A Warning
Réžia:
Miroslav CikánScenár:
Marie MajerováKamera:
Jan RothHudba:
E. F. BurianHrajú:
Jiří Dohnal, Josef Mixa, Vladimír Petruška, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Šmeral, Oldřich Lukeš, Marie Vášová, Jan Pilař, Jiří Sovák, Karel Richter, Stanislav Bruder, Bohuš Rendl, Květa Fialová (viac)Obsahy(1)
Český barevný film, natočený podle námětu národní umělkyně Marie Majerové. V posledních dnech války bombardují americká letadla závod na výrobu synthetického benzinu v Sudetech. Naši pracující stojí potom před obrovským úkolem vybudovat na místo trosek nový závod a zahájit výrobu. Jejich úsilí skutečně přináší ovoce. Po nesmírných obětech se Stalinovy závody rozjíždějí naplno, což ovšem neradi vidí konkurenti v zahraničí a snaží se pomocí reakce v našich zemích likvidovat výrobu umělého benzinu. K dosažení svého cíle používají sabotáží, parlamentních komisí i demagogického přesvědčování veřejnosti. Únor znamená však konec jejích nekalých rejdů. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (67)
Imperialistický biják ve vší parádě! Úvodní bombardování a následné vyhnání wehrmachtu, velkolepé semknutí chrabrých mužů, blonďatá femme fatale na straně zla, jehož centrum leží v Ženevě, a napínavá hra o to, zda-li se podaří zlikvidovat rozvracečskou akci, až do posledních minut. A to vše zasazeno v ideologickém hnojišti, kde se historie překroutila tak, až se jí zlomil vaz, a vše se zakončilo nejgeniálnější možnou tečkou v podobě nejpamátnějšího projevu, jaké naše dějiny pamatují: „Právě jsem se vrátil z Hradu…“ ()
Spolu s Botostrojem snad nejzářnější ukázka české filmové socrely... Jsem rád, že jsem to viděl, ty scény, kdy zapšklí buržouzové hlásí, že jestli tu rafinérii nezavřeme, tak k nám vtrhne americká armáda. A už od Hitlera vědí, že to netrvá do Prahy od hranic moc dlouho. Ale podruhé a ani nikdy jindy to vidět nemusím, žaludek sevřený z té rozjařené lůzy a recitací S.K. Neumanna jsem měl až moc často. (podezřívám Cikána, že kvůli soupeření s Fričem si chtěl natočit podobnou parodii jako Pytlákova schovanka, ale nějak se mu to nevyvedlo) ()
Barvotiskový Dohnalův Klement Gottwald poprvé! Komedie z rodiny Botostrojů... ()
Děj filmu se zakládá z velké části na faktech, které se v letech 1945 až 1948 skutečně udály. Seznamuje diváky se situací, která byla krátce před květnovou revolucí v tak zvaném „hydráku", závodu na výrobu synthetického benzinu v severních Čechách, a ukazuje názorně, jaké obtíže museli v dalších letech naši pracující při obnovení závodu překonávat. Nastavuje také zrcadlo západním velkokapitalistům, kteří za pomoci naší reakce se snažili zastavit výrobu ve Stalinových závodech stůj co stůj. V tom tkví nesporný klad filmu. Slabým scénáristickým i režijním zpracováním námětu je však děj filmu příliš roztříštěný, na mnoha místech nepřesvědčivý a také představitelé pracujících Stalinových závodů vycházejí poměrně ploše. Filmový přehled 22/1954 ()
Cikán dostal na tuhle agitku barvu, ale ani to ho nezachránilo. Jen potvrzuje, že s výjimkou podařený laviny to nijak extra kvalitní režisér nebyl. Akční úvod ještě ušel, ale pak se to propadá do koncentrovaný nudy.25% ()
Výstraha je zajímavá snad jen tím, že uvedla do české kinematografie kult osobnosti Klementa Gottwalda... A hned od počátku velkoryse, v barvě, s řadou prvorepublikových hereckých hvězd (Pištěk, Nedbal, Dohnal..) a s plnou podporou silových složek totalitní vlády. Jinak je to propaganda toho nejprimitivnějšího ražení cílená na ty nejméně informované občany (ve stylu "Nejdražší, Jsem XY, advokát. Zemřelých můj klient, jménem pan XZ z vaší země... V mém oddělení, jsem zjistil, opuštěné suma 17,5 L milionů GB. Můj návrh, aby si je získat Váš souhlas se vás jako Next-v-kin a příjemce s názvem mého klienta tak, aby výnosy z tohoto účtu může být vyplacena na vás."). Ukoukatelné jen ze studijních důvodu. ()
Inu smutná minulost... ()
Vskutku pekelná záležitost :-)! Já tyhle filmy miluju! Tady se tvůrci s tím vůbec nepárali a hned od první minuty nám ukážou, co jsou ti imperialisté zač. Divák je přenesen na americkou základnu těžkých bombardérů kdesi v Anglii kde velitel základny, který je jen loutkou průmyslníků dostává rozkaz vybombardovat rafinerii kdesi v Sudetech. Úder však není veden z důvodů strategických, ale z důvodu vyřazení konkurence aby Američané mohli draze prodávat po válce pohonné hmoty do ČSR :-)))!!! A hned jsme dokonce svědky samotného náletu nízko letící formace B17 bombardující závod. Nálet podnik na výrobu syntetického benzínu těžce poškodí. Než Němci stihnou zjednat nápravu, rachotí již za humny pásy sovětských tanků. Zprvu sice zaznělo, že to jsou Američané ... ale ne - jsou to Sověti! Huráááááááááá. Tajná komunistická buňka v závodě vyhrabe ukryté zbraně, pomůže sovětským tankům s osvobozením a pozatýká německé vedení závodu. Mezitím v Ženevě se magnátům z I.G. Farben vůbec nelíbí, že komunisté získali podnik a hodlají si jej sami opravit a tak do Čech vysílají několik svých lidí, kteří za mrzký peníz hodlají narušit úsilí pracujících... No peklo. když jsem viděl Jiřího Sováka, kterak hřímá, že závod Stalinky ubráníme... bylo mi zle. Tohle je to nejčistší z brutální filmové propagandy padesátých let. Jako komedie pro ty co znají dobré, jako studijní látku ,,lidové'' kinematografie z dob nejhustšího rudého temna - nutno vidět. Dávám baňku žíravého nátěru! * ()
Extrémně hloupý a patetický film s topornými hereckými výkony může zaujmout pouze dokonalou maskou Gottwalda a komickým závěrem v podobě naprosto bizarního defilé čtyř milicionářů hledících do světlých zítřků. ()
Tohle je největší zvěrstvo všech dob. Totální fanatismus a naprostá směšnost, to jsou atributy tohoto filmu. Uvedu jen jeden postřech. Jiří Sovák je pro mě synonymem hereckého baviče, pohodáře, milého člověka. Většinou hrál v komediích nebo dramatech, ale vždycky si udržel nadhled. Přesto v mládí vystřídal mnoho pro něj netypických rolí (prosovětsky smýšlející tankista v Tankové brigádě). Ovšem role v tomhle filmu je skutečná kuriozita a přitom stačí tak málo. Zkrátka v jedné scéně, kdy se určuje, kteří ozbrojenci kam půjdou, Sovák s neuvěřitelnou křečí v obličeji prohlásí "Soudruzi! Jdeme!" Ano, jsou to jen dvě slova, ale i na nich je vidět, jakou mu to muselo dát námahu něco takového říct. ()
Úvodních deset-patnáct minut je mimořádně zábavných: plastiková letadýlka létají nad kouřícím modelem, v Ženevě sídlí cosi nedefinovatelného a hlášení z rádia o tom, že na kopcích stojí americké tanky... oprava, sovětské tanky, už dokáže překonat jen partyzánka, co zastřelí Němce vykukujícího zpoza tanku a následně se pověsí na bratra z Rudé armády a zatáhne ho do křoví... no a ten zbytek už je takový klasický, žíly mi to netrhalo. Pozn. Kopie, kterou jsem viděl, měla pouze 83 minut a minimálně na dvou místech začala hrát na okamžik hudba, aby byla okamžitě utnuta a začala scéna s úplně jiným pokračováním zvukouvé stopy. ()
Ve své vykonstruované jalovosti, jak už je u filmů ze stalinských let pravidlem, neopakovatelná recese. Stranická trojice Mixa - Dohnal - Šmeral nemá v historii domácí kinematografie obdoby. A Dóďa Pištěk jako záškodník a nepřítel lidu? Neuvěřitelná degradace. ()
"Dáváme průmyslu mour, ze zbylých hmot umělá hnojiva, lékařům dezinfekční prostředky, farmaceutům hormony a vitamíny, náš mladý stalinec dává koželuhům třísloviny, takže už nemusíme kácet naše krásné lesy, my zkrátka v odpadu nenecháme ani sazi!" Pepa Mixa alias Trnka a poslanec Horský (těžko říct, kdo jej hrál, v titulcích tato postava není) se v závěru parádně rozohní. Škoda, že z takových těžkotonážních monologů, střídaných ovacemi nadšených posluchačů, není složen celý film. Jako vyprázdněná narace říznutá sveřepými hereckými výkony, by to v této podobě fungovalo lépe, než neustálé poplácávání po zádech až za hrob poctivých komunistů střídané záludnými plány reakce, které se děje po většinu stopáže snímku. Kazí to i úvodní směšné přestřelky s nácky, kde se muži a ženy se samopaly ani nesnaží krýt a pojímají souboj na život a na smrt jako dětskou hru, kde se nic nemůže stát, protože jejich přesvědčení kulky odrazí. Ale za ty pěkné barvy, hromadu slavných i neslavných herců a jména postav jako Drnec, Zbuch, Skop, Karas, Hrdla, Smith nebo Ing. chemie Burdová a Dohnalovo "právě se vracím z hradu" stejně přidám třetí hvězdu. Je množství sušších propagand a tupých komedií z 50. let, které si zaslouží nižší hodnocení a z pěti Cikánových filmů z této dekády, které jsem viděl, je Výstraha nejzábavnější a nejmastnější. "Jak je to s plýtváním uhlí?!" - "Díky za otázku. Z našeho odpadového uhlí je zužitkován každý gram!" ()
Vetchá historka z pera mistryně Marie Majerové a pod dohledem režiséra nenáročných komedií. To vše v nejvypjatější době úporného vlivu socialistického realismu, dost neobratně přeneseného do našich luhů a hájů. Asi jen těžko si lze představit příkladnější produkt naprostého morálního a kulturního úpadku té doby. Film, který je agitační a navádí k boji, je permanentně směšný a v některých momentech zcela bez znalosti konkrétních specifik. Americké rejdy vařené z jedné místnosti, prohnaná agentka či tatíčkovsky domlouvající Gottwald. To jsou chvíle, kdy se dnešní člověk může aspoň snad pousmát. Antisemitské poznámky pod čarou, ujišťování sovětského vojáka o brzkém odchodu a hrůzné lpění na jedné podstatě bez ohledu na osudy jednotlivce (film to nikterak nepopírá) jsou zase místa, kdy reálně zamrazí. Zde není na místě řešit formální zručnost, kde třeba říct, že režisér Cikán odvedl své. Daleko podstatnější je vnímat Výstrahu jako odstrašující dokument doby. Krejčík si může gratulovat, že se tomu vyhnul, tohle by mu mnozí jen tak nezapomněli... ()
důstojník US Air Force: "Hello, Mr. Smith, právě je bombardován závod na výrobu syntetického benzínu v Sudetech" Továrník: "No jsou skvělé zprávy, na to si připijeme. So long!". A takhle nějak je to pojaté celé. Pro zájemce o první komoušskou pětiletku a tehdejší kulturu "must see". ()
Poté, co jsem film zhlédla, jsem si stoprocentně jistá, že Majerová vykradla Bernáškovou až na dřeň. Ideologicky je to samozřejmě maximálně bizarní, nemá to pořádný děj, vymodelované postavy, nic. Ani nezáměrně vtipné to vlastně není, mimo hlášek soudruha Gottwalda o tlačení. ()
Tu jednu hvězdičku dávám proto, že jsem se u projekce filmu královsky bavil, jinak samozřejmě toto dílo náleží po všech stránkách do kategorie "odpad". Miroslav Cikán patřil mezi režiséry, jejichž dílem bylo za první republiky několik filmů melodramatického či komediálního charakteru, které byly charakteristické pro danou předválečnou dobu jejichž umělecká úroveň nebyla zrovna na výši. Tito autoři byli posléze využívání i po druhé světové válce na sklonku 40. let a během let 50., kdy točili snímky podobné úrovně, avšak se silně propagandistickým charakterem. Prvním z nich byl Miroslav Cikán (před válkou mj. „Hrdinný kapitán Korkorán“, „Příklady táhnou“, „Karel a já“), pod jehož režijním vedením vznikl v roce 1953 ostudný film „Výstraha“ podle románu jiné režimu nakloněné osobnosti – spisovatelky Marie Majerové. Děj filmu je zasazen do let 1945-48 a má věrně zachycovat skutečné události, které však byly samozřejmě podány velmi jednostranně a ideologicky. Hrdý lid vkládá veškerý svůj čas a energii do budování továrny, přičemž jejich obětavou práci hatí sabotáž, které učiní přítrž až únorové události roku 1948. Snímek by měl nabídnout „překvapivou“ pointu v podobě odhalení záškodníka, místo tohoto překvapení a naplnění zamýšleného dramatického schématu se však opět dostavuje jen úsměv na tváři a nevěřícné kroucení hlavou. Nešlo o jediný film Miroslava Cikána, kterým vzdal hold novému režimu, již v roce 1948 se prezentoval špionážním dramatem „Případ Z – 8“, který v sobě jako první nesl model „hodní MY – a zlí ONI“. Jiným předchozím socialistickým klenotem ještě před „Výstrahou“ byla taškařice s názvem „Pára nad hrncem“ z roku 1950 či o rok později výpomoc nově se rodicímu slovenskému filmu „Boj sa skončí zajtra“. „Výstrahu“ tedy lze považovat za jakési završení této ideologické Cikánkovy tvorby. Nutno konstatovat, že završení v této podobě určitě stojí za zhlédnutí. ()
Nablblá budovatelská agitka, která působí dojmem, že si zúčastnění splnili plán a šli se věnovat úctyhodnější činnosti. Hrdinové soudruzi i zaprodanci demokraté s podporou ženevské kliky tu splývají do jedné nevýrazné šedi, filmu chybí pořádný konflikt nebo gradace a každá scéna končí zatmívačkou, jako kdyby herci nevěděli, co dál říkat. Znát je i ošizený rozpočet - Gottwald v závěru mluví ke stotisícihlavému davu namalovaném na plátně! Výstraha zcela selhává ve svém agitačním účelu a i proto ji můžu vystát lépe, než technicky výborně zmáknutý a ideologicky manipulativnější Botostroj. ()
Né tak krutě zábavné a dobře natočené jako "Botostroj". Né tak nekonečně pitomoučké a naivní jako "Zítra se bude tančit všude". Tohle už je propaganda trochu ostřejší a agresivnější-né tak absurdní, tozn. né tak neškodná.. Po technické a herecké stránce je to taky docela bída. Ale ty hlášky-v takovém množství-no hardcore-to se jen tak nevidí-jedna hláška kruopřísnější než druhá, co věta to vtip epických rozměrů. Ve výsledku je to teda královská zábava, občas ale ta neškodná maska absurdity spadne a úsměv na tvářích diváka až mrazí. hahahahabrrrrr ()
Súvisiace novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (viac)
VÝSTRAHA 1.0. - ÚVOD Film má propagandistické tendence snad ve všech oblastech jeho výroby, od scénáře Marie Majerové, přes hudbu Emila Františka Buriana, herecké výkony až po výtvarnou stránku filmu, kterou měl na starosti Vladimír Mácha. Režii Miroslava Cikána samozřejmě nevyjímaje. Děj filmu Výstraha je časově vymezen lety 1945 - 1948. Hlavní postavou filmu je továrna na výrobu benzinu (Stalinovy závody) a dělníci, kteří v ní pracují: Za okupace jako poddaní, po válce jako „majitelé“. Převážná část filmu názorným způsobem popisuje snahy politických odpůrců KSČ (Strana národně sociální) a zločinecké organizace (podřízené USA) o likvidaci Stalinek, přes různé agenty a sabotéry. 2.0. - „MY A ONI“ - Základní rozdělení postav v poúnorovém českém filmu (podléhajícímu socialistickému realismu a diktátu strany) je zde podáno čitelně a přehledně, aby divák neměl sebemenší pochybnosti. 2.1. - „MY“ (kladné postavy) Partička dělníků a kamarádů kolem Trnky (Josef Mixa), Drnce (Jiří Sovák), Vaňka (Zdeněk Kryzánek) a Ondrové (Marie Vášová). Spolu pracovali ve Salinkách za Protektorátu, spolu se zbraní v roukou bránili svoji továrnu před zlotřilými američany, spolu působili v závodní radě, spolu zakládali milici na obranu před reakčními živly a konečně spolu také Stalinky dovedli do bezpečí znárodněného průmyslu. Sovětská armáda a její představitel kapitán Savčenko (Ervin Zolar) - skromný osvoboditel, bodrý, ale naprosto nic konkrétního neříkající, ekonomicko-politický rádce s vizáží malého prasátka na vratkých nohou, nasoukaného do uniformy. Klement Gottwald - v titulcích filmu je uveden jako první, ač se ve filmu objeví jen dvakrát a krátce (podle soudružských zvyklostí a diktátu kultu osobnosti je ale jeho role naprosto zásadní). Gottwaldův (hraje ho Jiří Dohnal) výrok o práci ve Stalinových závodech („dílo míru - výstraha pánům“) dal vzniknout samotnému titulu filmu. 2.2. - „ONI“ (záporné postavy) Němečtí okupanti - jsou zobrazeni jen v situacích, kdy musí vyklízet pole a snaží se zmateně utéct před lynčujícím davem pracujících. Příslušníci zločinecké protisocialistické organizace (s centrálou v Ženevě) a agenti na ně napojené v Československu jsou vykresleny tendenčně a schematicky - jediné vlastnosti, které z nich na první pohled bijí do očí jsou: naprostá bezcharakternost, nejhrubší cit pro vykořisťování dělníků, téměř profesionální záškodnictví a nejhlubší opovržení pro socialistické zřízení. (Je až s podivem, že tyto postavy, navzdory tomu, jak jsou zobrazeny, např. nikdy nemluví vulgárně, což spíše přikládám chybějícímu realismu filmu a dobovým konvencím). Americká armáda - vlastně strůjci všeho zla, kteří na sklonku války Stalinky bombardovali, snad jedinou jejich motivací z doby jejich působení v Československu je zabrat co nejvíce území a průmyslu. 2.3. - KARAS Zpočátku je prezentován jako „stará struktura“, jako nesympatický příživník (hlavně způsobem vystupování u náboru pracovníků a u dobrovolné brigády), ovšem po tom, co byl málem zneužit k sabotáži, stává se novým a lepším - socialistickým člověkem. Tvůrcům a straně tato postava posloužila jako příklad toho, že soudružská solidarita a socialismus vůbec, má tu moc předělat v nového člověka prakticky kohokoliv, kdo je jen trochu lidský. 3.0. - PROPAGANDA Propaganda a výchova jsou základnímy rysy filmu, který (jako ostatně většina poúnorových filmů) měl za úkol hlavně ospravedlňovat, poukazovat a interpratovat a zřejmě také motivovat diváky a v neposlední řadě směrovat jejich nenávist a opovržení. 3.1. - ZÁPORNÁ PROPAGANDA Nejvíce se záporná propaganda odráží samozřejmě v zachycení úhlavních nepřátel socialistického zřízení a hlavních snovačů všeho světového zla, v americké armádě. Ta je, jakožto výkonná moc zločineckého imperialistického systému, divákům naservírována ve srovnání s Hitlerovými okupačními jednotkami („dlouho - li tu hitlerčíci nebyli“ - reakce jednoho z dělníků na fámu, že americká intervenční armáda je připravena na naší západní hranici). Ve filmu chybí jakékoliv zmínky o americkém osvobození Československa. Taky záporné postavy kolem Ženevské centrály (mimochodem mám v nich zmatek i po čtvrtém zhlédnutí filmu - pozn. autor) jsou napsány tak, aby vzbuzovaly co největší odpor a opovržení svou bezcharakterností, např. výrok Skopa (Miloš Nedbal), Československého občana: „Čech?já nejsem čech - Jsem akcionář“.V závěru filmu se reakcionáři ujišťují, že je jejich vliv čím dál větší. Konkrétním aktérům sabotáží je ve filmu věnováno více času, ovšem podle všeho jde o agenty - amatéry, neboť jejich plány na zničení továrny jsou velmi krátkozraké - bezprostředně po činu jsou odhaleni (Lili Burdová a Ing. Ryska). 3.2 - POZITIVNÍ PROPAGANDA Pozitivní propaganda (rozuměj marxismu - leninismu) je divákovi představována prostřednictvím kladných postav, které mají působit jako příkladné vzory nového, socialistického člověka. Emancipaci propaguje scénář Marije Majerové především v souvislosti s postavou Ondrové (Marie Vášová): např. při rozdělování zbraní se hlásí k samopalu jako první (se slovy „já bych si sama troufla"), při bitvě samotné pálí do nepřátel jako šílená, poté, otíraje si zpocené čelo, odbíhá kamsi ruku v ruce s ruským vojákem - zjevně se nejedná o lovestrory. Ta probíhá, ovšem ve velmi bizardní podobě, mezi Věrou (Květa Fialová) a Trnkou (od pondělí do pátku se scházejí jen na všelikých veřejných schůzích). O jejich vztahu se divák dozvídá, když jedou schválit místo pro podnikovou rekreaci (to mimochodem bylo zvoleno tak, aby relaxující dělníci měli i o dovolené na očích svoji milovanou továrnu). Propaganda marxismu - leninismu tryská z filmu pokaždé, je - li to aspoň trochu možné. V tomto směru je asi nejbrutálnější scéna, kdy se závodní rada rozhodne založit lidovou milici a při instruování dělníku si, mimo jiné, vyslechneme velmi hodnotnou báseň S. K. Neumanna. Další příležitostí pro proklamace komunismu je plamenný projev Trnky v parlamentu. 4. 0. STYL Co se týče stylu, film zásadně nevybočuje z oficiální linie 50 - tých let, žádnými novými výrazovými prostředky se do dějin kinematografie rozhodně nezapsal. Socialistický realismus jako tvůrčí metoda by klidně mohl být v tiulcích uveden jako „oficiální vizuální styl filmu". 4. 1. - STYL VYPRÁVĚNÍ, RÁMOVÁNÍ A STŘIH Film Výstraha v zásadě rozvíjí dva paralelní příběhy (co se týče místa jejich děje), chronologicky a bez jediného flashbacku. Rámování je naprosto klasické (bohužel jsem si nevšiml, jestli tvůrci záměrně nepoužívají amerického plánu pro zobrazení záporných postav, jako prostředek propagandy (pravděpodobně ne, nebo nevědomě). Rovněž deathline není u tohoto filmu zrovna z nejpoužívanějších filmových prostředků (našel jsem snad jen jeden), což má za důsledek, v kombinaci s neoriginálním chronologickým vyprávěním příběhu, naprostou absenci napětí. To je přítomno (v malé míře) snad jen v prostřizích před bitevní scénou (přijíždějící vojenská auta a sovětské tanky). Jinak je celá scéna zabírána převážne celky z velké vzdálenosti (zřejmě při použití objektivu s normální ohniskovou vzdáleností) a dost staticky. 4. 2. - ZVUK Jediným zajímavým příkladem trochu originální práce se zvukem jsou scény, kdy při závěrečném projevu Gottwalda a při hlášení rozhlasu, kamera postupně zobrazuje více zdrojů zvuku (projev Gottwalda, jeho reprodukce autorádiem a nakonec amplionem). 4. 3. - TRIKY, SCÉNA A KOSTÝMY Poměrně věrohodně vypadají modely továrny při jejím bombardování americkými letadly, a při výbuchu po ůspěšné sabotáži. Kostýmy kladných hrdinů odpovídají požadavkům lidovosti, skromnosti a tehdejší proletářské módy (rozevláté šedé pláště, bekovky + sem tam nějaká ta aktovka), pracovní oděvy vypadají docela uvěřitelně.U postav záporných kostýmy slouží k prokreslení jejich charakteru (nebo bezcharakteru?) - luxusně stylové obleky (jako protipól dělníka), jejich dekadenci pak podtrhuje nějaká ta rekvizita (doutník). 4. 4. -SOCIALISTICKÝ REALISMUS Socialistický realismus je určujícím stylem filmu, hlavně při zobrazení hrdiny-dělníka, ať už situaci, kdy tento pozvedne hrdině zbraň na obranu svojí továrny (Drenec, Ondrová) a nebo přihlíží zblízka požáru, který se mu rudě odráží ve tváři (Drnec). Vrcholnou ukázkou stylu je ale samotné zakončení stylu: montáž čtyř záběrů dělníků (polodetail) s idustriálním pozadím. V kombinaci s projevem K.Gottwalda jde rovněž o vyvrcholení politicko-ideologické linie filmu. Jakékoliv filmové okénko z výše popisovaných scén by klidně mohlo mít ambice stát se předlohou agitačního plakátu nebo dokonce viset v nějaké kanceláři coby socrealistická olejomalba. () (menej) (viac)