VOD (1)
Obsahy(1)
Dva suroví hromotluci drsně dotírají na drobného, chytrého chlapce. (Netflix)
Recenzie (36)
Tak ako ma bavil Henry Sugar, tak ma zvyšné netlixovské Andersonove dahlovky nebavili, lebo s významne horším materiálom len replikovali The Wonderful Story of Henry Sugar len s výrazne horším materiálom, kde je obzvlášť ubíjajúci ten focus na rozprávača. Štyri krát opakovaný vtip nie je vtipný. ()
Ze všech těch letošních kraťasů Wese Andersona na téma Roald Dahl mě tenhle příběh bavil ze všeho nejméně. ()
Ten příběh je super. Decentní patina mysteriózna v závěru to neskutečně pozvedá. Dahl píše parádně. Andersonova scénografie je neskutečně promyšlená a díky krátké stopáži nezačne být otravná. Sledovat takhle celý film by bylo ale úmorné. ()
Hrozně smutné. ()
Derivát a nejnudnější převedení estetiky Wese Andersona do audiovizuálního formátu. Z týhle krátký (a přesto bezpochyby poutavý) povídky šlo vyždímat o tolik víc kdyby si Wes zvolil zlatou střední cestu a držel se zajetých kolejí – tedy kdyby k vyprávění využil svůj osobitý styl. Rozhodně oceňuju, že je Wes momentálně ve fázi tvůrčího experimentování, ale ne v případě, když všechna snaha přijde vniveč a vznikne z toho takovejhle paskvil... ()
V krátkometrážním provedení jsou pro mě filmy Wese Andersena opravdu mnohem líp stravitelnější. Zatím asi nejvážněji pojatej snímek ze všech letošních Andersonových kraťasů. Moc mi tady nesedí žánrový přiřazení komedie. Za mě spíše drama. 3hvězdy. ()
Tohle se mi naopak moc nelíbilo. ()
Labuť na mě v rámci Andersonových adaptací Dahla působila nejpoetičtěji a z narativního hlediska mi přišla nejvíce mířená na diváka, který sledoval chlapecké trauma zinscenované samotným vypravěčem. Líbily se mi též plynulé přechody mezi kulisami. ()
Wes Anderson a Roald Dahl, kombinace s nesmírným potenciálem, avšak z mého pohledu zoufalá nuda a propadák. ()
Jímavá povídka v kombinaci s neotřelým režisérským stylem skýtá úhledné vizuální vjemy společně s velkou dávkou empatie. (Netflix) ()
Pocitová stopáž: 90 minut ()
Dost drsné vyprávění (samozřejmě podpořené vizuálním zpracováním a vyprávěčem), které je nejsilnější právě v ten moment, kdy to už skoro vypadá, že se konec nedozvíme. Problém je v tom, že ne každému asi vyhovuje to, co se na skutečném konci ne/dozvíme. Za mě super :) ()
skvělý Friend a ze všech čtyř povídek ve Wesově režii nejvážnější a nejsmutnější kousek. Zpětně bych každopádně doporučil dát si mezi shlédnutím jednotlivých povídek lehčí odstup. Wes se v nich totiž celkem opakuje a pro toho kdo není jeho zarytý fanda to může být lehce únavné a jejich kouzlo se může vytrácet...70% ()
+2* Na zbývající Dahlovi povídky, které oblékl do svého kabátku Wes Anderson udělám společnou recenzi, protože už nedosahují takových kvalit jako nejdelší bratříček Podivuhodný příběh Henryho Sugara. Všechny jsou zajímavé a plné napětí a mysteriózní atmosféry, ale přišlo mi že vlastně u těchto byl vizuál zbytečný a fungují díky vyprávění stejně jako rozhlasové povídky. Proto jen ty silnější dvě hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] … A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu omezujícímu pravidlu pro recenze (vysvětlení najdete v mém deníčku) ... BLA BLA BLA BLA BLA BLA ()
Ďalší príbeh z cyklu Anderson-Dahl, tentokrát o šikanovanom chlapcovi a labuti. Z tých všetkých krátkych filmov bol tento zrejme najzaujímavejší a zároveň najaktuálnejší. Veľmi smutné, no zároveň trefne vystihnuté nástrahy šikany a jej dôsledkov. 4* ()
Celou dobu mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nahoru to posunuje fakt, že je to podle skutečné události. Stopáž tak akorát, Andersonova stylizace tomu dodává to potřebné kouzlo, které by asi nezvládl pro tento druh povídky žádný jiný člověk na světě. 70% ()
No... tak tedy... takhle moc mě žádný Andersonův počin takhle nezamrazil. Ten konec je z ajímavý. Stejně jako zbytek, ale takové to ''kdovíco'' tomu dost přidává. A opravdu jsem to nečekal. ()
Dahlov emotívny príbeh je o nevinnosti vs. krutosti zasadený do Andersonových krásnych kulís. Rupert Friend ako rozprávač sa osvedčil. Rozprávanie má takú silu, že chvíľami pôsobí skôr ako listovanie stránkami obrázkovej knihy než ako film. Andersonov štýl je jedinečný a príbeh vás obohatí aj pri opätovnom pozretí, lebo objavíte nuansy, ktoré vám predtým unikli. ()
One man show výborného Ruperta Frienda v adaptaci, která už vlastně ani není klasickým filmovým zpracováním, ale spíše předčítáním knihy do kamery. Oslnivý vizuální styl zůstává, stejně tak, jako další Andersonovi klasické aspekty, ale v čistě recitačním zpracování tomu chybí ono něco navíc, co by dokázalo vtáhnout. ()
Nejvážnější povídka, která není komediální, ale mrazivá. ()
Reklama