Monsieur Verdoux

Charlie Chaplin byl a vždy bude velkou osobností světové kinematografie. Byl vskutku všestranný tvůrce, těžko říct, co mu šlo lépe, jestli herectví nebo režie. Velký člověk, který filmu přinesl obdivuhodné věci, a bez něhož by se možná dost dobře film nevyvinul do podoby, jak jej známe nyní. Kašlal na všechny, kašlal na dobu a taky na to, co bylo přípustné a na co už lidé začali remcat a kroutit hlavami. Tato komedie je přesně taková, jako její hlavní hrdina. Inteligentní, šarmantní, lstivá, osobitá, vtipná a sympatická. (19.12.2007)

Plagát (ten, na ktorom je blondína: mrknite naň) vystihuje film: Odvšadiaľ vyhadzovaný tulák, túžiaci zaujať komicky extravagantným popieraním poriadku je minulosťou. Ale čosi z tej minulosti na pleciach zostalo: snaha byť pánom situácie, ovládať životy vo svojom mikrosvete a byť bezhranične milovaný. Vandrácky zjav nahradili fúziky vykrútené dohora, solídny oblek, uhladené spôsoby. Takto vystrojený je pripravený podať správnu porciu ilúzií starnúcim paničkám. Netrvá dlho a zakrúti im krkom. Už nie zo srandy, ale vždy s patričným peňažným efektom. Vraždenie ako rozvinutie obchodného talentu, ako cynické víťazstvo nad nespravodlivým svetom, v ktorom je prirodzené byť krutý na to, aby sme prežili ? Pán Verdoux necíti žiadne previnie ani v cele smrti, vinný je systém, spoločnosť vraždiaca vo veľkom, tá z neho spravila nezamestnaného, ktorý sa o seba musel postarať. Svižný príbeh s viacerými zamysleniami sa rúti dopredu ako voda, že ani neostáva čas na otázky kde sa v jemne komickom elegánovi, berie rýchlospádový vraždiaci elán (opakované zábery na rútiace sa kolesá vlaku symbolizujú presun Verdouxa medzi obeťami, bleskové prepočítavanie "tržby" rukami zase posadnutosť peniazmi, ktorých nikdy nie je dosť). (24.05.2006)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)

Nie je to klasická postava tuláka, s paličkou, s množstvom šialených situácii, ale na vážnejší tón, kde je dôvod zamyslieť sa... V pokročilom veku, vytvoril filmový počin, podľa nápadu ďalšieho velikána - Orsona Wellesa, tvorcu Citizen Kane. Príbeh sa situuje k pánovi Verdoux, ktorý má viacero manželiek, s viacerými identitami, pri svojej osobe, kde si zakladá zvláštnu živnosť, pričom na účet doplatia práve ony, až na jednu mladú, s ktorou má iné plány, ale okolnosti mu zmenia názor. Záverečný preslov dáva na zreteľ jeho zločiny, ako jedinca so zločinmi vo veľkom merítku, čo je horšie ? Snímok, ktorý mi dal chrobáka do hlavy. (21.12.2013)

Že má Charlie Chaplin ve filmografii i černočernou komedii, navíc podle skutečné osoby sériového vraha, bylo pro mě velkým překvapením a byl jsem docela zvědavý, jak se s tímhle tématem popasoval.  A dostalo se mi vtipné a elegantní, vesměs konverzační, komedie, kam "mistr tulák" a filantrop v závěr u opět propašoval morální poselství, tentokrát  vcelku ostře kontrastující s jeho jinak amorální postavou. Nicméně ano, osobní  krize plodí "malé" masové vrahy, velká společenská ty velké, s tím se nedá příliš polemizovat, má zase recht, ten pán se slušivým kloboučkem, ostatně jako vždy.  Mimo Chaplina tu pak zazářila i Martha Raye a scény s její nesnesitelnou ukecanou postavou byly pak největší ozdobou už  tak povedené především šarmantní komedie. Čtyři kytice růží pro dámu... (04.07.2021)