Tetovač z Auschwitzu

“Musím ťa biť do vtedy, kým mi nepovieš nejaké mená. Ale keď mi nejaké povieš, tak ťa zabijem”. Výborná, na emocionálnej strune vyskladaná záležitosť v kombinácii s nesmierne trpkým príbehom, ktorá pôsobí tak realisticky, koľko sa len dá. Knihu som nečítal, no počul som, že je skvelá. Tak snáď si tento seriál užijú aj tí, čo s ňou boli spokojní, lebo toto je za mňa naozaj veľmi solídne, tematicky, zvládnutý počin, ktorý nenechá (asi) nikoho chladným. Prehltnuté na jeden šup. Nadpriemer. (17.06.2024)

Lovestory z Osvětimy, která hrozně připomíná českou Colette (2013) - relativně výpravné, přesvědčivý vizuál, autenticky zobrazený život v koncentračním táboře a ikdyž se to vyhýbá vyloženým surovostem (na Saulův syn (2015) to v tomto nemá), pátou hvězdu vlastně nedám za místama nevěrohodné chování hlavního hrdiny, které neodpovídá jeho pozici a místu s nekonečnou přítomností smrti. Pochvala za výborného Harvey Keitel (nar. 1939) , který jako vypravěč svého příběhu v současnosti drží hodnocení vysoko. (15.06.2024)

Čo tu funguje skvelo, je lovestory linka. Dvaja protagonisti sú parádne obsadení, zahratí a jemná chémia medzi nimi funguje na jednotku. Akurát ten Auschwitz je tu akýsi lite, estetizovaný, kĺzajúci po povrchu. Produkčne na vyššej úrovni než ten slovenský, no stále akýsi vnútorne nepresvedčivý. Je to spôsobené napríklad všadeprítomnou angličtinou, ktorá ma irituje vždy v anglofónnych interpretáciach európskych dejín, alebo aj absenciou jasnej chronológie (koľko času hrdinovia strávili v lágri?). Dnes, keď nám literatúra ponúka nekompromisné, premýšľavé diela, akými sú Littellove Láskavé Bohyne, či v kinematografii klenoty ako Saulov syn, či Zóna záujmu, mi tieto dojemné Schindlerove dojáky prídu už akési prežité, miestami hraničiace s gýčom. V poslednej, šiestej epizóde to opatrne načne zaujímavú tému (Laliho svedectvo voči Baretzkimu) ale tá je odbavená niekoľkými vetami a nejde príliš pod kožu. Som niekde medzi 3* a 4*, no zaokrúhľujem nižšie, pretože (unpopular opinion I guess) znova sa ponárať takýmto spôsobom do starej židovskej krivdy dnes, keď samotný Izrael pácha genocídu na blízkom východe, mi prišlo v niečom až neprístojné (čo samozrejme nedávam režisérke za vinu, o jej postoji neviem nič). Jasné, Šoa si musíme pripomínať, iba si nie som istý, či práve takto. (06.05.2024)

Téma koncentračních táborů je ve filmové historii prozkoumána vcelku dopodrobna. Tatér z Osvětimi v tomto ohledu nenabízí nic moc nového, co bychom už neviděli. Ale je třeba říct, že ta atmosféra a úzkost tohoto období a zaměření pořád stále funguje a je dobře, že si pořád tuto temnou skvrnu naší lidské historie stále připomínáme. Prim tu nakonec stejně hraje vztahová linka, která ukazuje, že i v takovém prostředí lze najít aspoň trochu naděje a něčeho hezkého, k čemu se člověk mohl upínat. Ano, pochopitelně se dočkáme i dosti tíživích scén, které z potenciálního diváctva vylučují slabší povahy, protože jak pro ženské, tak pro mužské publikum tu budou dosti bolesticé a naturalistické scény. Trochu matoucí je tu akorát linka s Keitelem, jakožto starým přeživším, která je od začátku poměrně matoucí a nikam nevededoucí a bohatě by stačilo, kdyby se smrskla do funkce prologu a epilogu. Nelze opomenout ani všudypřítonou angličtinu, která trochu nabourává atmosféru, jelikož je jasné, že jednotlivé postavy mluví hned několika jazyky, ale tak to je pochopitelně dáno zemí vzniku. (07.06.2024)

Jak už tu v komentářích padlo, tak ústřední love story během všech těch hrůz funguje velmi dobře. Co už tak dobře ale nefunguje je podoba koncentračního tábora, která se sice tu a tam snaží o drsnější zobrazení toho co se tam dělo, ale většinu času působí lacině a papundeklově. Pro větší věrohodnost by samozřejmě bylo lepší kdyby všichni nemluvili anglicky, ale měli jsme možnost tu slyšet autetnické jazyky, jenže je celkem jasné proč byla nakonec zvolena tahle cesta. Nakonec menší zklamání…60% (26.05.2024)