Futbaloví chuligáni

Keď som videl film Nicka Lovea "The Football Factory", tak ma silne oslovil svojou autentickosťou. Preto som sa ani nejak moc neponáhľal si pozrieť "Green Street Hooligans". Teraz som sa ku nemu konečne dostal a sklamaniu som sa nevyhol. Celé je to určené snáď len Američanom (ktorí o futbale nemajú ani šajnu) alebo konzumnému divákovi, ktorý medzi hooligans nikdy nepatril. Až mi je ľúto, že tá partia holobriadkov spoločne s hobitom E.Woodom sa vydáva za najtvrdšiu Firmu môjho najobľúbenejšieho anglického klubu West Ham United. Klipové nasnímanie bitiek vyznieva smiešne teenagersky. Vrcholom tejto frašky je melodramatický koniec, kde sa z amerického študentíka stáva tvrdý chlapák. Oi, kamaráti, je to blbosť. ** (03.08.2008)

Na Hooligans je nejzajímavější námět, který využívá atraktivního divácky vděčného prostředí agresivních fotbalových fanoušků a emocemi nabitý svět fotbalových stadionů k rozehrání svého příběhu. Kladem a pro většinu fanoušků nejpřitažlivějším faktorem je velmi slušné natočení brutálních rvaček. Film si v tomhle ohledu opravdu udržuje tempo a napětí. Na druhé straně existují filmy, které dokážou určité téma analyzovat, a naopak filmy, které na určitém tématu parazitují, a Hooligans bohužel patří k té druhé skupině. Celá ta dojemná historka o bratrské lásce a obětavém vztahu mladých fanoušků ke svému klubu je na motiv hooligans jenom povrchně naroubovaná a realita tohoto fenoménu je úplně jiná. Ten, kdo se chce o fenoménu hooligans dovědět skutečnost, měl by se podívat na britský dokument Klamu, abych nebyl klamán, kde investigativní britský novinář inkognito pronikne do jednoho z klubů a dlouhodobě se v tomto prostředí pohybuje. Hooligans představují nefalšovanou a velmi temnou kriminální strukturu, kde o fotbal vůbec nejde, respektive jen jako o záminku k násilí. Film o hooligans by mohl obsahovat sociální rozbor frustrace chudých výrostků a nezaměstnaných přistěhovalců z předměstí, mohl by rozehrát přitažlivou kriminální zápletku a mnoho dalšího, ale tady jde o nefalšovaný kýč, který je lživý ve své podstatě. Elijah Wood je sice dobrý herec, ale typově se do role mladého násilníka nehodí a především ani na moment jsem mu nevěřil proměnu z kultivovaného intelektuála, který končí elitní americkou univerzitu, v příslušníka klubu rváčů, který je obklopený výrostky se základním vzděláním a vybavených IQ houpacího koně. Kdyby šlo o 16-letého puberťáka, dokázal bych jeho metamorfóze věřit, ale tady šlo o umělý konstrukt. Celkový dojem: 40 % (02.01.2009)

Vynikající film o fotbalových fanoušcích. Hooligans se snaží dívat se na fotbalové fanoušky z jiné stránky a snaží se jasně ukázat, že fotbal rozhodně není o tom dát si někde mimo stadion pořádně do huby. Zároveň se pokouší poukázat , co všechno může fanouška takové fandění stát. Řeknu Vám, že po poslední bitce jsem se necítil zrovna nejlépe a dokonale jsem si uvědomil, že fotbal je jen hra a každý by se měl chodit na zápasy bavit a smát a ne přizabít člověka jen proto, že fandí jinému klubu. Dal bych s čistým svědomím pět hvězdiček, ale za Elijahu Wooda v hlavní roli nemohu, protože on rozhodně není žádný drsňák, který by mohl důvěryhodně zahrát takovéto role. (25.09.2008)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)

Rozhodně zajímavý a do sebe vtahující film, realita filmu drásá, ale skutečnost bude ještě mnohem horší. Elijah Wood mě mile překvapil, před shlédnutím filmu jsem o dobře zvoleném castingu pochyboval, v průběhu filmu se mé pochybnosti rozplynuly. Zavádějící je v českém kontextu srovnání s filmem Proč?, více než dvacet let mezi daty vzniku obou filmů je velmi znát, Proč? je spíše o asociálním chování obecně navázaném na fotbal, Hooligans podobně jako Klub rváčů tak trochu i o nedostatku adrenalinu v životě mladých západoevropských pubescentů a o jeho vyvolávání v prostředí pouličních bitek. Atraktivní klipovost natočení bitek přispívá k rozporuplnému dojmu - je toto sebedestruktivní trávení volného času pouze odsouzeníhodné, nebo má i nějaké kladné a obohacující stránky? Co chybí v životech mladých relativně velmi bohatých Evropanů, že dobrovolně podstupují martýrium bolesti, krve a tržných ran (a to v tom lepším případě)? Tenhle film nedává odpovědi, ale klade otázky... a to není málo! Možná tedy ta dříve zmíněná pararela s českým předchůdcem má smysl... Proč? (19.04.2007)