Pred súmrakom

Po dobrom hodnotení a chválospevoch som sa to rozhodol zhliadnuť, napriek neskorým hodinám a na moje počudovanie ma to nijako nechytilo. Od romantiky to má podľa mňa dosť ďaleko, aj keď pár momentov, lepšie povedané dialógov by ušlo. Najväčší problém tohto filmu je, že je nenormálne ukecaný. Celý film je jeden nikdy nekončiaci dialóg a hlavný hrdinovia za 80 minút predebatovali a rozobrali toľko tém, čo som ja nestihol za jedenásť rokov manželstva. Hóódne by som z dialógov ubral a v duchu som si počas filmu vravel, aby už aspoň na chvíľu zavreli zobáky. Romantika je Tatinic, romantika je Farebný závoj alebo Pokánie. Toto bohužiaľ nervy žrúca talkshow s jemným nádychom romantiky. Niekto to tu nazval rozhlasovou hrou a myslím, že to tento film dokonale vystihuje. Nemusíte ho vidieť, stačí ho počuť, a to je na romantiku fakt málo. Slabé tri hviezdikčy. Film 50%. (11.04.2010)

„Spomienky nie sú uzavreté, kým žijeme." Priznám sa bez mučenia, že Linklaterovu "jednotku“ (PRED ÚSVITOM/1995) som nevidel, ale jej voľné pokračovanie (ktoré prišlo takmer na desiate výročie) som si zamiloval a teším sa nielenže na pátranie po predchodcovi, ale tiež na trojku, ktorá MUSÍ vzniknúť. Ten nápad je totiž úchvatný: jeden režisér s dvoma hercami každých cca desať rokov nakrútia film o dvoch hrdinoch (Ethan Hawke a Julie Delpyová), ktorí sa po rokoch znova stretávajú, prechádzajú sa v reálnom čase (teda cca dve hodinky) a rozprávajú sa o tom, čo od posledného stretnutia zažili. Je to pozoruhodný spôsob, ako reflektovať dve naprieč rokmi sa logicky vyvíjajúce osobnosti muža a ženy (v podstate je to svojím spôsobom skôr "časozberný dokument" á la MARCELA). Otvorený záver naznačuje, že trojka bude naozaj zaujímavá. Prirodzená prechádzka atmosférickým mestom, palec hore. (16.03.2005)

Pokračovanie, ktoré svojmu predchodcovi nerobí žiadnu hanbu, pretože sa mu svojou kvalitou minimálne vyrovná. Spôsob narácie a jeho zobrazenie ostáva identické ako pri prvom dieli. Čo sa "zmenilo" sú samozrejme hlavní predstavitelia - tak fyzicky ako i duševne. Zatiaľ čo prvý diel veľmi verne zachytával zoznámenie dvoch mladých ľudí - plných ideálov, tak pokračovanie zase verne sprostredkováva pocity a životné postoje tridsiatnikov. Dialógy sú prostejšie romantický čŕt, ale naopak obsahujú viac životných skúseností, určitého triezvejšieho (racionálnejšieho až miestami zatrpknutého) náhľadu na svet. Medzi to sa vnára aj určitá dávka melanchólie a túžba zmeniť ten rozhodujúci 16.december v ich minulosti. Ale aj napriek tomu, je vzájomné puto medzi predstaviteľmi veľmi silné a hlavne prirodzené, presvedčivé, skutočné a krásne! Práve posledné slovo sa na samotný záver filmu hodí dvojnásobne. (23.01.2005)

Nepopsatelně krásné. Nemohu svými slovy vyjádřit ani setinu oněch pravdivých a úchvatných dialogů, které ze svých úst pronášejí dva, s nimiž si osud tak rád hraje. Po "prvním díle", který mne docela nudil, ale i tak je nakonec výborný, jsem nečekal mnoho. Vlastně jsem se hodně obával, že budu notně zklamán. Díky bohu (jsem jako Celine a nevěřím v náboženství, držím si nadhled), že tomu tak nebylo! První minuty ve mě sice podivně hlodalo a já cítil, že to možná nebude úplně to pravé, ale nyní bych jakémukoliv filmu na světě dal přednost před tímto. Něco tak zasraně pravdivého (jaký pěkný kontrast, použít vulgární slovo v kontextu s romantickým filmem) aby člověk v dnešní době pohledal, a já bych z fleku mohl do svého díla (kniha, film) promítnout podobné emoce. Takže se ptám: proč se zatím jen Linklaterovi povedlo tak bezchybně reflektovat svoje zkušenosti do scénáře? Protože co je život jiného, než nejlepší hollywoodský scénář? Přiznám se, že od momentu, kdy pár nasednul po příjezdu lodí do auta, jsem byl permanentně "rozložen na molekuly" (ha, konečně vím, z jakého filmu všichni kradou tuto větu!). Bude to znít divně, ale takhle silně se mnou naposledy emocionálně zahýbalo Frodovo rozhodování opustit Společenstvo a vydat se do Mordoru... prostě jen přirovnávám podobně silné filmové momenty, i když ten v Before Sunset je tématicky trochu někde jinde. Abych to shrnul: já zažil (zažívám - 28.01.2010) něco podobného, a totálně jsem se našel v Celine, která je zklamaná, a ví, že na světě není pro lásku tolik místa, jak si všichni myslíme. Jsem teď v podobném stavu: proč se mám snažit? Jsem šťastnější sám. Zklamaný. Jen snad jeden poznatek mi v dialozích citelně chyběl, a to jednoduchý fakt, že ten, koho nejvíce miluješ, Ti nakonec nejvíce ublíží. Ale nebylo by to už klišé? Z tohoto filmu si odnáším desekrát více užitečných mouder, než z jakékoliv knihy, kterou jsem v poslední době četl - a proto já čtu. (28.01.2010)

O trochu snesitelnější než o 9 let starší film Před soumrakem. Taky je to o 25 minut kratší. Ale i tak je 75minutový dialog o hovně celkem silný kafe. Za těch 9 let se Julie Delpy stala ještě méně přitažlivější, zatímco slizák Ethan Hawke méně slizký. Asi za to přihodím hvezdu, ale stále si myslím, že jestli je tohle romantika, tak já jsem krocaní prdel. Doufám, že za pár let se nedočkáme třetího dílu z Minsku. .... EDIT: Na má slova došlo, ne Minsk, ale Řecko, ale šanci tomu nedám ... (18.08.2010)