Monsieur Verdoux

Po hlbšom plošnom zhodnotení nemôžeme Verdouxa a tuláka akokoľvek zrovnávať. Áno, sú tu isté gagy a vystupovanie, ktoré majú komický nádych tak, ako ich tvorca vždycky expresívne uplatňoval, ale to iba z diaľky. Ďaleko viac pripomína hitchcocovský maniakálnu osobnosť, ktorá má taký nonšalantný šarm, že zamaskuje aj tých najpodlejších sériových vrahov. Noirový námet je však stále podaný s grotesknou scénickou súčinnosťou a vytvára magickú atmosféru prízemnosti a vážnosti látky. Málokomu sa to takto podarí skĺbiť dohromady. (02.03.2020)

Kritikou ve své době velmi chladně přijatý film. Ačkoli se běžně řadí mezi Chaplinovi nejsilnější snímky, osobně mám s tímto dílem značný problém. Vkládání komických scén do krutého dramatického příběhu občas působí jako černý humor. Jde ale o humor poněkud trpký. Chaplin vtělil postavě Verdouxe komický rozměr. Člověk by i přál tomu nešťastníkovi úspěch a záchranu, jako se stalo minulým Chaplinovým postavám. Ale sériový vrah nemůže být nikdy kladným hrdinou, ačkoli lze vnímat lidský rozměr jeho osobnosti nebo beznaděj jeho chování. Tradiční lidský rozměr Chaplinových hrdinů zde stojí v ostrém kontrastu s 15ti vraždami ze zištných důvodů. Konečné moralizování a antimilitantní postoj tak v celkovém kontextu nepůsobí jen nevěrohodně, ale i pokrytecky. (31.08.2014)

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin? (20.04.2015)

Chaplin sa vo zvukovom období snažil odpútať od grotesky a tvoril snímky, ktoré boli iba hlavne satirou a sociálnou kritikou. Jeho Verdoux je v podstate dobrý človek, donútení robiť chyby a nezákonné správanie. Ako ináč, pán herec a režisér v jednej osobe ho podal opäť svojím jedinečným spôsobom a vytvoril nezabudnuteľnú kreáciu. (23.06.2015)

Po Cirkusu jde v případě filmu Pan Verdoux o mé druhé setkání s Charliem Chaplinem a opět jsem byl mile překvapen. Nechával jsem si tak dlouho mimo svůj divácký dosah takové filmové skvosty a klenoty kinematografie, že je to vlastně až ostuda. Postava pana Verdoux je opravdu nevšední - na jedné straně galantní gentleman, na druhé straně chladnokrevný vrah. Avšak i takoví lidé mají ve svém životě světlé momenty, kdy prostě přemýšlí nad svým konáním a mohou si pokládat řadu otázek. Každé zlo je nakonec odhaleno, avšak ne vždy musí být tak vnímáno, což se Chaplinovi (alespoň z mého pohledu) povedlo. Na konci filmu jsem vlastně s "Modrovousem" soucítil, což možná nebylo cílem filmu, ale pro mě, jako důkaz kvalitního snímku, to stačilo. Zkrátka komediálně tragický snímek, ve kterém podává Chaplin nezapomenutelný herecký výkon. (07.10.2011)