ukecaný houževnatý Jake Gyllenhaal naprosto selžou v tradičním mužství. Nešlo jen o alkoholem prosáklou noc, kdy byla sakra zima a ve stanu příjemně teplo. Tohle mělo hlubší základ, který pečlivě střežili po další dekády – a jejich rybářské výpravy nikdy nebyly o prutech a udicích. Čas ale nejde vrátit, dobu také nelze vyměnit, síla vztahu a naděje se tak pomalu vytrácejí. Stejně jako se jednomu z kovbojů ztratí košile. Lee je za kamerou suverénní (rád zkouší nové žánry a žádného tématu se nebojí), stejně jako herci před ní. Lepší mi přijde Ledger, který je ve svém ztvárnění hluboce citlivý, zoufalý i nerudný, pronáší spíš úsečné věty, které drtí přes zuby, než aby chtěl vést nějaké dlouhé dialogy, od image snadno čitelného krasavce se odpoutal dokonale. Svou přirozenou potřebou je zahnaný do kouta a netuší, jak z něj ven. Herecky se musí líbit i dámy v pozadí: Michelle Williams a (tehdy „princeznovská“) Anne Hathaway. Pomalá atmosféra mi seděla, stejně jako emoce, se kterými se pečlivě pracuje. 80% (17.01.2016)