Réžia:
Béla TarrKamera:
Gábor MedvigyHudba:
Mihály VígHrajú:
Mihály Víg, János Derzsi, Miklós Székely B., Erika Bók, Peter Berling, György Barkó, Péter Dobai, Frigyes Hollósi, Zoltán Kamondi, István Juhász (viac)Obsahy(1)
Satanské tango je sugestívna výpoveď o potenciálnej zmene. Dedina kdesi mimo času a priestoru, hoci s akceptovateľnými atribútmi referenčného pozadia akéhosi súčasného okraja Európy, sa stáva smutným, bezvýchodiskovým modelom (podobne ako časopriestor v Turínskom koňovi) filozofickej špekulácie o možnosti či nemožnosti ovplyvniť Osud. Dvaja prišelci, bývalí, dávno stratení rodáci tu postupne búrajú nastavené štruktúry a konvencie spoločenskej hierarchie a dávajú impulz k psychologickej analýze nelásky, krutosti, ale aj nádeje na vymanenie sa z tohto stredoveku duší, ktoré nezažili osvietenstvo. Jednotlivé postavy ich nasledujú bez toho, aby vedeli, či sú to provokatéri, policajní donášači alebo poslovia Mesiáša. Nasledujú ich preto, lebo majú dosť zúfalstva, špiny, biedy, blata a depresie? Možno. Ale nasledujú ich kam? Na túto otázku si musí odpovedať každý sám. (Art Film Fest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (105)
Hm, tak jsem si aspoň potvrdil, že na ty hodně pomalý filmy nejsem stavěnej. Táhlo se to jak týden před výplatou a udržet pozornost bylo místy utrpení. Bavila mě linka nebohé holčičky, co si tak ošklivě hrála s kočičkou a spisovatele alkoholika, kterej odmítl levnej mrd. Jinak to není můj šálek jedu. Ale aspoň jsem to zkusil. Možná už mi teď Vesmírná odysea nebude připadat tak proklatě pomalá. ()
Tarrove tri filmy, ktoré som videl mi pripadajú najzaujímavejšie v jednej veci. Že sa totiž akoby odohrávali v inom vesmíre. Stále však v našom, ale paralelnom, čiže na planéte Zem, ale s inou históriou. Vedci o tom už dnes majú svoje reálne vyznievajúce teórie a ak svet Bellu Tarra niekde existuje, vôbec by som sa nečudoval. Neexistujú tu veľkomestá, asi tu žije zopár stovák miliónov obyvateľov a medzi nič extra malomestami sa nachádzajú polia a blato. Veľa blata. Napriek dĺžke film nenudí, pretože rozdelením do kapitol ho vlastne sledujeme ako seriál a tešíme sa na ďalšiu časť. To však nemení nič na tom, že nejakých slabších 5 hodín by úplne stačilo. Oproti Turínskemu koňovi a Harmóniám, ktoré mali pri podstatne kratšej dĺžke väčší ťah na bránku, mi Satanské tango pripadalo viac sebastredné a menej uchopiteľné, každopádne sa absolútne vymyká tomu, čomu dnes hovoríme klasický európsky art (povedzme napríklad tak populárne sociálne drámy), blížiaci sa svojou jednoduchou štruktúrou viac internacionálnemu štýlu. ()
Jelikož je hodnocení filmu silně subjektivní záležitostí, dávám jenom 4*. Tarr je pravděpodobně trochu magor a v některých částech své sedmihodinové a sociopatické audiovizuální onanie se mu naprosto spirituálním a fascinujícím způsobem daří diváka uspávat, ale Satanské tango je zkrátka natolik monumentální a vypravěčsky vyspělé, že nelze než zůstat vzhůru. Tarrův minimalismus může být otravný, stejně jako jeho odtažitost od vlastních postav či neúměrné protahování dějově uzavřených záběrů, avšak jestli existoval jeden jediný způsob, kterak podobně magické a nejednoznačné podobenství natočit, byl jím právě tento jemňoulinký a trpělivý režijní rukopis. Přestože se toho zase tolik neuděje, příběh je časově nádherně uspořádán, střídá narativní perspektivy ve prospěch lyričnosti a nutí diváka nad "zvraty" přemýšlet a zvýznamňovat je. Dokonce se mi vnucuje myšlenka, že je to potřeba vidět vícekrát, ale v souboji s představou dalšího 400 minutového dřepění na prdeli, zatímco moje budoucí osudová láska na mě třeba čeká někde v nejvyšší komnatě nejvyššího paneláku, tahle myšlenka těsně na body prohrává. Sorry Bélo, ale fakt jsi mě vyčerpal... ()
"Žijeme v apokalyptické době." Dokonalost! Co se o něm dá více napsat, aby to přesně vystihlo jeho uměleckou velikost? Snad jen mohu říci, že projekce Satanského tanga (děkuji, že jsem měl možnost vidět jej na velkém plátně) byla jedním z nejkomplexnějších a nejintenzivnějších filmových zážitků, jaké jsem měl dosud možnost získat. Sedm a půl hodiny uteče paradoxně jako voda; pocitově rozhodně rychleji než některé filmy s kratší stopáží (koneckonců i Tarrův "pouze" dvouhodinový snímek Zatracení se táhne podstatně línějším tempem). Satanské tango však již na začátku svým nekonečným ustavujícím záběrem / scénou definuje svou poetiku a styl a postupně restandardizuje divácké návyky na zcela novou úroveň vnímání filmového času. Celek je veledílem s neuvěřitelnou sílou účinku; grandiózních momentů je zde hned několik (monstrózní kapitola s kočkou, půlhodinové tango). V rámci svého interpretačního pole mě Satanské tango přimělo k živé úvaze nad biblickým podobenstvím o příchodu zkázy v podobě Irimiáše a jeho nohsleda Petriny, jimž nihilističtí obyvatelé zpustošené posttotalitní maďarské vesnice, zahleděných pouze do sebe samých, přisuzují božskou hodnotu. Fascinující počin! ()
Pokud máte rádi meditativní snímky Andreje Tarkovského a dlouhé statické záběry, užijete si Satanské tango. Pro mě je sedm hodin přeci jen moc, takže díky za ty přestávky - bez nich bych to nezvládl, i když si nejsem jistý, jestli je rozkouskování do několika dní tím pravým řešením kvůli ucelenosti zážitku. Některé záběry působí velice dobře a téměř hypnoticky, jiné svojí pomalostí až iritují. I přes kolosální délku jsou ale jednotlivé scény dost dobře zapamatovatelné (nejvíce vyčnívá hospodská tancovačka), znát je i určité zrcadlení protilehlých kapitol. Každopádně ve mně tenhle příběh o úpadku, falešných prorocích (je Irimiás spíš mesiáš nebo Jidáš?) a půdě, která smrdí, protože si na ni lidi nasrali, bude rezonovat dlouho. (873.) ()
Galéria (36)
Fotka © Vega Film
Reklama