Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(viac)Recenzie (172)
Psychologické drama bořící mýty o samurajích a jejich cti. Tatsuya Nakadai má charisma, které by se dalo krájet a společně s Kobayashim se lví měrou podíleli na filmu, který podle mě patří do japonského TOP3. 100% ()
Áno aj nie. Harakiri sa dá vnímať ako výpad proti aureole obklopujúcej samurajskú tradíciu - ako "kritika pomerov v japonskej spoločnosti na začiatku obdobia Edo", ako "koktejl bolesti, poníženia, hrdej tradície a úpadku", ako "vytriezvenie z heroických samurajských klaďasov", ako "samurajská dráma o pomste a cti"... Tým všetkým určite je. No nie tu je ukrytá jeho stálosť. V prípade Kobayashiho Harakiri je cesta od nesmrteľnej skoro anti-žánrovky ku absolútnu dláždená predovšetkým svedectom o nebezpečenstve unáhlených súdov a poukázaním na ohavnosť úplne každého systému, nech už sa zrodil z akokoľvek krásnej alebo hoci len svojou dobu vyskuhranej myšlienky. Všetko, čo je spútané, bolo pristrihnuté, slepne a znecitlivie. Deprimujúce, no v spoločnosti presne takýchto filmov sa toto poznanie dá aspoň zdielať. ()
Co k tomu říct, opět brilantní snímek z historie Japonska, opět úplně jiný než ostatní a opět nemám slov, jak na mne zapůsobil. Nejde jen o tu zde naprosto špičkovou filmařinu, přenesení do historického Japonska období Edo, herecké výkony (Nakadai... opět dokonalý, to jeho herectví vůbec nechápu, je v každé roli úplně jiný a tady si to zase dává neuvěřitelným způsobem, to je prostě herectví na té nejvyšší možné světové špicce a dost možná a bez nadsázky byl jedním z nejlepších herců celého světa své doby), pak ty dialogy a hustou atmosféru, ale také o to, jaké emoce vyvolal a zamyšlení zanechal. Prostřední část o rodině je strašně nepříjemná, opravdová a aktuální dnes i zítra... Stejně tak společenské poměry a ukázka pokrytectví Domu Iyi se nese naší historií od pradávna a není tomu jinak ani dnes. Pokud dostanu špičkovej filmovej zážitek co do řekněme zábavy, ze kterýho mám radost ale zároveň ve mě vyvolá silné emoce hluboko uvnitř - protože je v něm kus pravdy/opravdovosti a ještě mě příjměje k různým zamyšlením, tak víc mi snad film ani dát nemůže... a tohle snad nikdy nezestárne - na to, že má snímek již 62 let nepůsobí vůbec v ničem zastarale. Jo a dobře s nima vyje*al. 10/10 ()
Jeden z filmů definujících svůj žánr a zároveň dost možná Nakadaiův životní výkon. Toto období je nekonečnou studnou hořkých příběhů všeho druhu a Kobayashi je v jejich podávání skutečným mistrem. Mimochodem, scénu s bambusovým mečem jsem sledoval po obědě a dlužno podotknout, že jsem měl pak dobrou půlhodinu pocit, že mám v břiše dlažební kostku:) ()
Ak už hovoríme o nejakých tých vrcholoch Japonského filmu tak Harakiri je tesne pod Kurosawovým Seven Samurais. Kobajaši vytvoril pomaly, poetický film z dychberúcim finále, ktorý podobne ako Kurosawa v Rašomonovi odkrýva určité skutočnosti s tým, že ich narátívnosť je v tomto prípade uzatvorená. Zúfalstvo ústrednej postavy schované za úctivé vystupovanie je vďaka uhrančivému pohľadu Tacuja Nakadaia jedno z najlepších hereckých vyobrazení Ronina stojaceho tvárou v tvár pokroku, ktorý mu nepraje. Politické machinácie, kritika ľudskosti, morálky a spoločnosti a zároveň ďalší s filmov, ktorý rúca romantickú predstavu o Samurajoch. Pre mňa príjemné prekvapenie s krásnou horizontálnou kamerou a precíznou réžiou môjho druhé obľúbenca povojnovej filmovej éry. ()
Po remaku som si pozrel original a ten mi sadol viac. Original je viac zamerany na filozoficku cast a kritiku samurajov, ktory tu vyznievaju ako zaslepeni intrigani, ktori su schopni dokonca nekalych cinov, aby si zachovali svoju povest. Cize vlastne vyznievaju ako regulerni zaporaci a spôsob akym nekompromisne donutia mladika k harakiri je dost svinsky. Proste mu nedali na vyber a to aj keby sa dozvedeli pozadie jeho pribehu. Remake je viac zamerany na postavy a snazi sa byt az prehnane melodramaticky, co podla mna tvorcovia prehnali natolko az ma to nebavilo. A samotna kriticka udalost, ktora zavrsi smutny osud mladika vyzera skôr ako nedorozumenie v ktorom obidve strany zo svojho pohladu konali logicky a zaroven pochopitelne, takze hladat vinníka je tazke. To neciernobiele rozdelenie postav v remaku sa mi pacilo viac ale original je lepsie natoceny a ani na chvilu to s citovym vydieranim neprehnali. Jedinu vytku k originalu mal len v tom ohlade, ze na konci stary samuraj zacne ostatnych v suboji zabijat aj ked dovtedy sa vrazdeniu vyvaroval. Ale asi pochopil, ze su to zmrdi a aj ked im povedal pravdu do oci, tak to s nimi nepohlo. Prekvapenim pre mna bolo, ze stary ciernobiely original je ovela krvavejsi ako remake, ktory sa brutalnym scenam vyhyba napriek tomu, ze ho natocil uchyl Miike. Ale v jeho podani je scena harakiri ovela neprijemnejsia aj ked sa detaily odohravaju mimo zaber kamery. Takze aj ked je 90% filmu v obidvoch verziach rovnakych, tak ma zmysel vidiet obidve verzie. 8/10. ()
Silný příběh a sdělení mi bohužel trochu kazila rozvláčnost druhé půle. Přesto velmi povedené komorní (sociální ?) samurajské drama a nemilosrdná kritika samurajského kodexu... 8/10 ()
Strhující samurajské drama s fenomenálním hereckým výkonem veterána Nakadaie! Bezchybná režie a působivě hustá atmosféra. Skutečně snímek k zamyšlení. Prostě zážitek.... ()
Samé vraždy a samovraždy v rámci povier a medzitým veľa rečí a nudy. Tie charaktery boli príliš arogantné, namyslené, hrubé, no príbeh tomu dali celkom zaujímavý, takže až tak sa mi to zle nepozeralo. ()
Seppuku je mistrovským dílem japonské kinematografie. Dramatický příběh samuraje toužícího po pomstě je podbarven naturalistickými scénami a depresivní atmosférou, vytvořenou skvělou hudbou a také tím, že kromě herců a staveb ve filmu není skoro nic (většinou žádné větší vybavení místností, liduprázdné ulice ...). Nejvíce na mě zapůsobila scéna jednoho ze soubojů - ta cesta tím hřbitovem, kde je to vyloženě náhrobek na náhrobku, a následující souboj na poli za silného vichru, to byl opravdu skvělý zážitek. ()
Napadá mě lehká paralela s Clinotvými Nesmiřitelnými, kde stejně jako u tohoto snímku dochází k jakési de-démonizaci westernovského způsobu života - zde ctonstného života japonských samurajů. 8/10 ()
Snímok odohrávajúci sa v šógunovskom Japonsku. No neočakávajte epické bitky a súboje. Ide o pútavý, dobre napísaný príbeh o boji za spravodlivosť a česť. Technická stránka filmu je ešte lepšia. Nejde síce o klasické vizuálne obžerstvo, ale každý záber má čo ponúknuť. ()
Kobayashi prostě samurajské filmy umí--seppuku je jeden z vrcholů tohoto žánru--chcete vidět chlapa rozříznout si břicho ! bambusovým ! mečem?-ano?- Tak tohle je film pro vás.Za zmínku stojí výkon T.Nakadai(e) který s přehledem dokazuje že v kvalitním samurajském filmu nemusí hrát jen T.Mifune (ps:Mistra Mifuneho obdivuji ale chvílema to opravdu vypadá jakoby to byl jediný dobrý japonský herec který se umí ohánět mečem-a to je trochu smutné pomyšlení) ()
Výlet do dávné japonské historie, kdy padalo mnoho pánů a jejich bývalí samurajové se toulali zemí o hladu a bez prostředků. Toto je příběh jednoho takovéhoto ronina. Zatímco všichni čekají na jeho sekundanta (toho, kdo mu po provedeném harakiri usekne hlavu), vypráví ronin svůj životní příběh. A na harakiri samozřejmě dojde taky. ()
Nejde tu o samotnou sebevraždu, to by trvalo tak minutu, ale o ten příběh, kterej tu má potřebnou hloubku, šířku i délku, aby se z toho stalo komplexní plnohodnotné umělecké dílo. Kéž by takové filmy vznikaly i dnes místo těch kokotin od Marvela a DC. ()
Feudalni japonsko, cernobile, samurajove.. rika vam to neco? Ne, tentokrat to neni Akira Kurosawa a prave proto je to tak dobre. Dalsi dukaz o totalni prehodnocenosti tohoto rezisera, ktereho na jeho vlastnim hristi Masaki Kobayashi porazil hned prvnim filmem co jsem videl. Nuda a roztahanost typicke pro Kurosawa filmy v nedohlednu, Harakiri je poutavy, vypravecsky chytre designovany pribeh. Narozdil od Kurosawy, ktery ze samuraju delal desne borce a noblesni japonske rytire, Kobayashi to vidi jen jako povrchni pozlatko, uvnitr jsou na tom podobne jako dnesni politici. Skvele natoceno, na svou dobu misty az experimentalni hudba a ve svem zanru jeden z nejlepsich kousku. Kdyz tenhle film videl Kurosawa, s pocitem, ze je to lepsi, nez drtiva vetsina jeho tvroby o kterou se celou dobu snazi, musel mit chut spachat harakiri bambusem. 8/10 ()
Neznalost cíle znamená nedosáhnutí dokonalosti. Neznalost slov znamená nepochopení lidských srdcí. 95%, místy pomalejší, jinak excelentní. Akira Ishihama je mistr ksichtů (protoemo). ()
Osud mi poslední dobou přihrál do cesty několik japonských filmů. S Harakiri jsem měl kvůli pomalejšímu rozjezdu zpočátku problém, ke konci si mě ale snímek získal především díky nevýslovné lidskosti, která z něj tryská, lidskosti konfrontované s pokryteckým kodexem. (621., 10. III. 2011) ()
Je to na moje prekvapenie čo po myšlienkovej stránke celkom realistická snímka ktorá poukazuje na ľudské vlastnosti a vlastne na samotnú ľudskosť v tom zmysle že človek ako bytosť nie je s kovu a aj hrdosť samuraja má svoje hranice ktoré dokážu spraviť s egoistického zabijaka ktorý dodržuje kodex svojho klanu milujúcu hlavu rodiny. Je to nesmierne originálny film s ničím podobným som sa ešte nestretol. Celý príbeh stavia na tom že v Japonsku období mieru Samuraj ako remeslo nemá žiadnu prácu a stáva sa roninom. Vo filmu to zašlo až tak ďaleko že samurajovia trpia hľadom a tak prišli na to ako svojou česťou môžu zarobiť. Putujú s jedného klanu do druhého a prosia o to aby u nich mohli vykonať rituál samovraždy harakiri. Klan radšej zaplatí roninovy almužnu a pošle ho ďalej.. Keď sa to už deje veľmi často tak sa rozhodnú že harakiri budú predsa robiť takže podvodníci k nim už nebudú chodiť. V tom prichádza k ďalšiemu klanu starý samuraj s rovnakou prosbou. Je dopredu varovaný že podvodníkov u nich nestrpia on však trvá na tom že harakiri vykoná žiada iba jedno aby si vypočuli jeho príbeh. A to vám poviem to je teda PRíBEH!!!! úplne ma pohltila atmosféra akým bol príbeh vyrozprávaný ako bol časovo rostrhaný do dvoch súvislých príbehov ktorý tvoril jeden veľký celok a túžbu po pomste. Herec Tacuja Nakadai ma svojim výkonom dostal. Ten jeho chladný pohľad a dialógy boli vynikajúce. Na záverečnú sekačku nemám takisto žiadne výčitky. Na rok 1962 až pridobré (dokonca tu už z rán strieka krv) Za takí súboj by sa nehambil ani Tarantino ()
Jeden z mála filmů, jež svou tragičností a pohnutostí, v nás vyvolává soucit a dělá nás lepšími. Po filmovej stránce dokonalý a Nakadai předvádí až nadlidskej výkon. Trefná hudba Toru Takemitsu inspirovaná japonskou tradiční, zejména divadla Nó, pokud se nepletu. ()
Súvisiace novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (viac)