Sid a Nancy

Parádní vystoupení kapely Plexis na Starák Festu v Říčanech ve mně vyvolalo vlnu punkové euforie, kterou následné zhlédnutí Sida a Nancy změnilo v cunami. Scénář možná mohl být lepší, naštěstí jeho nedostatky bez problémů zakrývají výborná atmosféra a výborný Gary Oldman. V podstatě mám pouze jednu výtku, nebo spíše jen takovou poznámku. Přišlo mi, že Oldman ztvárňuje Sida jako o něco větší trosku, než jak Sid působí na různých dobových videozáznamech. Patrné to je třeba při srovnání videí s písní My way. Zatímco skutečný Sid sice vypadá lehce zmaštěně, ale celkově vystoupení zvládá a ještě se přitom i baví, v Garyho podání to působí, že místy neví, která bije, a že může každou chvíli zkolabovat. Ale možná je to jen takový můj dojem... (22.08.2019)

Sid a Nancy je o Sidovi a Nancy, ne o Sex Pistols. Otázka je, jestli mě film o znuděnym chlápkovi, kterej ničí sebe, všechno kolem a k tomu je manipulován příšernou ženskou, může vůbec zajímat. Může, když budou rozbité telefonní budky, zdemolované hotelové pokoje a použité jehly proloženy něčím, co by Sida Viciouse prezentovalo jako člověka, jehož názory, postoje a vztah k hudbě měly nějaký vývoj, a ne jen jako zfetovanou mátohu. To, že tam bylo jisté charisma, snad pochopil jen Gary Oldman a udělal pro tu roli, co mohl. (16.09.2006)

Jako fanouška punkový hudby mě trochu mrzí, že ve filmu nedostala větší prostor dějová linka s kapelou Sex Pistols, protože samotnej vztah Sida a Nancy mě nijak zvlášť nezaujal. Přesto mám ale celkovej dojem z filmu pozitivní. Jeho rámec tvořej především vynikající herecký výkony ústřední dvojice, zejména pak Garyho Oldmana, kterej do role vložil všechno, co v ní mělo bejt, a osobně jsem si užil i hudbu. Perfektní byly hlavně situace, ve kterejch docházelo ke konfrontaci pankáčů s většinovou společností. Naopak mě ve filmu příliš neseděly snový scény a druhá polovina mohla bejt klidně o něco kratší, protože v podstatě neukazuje nic jinýho než drogovou závislost hlavních aktérů. Filmu ale rád udělim čtyřy hvězdy, protože mě donutil zasněně přemejšlet o tom, jakej by to byl úžasně osvobozující pocit, bejt pankáčem v 70. letech v Anglii a žít podobnej život jako Sid Vicious. Sral bych na všechny konvence, choval se jako hulvát, veřejně bych posílal vládu a establishment do prdele, měl bych pořádný číro, celý dny bych se jen válel a chlastal a bylo by mi všechno jedno, protože bych byl nejsvobodnější člověk na světě. Bylo to příjemný zasnění. (13.12.2010)

Když se mě máma zeptala, co bych udělal se spořením, řekl jsem ji, že pojedu do Londýna a ufetuju se herákem. Zatím jenom kouřím trávu, vymejšlim si exkurze, abych měl na cigára, venčím psa a v paneláku škrtám sirkama a sním o tom, že jsem Gary Oldman. Prozatím mám řetěz na krku, rozcuchaný červený vlasy, akné a kapelu, co ve sklepě hraje covery Ramones. (17.04.2010)

Punkovou muziku jsem měl tak do dvaceti hodně rád, Pistole obzvlášť a Great Rock'n'Roll Swindle z ohraný VHSky jsem považoval za supr biják, hlavně jeho pařížskou pasáž se Sidem. A bavilo mě chodit chlastat a pogovat na punkový koncerty a lákal mě punkovej život. Ale v jádru jsem nebyl žádnej punker, jen pozorovatel. A dneska už mě nějaký výjevy ze života vysmaženejch a vypitejch degenů, jako byli Sid & Nancy, ani nebaví pozorovat. Starej dobrej Morrison byl sice taky smažka, vejpitka a kurevník, ale zároveň i intoš a mystik, svým způsobem. Zatímco tihle dva vylízanci... škoda slov. Ale co naplat, muzika je to pořád skvělá, mladej Oldman parádně špulí držku a drtí svůj anglickej přízvuk, a tenhle film je fakt zatraceně dobře natočenej. Škoda jen, že se neobjevila fatální postava Sidovy matky, ale to asi proto, že se to jmenuje jen 'Sid and Nancy', že jo. (21.12.2016)