Cesta - portrét Věry Chytilové

Jsem rád za tenhle dokument o jedné z nejzajímavějších žen v kulturní oblasti v této zemi. Nechává diváka nahlédnout do své povahy, nálad, myšlení. Méně rozebírá, proč točí od jisté doby, tak špatné filmy. Jdou jí ale nadprůměrně dokumenty. Především - Vzlety a pády - jsou obřím počinem, a ještě že ho stihla natočit, neb poslední dva hlavní aktéři už nežijí. (31.10.2010)

Dvaapadesátiminutový dokument se zabývá „první dámou českého filmu“, Věrou Chytilovou. Dnes již starší dáma v letech, jejímž posledním filmem zůstává zatím kritikou i diváky zcela odmítavě přijaté Vyhnání z ráje, dnes učí na FAMU mladé filmaře. Dokument se nese v duchu osobní zpovědi, takže kamera autorku provází především v domácnosti u všech možných činností, během nichž odpovídá na otázky a snaží se zamýšlet nad dávnými i nedávnými vzpomínkami. Chytilové monology do kamery jsou střídány se záběry z jejích starých filmů, rodinného archivu a normálního života (procházky se psem, vaření, diskuze se synem, scény ze školy). Chytilová nešetří charakteristickým jízlivým humorem a pokud se vyjadřuje k dávno promlčeným nebo obecně probíraným věcem, je skutečně vtipná, trefně úderná a místy i skutečně osobní a otevřená (debata o funkci rodiny). Jenže čím více se její vzpomínky blíží současnosti, stává se cynickou starou ženou, která si neumí udržet odstup a i když se snaží tvrdit, že na názor kritiků a diváků kašle, je cítit, jak je na obě strany ohledně posledního filmu stále namíchnutá a jakmile začne film chválit, zatímco mezi detaily její tváře sledujeme záběry z evidentně velmi špatného Vyhnání z ráje, neubránil jsem se otázce, zda Blažević skutečně Chytilovou tak obdivuje, že není schopná vidět ten evidentní kontrast. A i když v závěru režisérka dává najevo, že by se za kameru určitě ráda vrátila, bude pro všechny lepší, pokud zůstane doma a objektivem videokamery se bude věnovat pouze svým příbuzným. (23.07.2004)

Já tuto paní prostě nechápu-podle mého se jedná o hodně nevyrovnanou,rozpolcenou,složitou ale i značně náladovou osobnost... (31.01.2009)

...Tak ještě že J.B. měla ten scénář, že... :-/ - - - - - (Poprvé viděno 31.1.2009 na ČT2, komentář zde jako sedmý - 1.2.2009) (01.02.2009)

Svěrným prvkem CESTY je pouze - a výlučně - Chytilové osobnost. Dlouhé monologové scény, prostříhávané průhledy do současnosti, do rodiny i do dnešního režisérčina partnerského vztahu naznačují skutečnou složitost osobnosti této temperamentní a obtížně předvídatelné ženy. Charakteristické "r" nám spolusděluje zřejmě většinu režisérčiných životních mezníků i karambolů. Hluchá místa, konstatovaná většinou předpisatelů, jsou nesporná, převažuje je však podle mého názoru prvek, zmiňovaný již v úvodu této poznámky: režisérčina stále tvůrčí osobnost. (14.07.2010)

Prostě Věra. Je, jaká je. Intimní pohled do jejího soukromí je jen další variantou na téma, jak si z ní sedáme na zadek. Inu tak. (30.05.2016)

Ve všech směrech obyčejný dokument o životě naší nejlepší režisérky. Bohužel paní Chytilovou jsem nikdy jako osobnost moc nemusel a i když některé scény byly docela dost emocionálně vypjaté, tak se mě to vůbec nedotklo. (24.11.2009)

Douglase jsem odstranil z oblíbených hned po legendárním pomopromítání Holubice a dobře jsem udělal, jak svědčí jeho ochota upřesnit svou nezbytnou úvodní informaci "starší dáma" slovem jistoty "v letech", nebo schopnost kreativní formulace "zcela odmítavě přijaté". No teď nevim, tahle schopnost by vlastně mohla být naopak důvodem si ho mezi ně znovu zařadit, jenže Douglas hrdě propadá v testu Subjektivovým filmovým lakmusákem, jímž není nic menšího než právě Vyhnání z ráje, čímž se dostávám k tomu, o co mi v Douglasově komentáři jde. Chytilové jednovětý podiv nad tím, jak byl tento její film odmítnut, dává Douglasovi vidět ("cítit") v dokumentu (resp. z dokumentované osoby) něco, co já tam nevidím a necítím ani po jeho návodu. Nevidím-li to, nemohu vidět ani Douglasem zbadaný "evidentní kontrast". Z mého hlediska tedy musí být chybou dokumentu, že jednoho z našich předních komentátorů takto zavádí na scestí, z hlediska Douglasova by naopak mělo být předností dokumentu, že mu tento náhled zprostředkoval. Jenže on chce, aby to viděla i autorka. Povážlivé je, že celkem jeho komentář patří co do schopnosti o filmu něco smysluplného říct k těm nejlepším, které tady můžeme číst, pochvalné nevyjímaje. (Triatlet dík za upozornění na okatost jablka - přesně taková okatost symbolů, ano právě toho jablka, je jedním z nejvýraznějších prvků Chytilové filmů.) Zvolená forma dokumentu je jistě šťastnější než obvyklý kaleidoskop různých svědků, znalců a míst. Nehneme se z Chytilové domu a zahrady, nemáme úniku před jejími promluvami, musíme za ní i do kuchyně a při nechtěných setkáních s jejími rodinnými příslušníky je trochu tapně jim i nám. Je to intimní. Krásné jsou prostřihy s filmovými scénami realizovanými v tomtéž domě, v týchž místnostech. V tom domě se porůznu povalují ceny za dílla, jako se v naší mysli obyčejně povalují útržky vzpomínek. Nejsme zvyklí v tom harampádí vypátrávat "cestu". Co mám proti tomuto filmu, je absence jakékoli konfrontace (ne probůh s "odlišnými názory", ale s nepříjemnými připomínkami, které mohla vnést a nevnesla sama autortka), takže v nejobecnější rovině mi vlastně chybí totéž co Douglasovi. O tom, na co Chytilová nemůže být  hrdá, se taktně mlčí. Taktně, tudíž trapně. A třeba zrovna u toho Vyhnání z ráje opravdu stálo za to se pozdržet. Než byťsi  snad retušovaným, je i tak tento dokument o jediné (šedou eminenci Krumbachovou nepočítaje) ženě, která se mezi českými filmovými tvůrci právem řadí mezi ty nejvelikánovatější, nejepochálnější, nejsvébytnější, nesmírně cenným a krásným portrétem. Byly bychom ochuzeni, kdyby nebyl vznikl. (17.06.2023)

Dokument pozostávajúci hlavne z názorových monológov Chytilovej, ale mne osobne sa najviac páčila kolonka Home videos v bonusových materiáloch. (31.07.2022)

Věra Chytilová je pro mne režisérka, která kdysi natočila několik opravdu vynikajících filmů, ale jako člověk mi připadá nesympatická až protivná. Tento její portrét je bohužel většinou jen záznamem její mluvící hlavy a dobře by se mohl vysílat i v rádiu. Značná část informací od paní režisérky je natolik obecná, že i když mě zaujaly, jsou mi k ničemu, když netuším, na co vlastně naráží. Archivní záběry jsou zajímavé, scény vytržené z kontextu svých filmů působí až překvapivě nevýrazně. Celkově nic moc. (30.09.2005)

Po portrétu ve Zlatých šedesátých byla Cesta akčnější - střídání prostředí, převážně místností v domě Věry Chytilové. Ale stejně celek působil stylizovaně - okaté hraní s jablkem,ukazování cen, přemýšlení nad tím, jestli si VCH neměla vzít tmavé brýle... Zajímavé bylo, jak se VCH při tom všem filozofování dokázala sama dostat do patetické nálady. A nepochopil jsem střihy podkreslené zvukem škrábání ledu, který v jedné scéně VCH odstraňovala na zahradě, možná to byl umělecký záměr. (01.02.2009)

Životní výpověď jedné ze zásadních postav české kinematografie. Věra Chytilová se zamýšlí nad svou profesní tvorbou, životem, rodinou, u čehož ukazuje několik svých tváří. Ženu jako rozhodnou rebelku, co se rozhodně nebojí nějakých okovů, šikovně se z nich totiž vždy dovedla vymanit. Ženu jako velice emocionální bytost, zpytujíc časy a nečasy svého života, který ji připravil cestu značně kopcovitou. Ale také i ženu jako hospodyni, co je otevřená rodině, kdykoliv jí to čas dovolí. Filmařsky by se dokument dal zvládnout lépe, prostřihy na dětství a filmy byly umístěny možná až moc volně a i formu bych si ideálně představoval trochu jinak. Takhle mé hodnocení plyne jen a pouze z osobnosti Paní režisérky, díky které to vidím na sice slabší, ale přece dobré 4*. Dokument jsem zhlédl v době, kdy je režisérce čerstvých 80, a nemůžu nenapsat, že na ten věk vypadá výborně. (31.01.2009)

Díky tomuto dokumentu se změnil můj názor na Chytilovou a velikost její osobnosti. (18.02.2009)

Pani Vera Chytilova /1929 - 2014/ ostane pre mna navzdy velkou Celebritou a vybornou reziserkou. Na jej stare filmy zo 60. rokov /Perlicky na dne, Ovoce stromu rajskych Jime/, ale aj na normalizacnu tvorbu /Panelstory, Kopytem sem, kopytem tam/ proste nedam dopustit. Tento film/dokument presne vystihuje zivot a nasledovne strasti/problemy/radosti takej osobnosti, akou pani Chytilova bezpochyby bola. Som hrdy, ze mozem jej filmy stale pozerat /a ze ich mam rad/, a ktore si myslim, ostanu v hlavach filmovych nadsencov ceskoslovenskej kinematografie este sakramentsky dlho, ak nie vobec navzdy. Na zaver slova klasika /musim cesky, kvoli autenticite/ : "Film, to je nakaza. Jakmile se vam jednou usidli v krvi, prevezme vladu ak nejaky vrchni hormon, zacne ridit enzymy... ovladne vam mysleni. Jako u heroinu : Antidotem filmu je jen vice filmu". 94 % (01.05.2014)

Zajímavý tím jak blízko si pustila tvůrce k tělu, křehká i zraněná, včetně otevření rodinného archívu... Odložila černé brýle... Pořad není vhodný pro děti a a mladistvé😀 (26.12.2017)

Dobře natočený profil jedné z nejlepších režisérských osobností české kinematografie dokonale odhaluje režisérku samtotnou a její život. Můsím podotknout, že daný dokument mi vykreslil Chytilovou v trochu lepším světle její osobnosti, než jsem se doposud domníval. Také ale mohl trochu detailněji se zabývat filmografií, byla zde vylíčena opravdu stroze... 85% (31.01.2009)

Velká perzóna českého filmu - a navíc velmi inteligentní a moudrá paní. Je především porevoluční tvorbu sice nepochopím (a tak raději dělám, že neexistuje), ale její šedesátková i normalizační tvorba je skvostná. Chybí nám teď další taková Chytilová, která by povznesla úroveň českého filmu.. (01.05.2014)

Příjemé překvapení. Režisérka, která je obecně vnímána jako nepříjemná, hašteřivá žena, z dokumentu vychází jako veskrze sympatická a sympatizující bytost. (04.05.2014)

Obvykle děj filmu v komentáři nepopisuju, ale potřebuju si vyjasnit, co jsem se vlastně dozvěděl o Věře Chytilové. Že milovala film, že milovala svého manžela, že milovala své děti, že v době natáčení prožívala tvůrčí krizi, že byla údajně povznesená nad světskou slávu, že na prvním místě figurovala v žebříčku jejích hodnot rodina, že v dětství propadla víře, že se neštítila ničeho v zájmu tvorby… Nebylo toho úplně málo. Ale nebylo toho pro mě dost. (30.06.2023)

Slusne natoceny dokument o zname reziserce (Vera Chytilova). 55% (31.01.2009)