Requiem za sen

Někým jsem byla před tímto filmem varována, někým mi byl doporučován ... co na to říct, no ... možná by ho měl vidět každý narkoman a v tu chvíli, kdy by dokoukával poslední minuty filmu a do uší mu zněla ta neskutečně pod kůži vtíravá a grandiózní hudba, tak v tu chvíli by típnul posledního jointa, zlomil stříkačku, vysypal a spláchl by to všechno do haj ... do záchodu... Já jsem dnes večer hlavně jen seděla a zírala na úžasně dokonalý projev Ellen Burstyn a jsem ji vděčná, že tu roli nakonec vzala, protože ten její výkon byl ... byl (teď se mi momentálně nevybavuje dostatečně silné a přesně označující superlativum) byl prostě fa-mó-zní! Čest všem, kteří se na filmu podíleli a Aronofského začínám od nynějška velebit, ámen. (05.12.2013)

Filmařsky brilantní snímek, jehož přemíra depresivity je jeho největší slabinou. Aronofsky se jako spoluautor scenáře, ve snaze hrát na co nejtemnější strunu, dopustil několika scenáristických nedotaženosti, či spíše nesmyslů. A to HODNĚ velkých a musím jenom souhlasit s tím, co zde napsal Tsunami_X. Nicméně, pokud bych měl ze všech filmů s drogovou tematikou vybrat jeden, kterým bych chtěl odradit své případné potomky od konzumace drog, vybral bych tento. Není sice zdaleka tak propracovaný a komplexní jako třeba TRAFFIC, scenáristicky je děravý, ale v zobrazení následků konzumace drog je tak zhnusující, že by skvěle splnil svůj účel. (10.02.2004)

Věřte, myslím to s vámi dobře, když tady teď napíšu, že k tomuhle filmu je nutné usedat s dobrou náladou. Na jeho konci totiž budete asi zděšeni, asi zhnuseni, ale určitě deprimováni. A sledovat Requiem od počátku s depresí - no, nemuselo by to s vámi na konci dopadnout nejlíp. Klipovitý střih se v těch nejvypjatějších sekvencích mění vyloženě v cílený útok na nejzazší hranice lidského vnímání a také psychiky. Herecký výkon Ellen Burstynové se dá směle přirovnat k nejlepším ženským hereckým výkonům všech dob, stejně mile překvapuje i Jennifer Connelly (kde jsou doby Legendy, nebo Raketýra), ale také oba mužští hrdinové, Jared Leto a Marlon Wayans. Bez diskuzí jde o jedno z nejlepších, ale asi i nejkontroverznějších děl z konce minulého, resp. začátku tohoto tisíciletí. Btw. (viz plakát) Jennifer Connelly stojící zády ke kameře na molu, vybíhajícím do moře - taky se vám při tom asociuje Smrtihlav? :) (07.03.2003)

Jako asi jsem ještě neviděl takhle hnusnej film a to myslím jako velký kompliment. Já si fakt nemyslím že tam byla jakákoli chyba co se filmografie, nápadů a režie týče. V tomhle ohledu je to jedno z těch AA věci které bez přemýšlení napálíte plný počet. Po stránce obsahu toho bylo ale moc. Jo ten film ukazuje drogy, ukazuje tohle všechno, ale i tak já jako divák potřebuju nějakou kotvu, to že furt dokola ukazuje explicitní snímky mě prostě fyzicky vyčerpalo. Na jednu stranu jo způsobilo to ve mě určitě emoci (velice nepříjemnou), ale je to strašně moc samoúčelné a v zásadě zbytečně. Když chceš člověku ukázat jak vypadá hovno nemusíš mu hlavu strčit do hajzlu a vás bohužel tenhle film v tom hajzlu topí.  zajímavé komentáře: Skejpr a Enšpígl (13.09.2020)

Requiem za sen aneb cesta do hlubin feťákovy duše. Naprosto omračující drogová báseň a nejdepresivnější film všech dob... Ne, nejsem zaslepen jeho jednostranným záměřením a útokem na divácké emoce, přiznávám, že je dosti dělán na efekt, samotný děj je poměrně plytký a obsahuje pár nelogičností (kdo by si proboha píchal pořád do jedné ruky a stejného místa?), ale neřešme jako stroje nesrovnalosti mezi jedničkami a nulami a ponořme se do tohoto ponurého, heroinem nasáklého příběhu, zapomeňme na okolní svět (to jde snadno) a dopřejme si tak temný zážitek, jaký nám žádný jiný film neposkytne. Darren Aronofsky dosáhl pomocí experimentální režie o zběsilém střihu, extrémně zpomalených, či naopak zrychlených záběrech, chytrého použití split screenu, halucinogeních zvuků a výborné ústřední písně hotový zázrak. Škoda, že film není i scenáristický tak chytrý jako Trainspotting, ovšem stále za 10/10 (16.08.2008)