Milostný příběh
Ljubavni slučaj ili tragedija službenice P.T.T.
Love Affair, or the Case of the Missing Switchboard Operator
An Affair of the Heart
Obsahy(1)
Krysy představují vážný problém. Jenom v Bělehradu jich bylo v době vzniku 3 milióny. Po celé Jugoslávii - 60 miliónů. Jeden pár krys během roku splodí 1000 potomků. Toto je příklad informace, které režisér sděluje divákovi, aby jeho požitek ze sledování milostného příběhu Izabely a Ahmeda byl maximální. (Morien)
Recenzie (13)
Makavejev sa tu ešte nedoviazal tak ako pri nasledujúcom W.R., ale už sme na pôde avantgardného filmu, o tom niet pochýb. I keď ide o tragédiu, o čom sa dozvedáme krátko po začiatku nechronologického rozprávania, je v tom dosť, ťažko popísateľného, humoru. Najväčší mudrci mudrujú o sexualite, ale skutočne si ju tu užíva iba ústredné duo. Alebo ešte pred tým jeden mladý atlét, o ktorého výkonoch v posteli iba počujeme. No a na konci môžeme dumať nad tým, prečo krysý pár privedie na svet tisíc mláďat a my z toho iba zlomok. A je jasné, kto tu bude vládnuť o sto rokov. ()
Významově mnohoznačný a vcelku obtížně uchopitelný snímek mísící vícero rovin. Film částečně předznamenává, jakým směrem se Makavejevova budoucí režisérská kariéra bude ubírat. Prostý příběh vztahu telefonní přepojovatelky a deratizátora krys je narušován častými (pseudo)dokumentárními vsuvkami a krátkými přednáškami kriminologů. Nejednou jsem si vzpomněl na film pozdějšího data, na Zanussiho Iluminaci. Co na snímku oceňuji, je určité propojení fikčního a dokumentárního světa, které divákovi dává nahlédnout v podstatě hned v počátku filmu (jak píše Vojtisekll) na výsledek milostného vztahu. ()
Modernisticky, esejisticky zcizovaný film-koláž, uvažující náročnými postupy nad tématy sexuality, vztahu kontrastních životních (i náboženských) stylů a kultur, reality srbského socialismu, kriminalistiky i třeba problému přemnožených krys, ve svých mnoha vrstvách ukrývá fragmenty příběhu lásky operátorky PTT Izabely (Eva Ras) a muslimského muže Ahmeda (deratizátora krys). V průběhu obrazů soužití, z klidu, idyly až k rozkolům a tragickému závěru, forma připomene místy godardovskou eleganci (oproti barvitému hitu Žena je žena je tu však dominantní realistická a pošmournější nálada), montážním a přednáškovým principem pak také některé filmy Zanussiho či Alexandera Klugeho. Makavejev však, s ohledem i na následující extrémní díla, v provokativnosti témat i jejich zpracování došel v lecčems nejdál. ()
Odkouzlení světa a sexuality pomocí dokumentaristického zcizení, nebo naopak ironizace a sexualizace zdánlivě vážných/ asexuálních témat? Není divu, že z bývalé Jugoslávie vzešli lacanovsky orientovaní myslitelé, nejznámějším z nich je Slavoj Žižek, kteří psychoanalyticky odhalují v kořenech společenských fenoménů fungování touhy a... pudu smrti. (Hned následující Makavejevův film bude ostatně zaměřen na jiného psychoanalytika - Wilhelma Reicha). "Milostný příběh" tepe rytmem filmových 60. let a silou modernity - i samotná ústřední dvojice je ztělesněním principů moderní osvobozené sexuality oproti tradičním milostným a rodinným dispozicím: mužské dokumentárně chladné sekvence proti ženskému živelnému příběhu? Samosprávný socialismus, VŘSR, věda a sociologie stavící se proti touze, fikci a základním radostem? Nebo radikálněji: samosprávný socialismus, VŘSR, věda a sociologie, inspektoři hygieny zabíjející libidinální touhu v sobě samých a potlačující vědomí, že je to právě touha, na nichž stojí jejich existence? V Makevejevově filmu neexistuje soukromý příběh, intimní touha a hlavní hrdinové v protikladu k realitě, ale vnitřek a vnějšek se proplétají jako lacanovské nevědomí. ()
Další kapesní Godard z východu. Je to hlavně o kráse hlavní herečky, jinak dost o ničem. ()
Makavejev je akysi bergman Balkanu. Mnohoznacne tazko uchopitelne dielo, ten sexualny romanik mal nieco zakryt : 82 % ()
Mezi krásnou Isabelou a nevýrazným Ahmedem se zrodila láska až za hrob. A to doslova. Jak rychle začala, tak i skončila. Přispěla k tomu budovatelská doba nebo snad krysí hemžení? Některé přednáškové vsuvky byly celkem příhodné a často i relativně vtipné, jiné zase naopak dost otravné a příběh nikam neposouvaly. (65%) ()
Možná to slovní spojení vůbec neexistuje, ale řekl bych, že tenhle film reprezentuje Jugoslávskou novou vlnu. Zlatá sedumdesátá. ()
Skutočne neobyčajný film. Najskôr vyšetrovanie, nasleduje mŕtvola a až potom zápletka. A pomedzi to dokumentárny film, vlastne filmy o rôznych témach od vrážd až po zrodenie života zo slepačieho vajca. Všetko okorenené nahými scénami krásnej srbskej maďarky, živej či mŕtvej, za zvukov budovateľskej hudby, trebárs od súdruhov z NDR. Znie to ako avantgarda? To teda je, že sa ani Francúzi nechytajú, ale vidno odkiaľ prišla inšpirácia. –––– Žiješ ako v tom románe Búrlivé výšiny. ()
[2,5*] "Dva mjeseca sam bila bez čovjeka, da znaš. A to je mnogo za Mađaricu." ("Vieš, bola som bez muža dva mesiace. A to je na Maďarku veľa.") Dramatický príbeh lásky medzi Maďarkou a Turkom v Juhoslávii. Podobne, ako v prípade Makavejevho slávnejšieho filmu W.R. - Misterije organizma (1971) sa dlho zdá, že aj tu ide o akési ironické prepojenie sexuality a politiky (marxisticko-leninského charakteru). Hlavný príbeh je totiž neustále prerušovaný prednáškami sexuológa, dokumentárnymi vsuvkami o rôznych komunistických akciách, ale trebárs aj prednáškami kriminológa, patológa (ktoré aspoň dávajú v kontexte príbehu zmysel), či odborníka na hubenie potkanov. Celý tento guláš na mňa pôsobí tak, akoby tvorcovia nedokázali samotným príbehom naplniť celovečernú dĺžku (tých celkových 70 minút by tomu aj nasvedčovalo). A do toho ešte hraje verklíková hudba, budovateľské piesne v nemčine (!), či maďarské piesne, a tak to celé naberá ešte bizarnejší charakter. Môj dojem z filmu je ale aj tak výrazne lepší ako v prípade spomínaného slávnejšieho diela. V prvom rade sa totiž naň veľmi dobre pozerá, a to vďaka peknej čiernobielej kamere a tiež vďaka pôvabnej hlavnej hrdinke Izabele (Eva Ras), neustále sa usmievajúcej (až do jednej dramatickej udalosti, kedy svoj úsmev náhle stratí). A v neposlednom rade sa mi páči aj samotný príbeh (napriek tým prerušeniam, z ktorých viaceré sú dosť nezmyselné), ktorý sa pomerne rafinovane vyvíja až do prekvapivej pointy v silnom závere. ()
Film jsem viděl poprvé v roce 1969 a byl jsem nadšený. Moje sympatie k filmu i po nedávném shlédnutí neopadly a tak příběh telefonní operátorky a muslimského deratizátora krys patří mezi ty filmy z období nové jugoslávské vlny, které hodnotím nejvýše. K příběhu patří i tak tragický závěr, jiný si ani nedovedu představit. ()
Film střídá dvě zdánlivě nesouvisející linie, které se před koncem filmu spojí do jednoho jednoduchého příběhu. Makavejev zde poprvé používá své metody koláže – příběh se střídá s přednáškami o sexuologii, krimnologii, vyhlazování krys a s fragmenty ze starých sovětských propagandistických filmů - ale nevzdává se atmosféry "černého filmu". ()
Jednoduchý priamočiary príbeh známosti a vzťahu telefonistky Izabely a sanitárneho inšpektora Ahmeda. Produkcia je dobrá a príbeh plynie prirodzene bez akejkoľvek snahy o dramatizáciu. Práve naopak, príbeh je prerušovaný náučnými vsuvkami z oblasti sexuológie, kriminalistiky a deratizácie, ktoré zdanlivo s príbehom nesúvisia. V skutočnosti príbeh dopĺňajú a naznačujú jeho smerovanie, čím vytvárajú určité napätie z očakávaného. Film je naviac doplnený budovateľskými socialistickými piesňami a na pozadí môžeme sledovať tep socialistického života v Juhoslávii. Herci sú prirodzení a uveriteľní, takže napriek vcelku banálnemu príbehu a jednoduchému spracovaniu má snímka určité čaro. 75% ()