Réžia:
Vladimír ČechScenár:
Vladimír ČechKamera:
Václav HanušHudba:
Dalibor C. VačkářHrajú:
Vlasta Fialová, Robert Vrchota, Jana Dítětová, Jaroslav Vojta, Marie Brožová, Antonín Rýdl, Jan Pivec, Josef Kemr, Marie Rýdlová, Josef Vošalík, Gustav Hilmar (viac)Obsahy(1)
Povídka Boženy Němcové posloužila jako předloha pro romantický příběh o odvážné, samorostlé dívce, opovrhované dceři obecného pastýře, která se nebojí ničeho - ani noci, ani plavání. Jenže pověrčiví vesničané si o ní vyprávějí všelijaké podivné věci, dokonce hledají spojení s mocnostmi pekelnými. Smělá a odvážná Bára na hloupé předsudky svých bližních málem doplatí. Energické děvče přivádí svými kousky do varu celou dědinu. Když se pokusí kuriózním způsobem pomoct své kamarádce Elišce zbavit se dotíravého nápadníka, trpělivost zaostalých občanu dědiny přeteče a Bára skoro přijde o život. Naštěstí se v poslední chvíli objeví tajemný zachránce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (104)
Pozoruhodný melodramaticko-lyrický snímek, vyznačující se na svou dobu poměrně neobvyklým pohráváním si s obrazem. Kamera skutečně u některých scén vizuálně vyjadřuje to, co se většinou ve filmech vyjadřuje slovně, a je třeba podotknout, že právě tato vizuální stránka filmu a rovněž herecký výkon Vlasty Fialové řadí tenhle snímek mezi to nejpovedenější z pamětnických filmů. Ovšem abych nezapomněl, rovněž hudební složka a vlastně i nazvučení některých scén (byť už se na něm trochu podepsal zub času) pomáhají doladit celkovou atmosféru. ()
Moderní, leč nepochopená to žena. Řekl bych, že na rok 1949 (a román vlastně z hlubokého 19. století) pokládá otázka, na které i dnešní společnost nemá odpověď. I proto si námětu od Boženy Němcové a tohoto filmu velice cením. Na svojí dobu pokroková záležitost. ()
Tento film povazuji za velmi dobre prevedeni povidky Bozeny Nemcove na filmove platno - nejvetsi zasluhu na tom ma bezesporu Vlasta Fialova, jejiz Bara je skutecne dustojnym obrazem Bary povidkove. ()
První a zároveň nejslavnější role pro Vlastu Fialovou. Povedené převedení slavné povídky Boženy Němcové o dívce, která se nebála ničeho a tak v ní pověrčivý vesničané začali čarodějnici. Film má hodně slušnou atmosféru, ale nedá se odepřít staří téměř šedesát let..... ()
"Pověrčivost, závist a zášť, to je vaše víra, naděje a láska." Takže to se styďte vy svatouškové, pámbíčkáři a modloslužebníci, protože přirozeně divoké Báře nesaháte ni po okraj sukně - tedy pokud ji zrovna neodloží. Mně se prostě Bára moc líbila, stejně jako hudba i obraz. Jen ten příběh mě nějak moc neuchvátil, ale to bude asi tím, že jsem kdysi při povinném čtení děl paní Němcové většinou dost trpěl. ()
A v příštím životě chci být Divá Bára. Všichni chlapi ze mě budou paf a jejich matinky je bodou fackovat. :-) Akorát si teda budu holit podpaží... ()
Stará klasika. Film o lidské hlouposti, pověrčivosti a předsudcích, také o tom, jak se lidé chovají k někomu, kdo se něčím odlišuje. Vlasta Fialová zde hrála velice přirozeně a jako dívka z té doby by mi určitě imponovala. 4*, tenhle film má něco do sebe. ()
Tento film představuje významnou předělovou kapitolu v dějinách naší národní kinematografie. V poměrně velkém počtu tu nastupují příslušníci mladé herecké generace (Fialové bylo 20-21 let). Evidentně to bylo dáno i generační příslušností režiséra filmu a je zjevné, že tento pohyb souvisí s politickými změnami kolem osmačtyřicátého roku. Tím je dán do značné míry i výběr námetu filmu podle nejemancipovanější povídky Boženy Němcové. Její Bára má mnoho společného např. s hrdinkami próz sester Brontëových nebo George Sand. Romantismus tu evidentně převažuje nad realismem. Kvalita filmu i výkonů rolí hlavních představitelů tyto časové meze přesahuje a posouvá ho do úrovně klasického díla. Tato kvalita ovšem nepřesahuje hranice našeho národního rozměru. Ve Vlastě Fialové v tomto roce česká kinematografie získala a současně tak trochu začala ztrácet jednu ze svých špičkových hereček-hvězd. ()
Poctivé převedení povídky Boženy Němcové na filmové plátno. Dnes sice může působit trochu zastarale, ale ta atmosféra je téměř totožná s atmosférou knihy. Ta čtvrtá hvězdička hlavně za Vlastu Fialovou, která byla opravdu krásná a uměla hrát a v době natočení "Divé Báry" nám ji mohl závidět i Hollywood. ()
Bára sice klidně mohla být ještě o něco divější, protože jako krásnou Vlastu Fialovou jsem si ji asi nikdy nepředstavoval, ale ty potřebné čerty v očích měla, takže proč ne. Film krásně vypadá, má úžasnou Vačkářovu hudbu a stále silný konec. ()
Jenom se ptej, kolem plameny tančí, proč je tady divnej chlad? Nepospíchej! Kdo tě zavede zpátky a kdo při tobě bude stát? Víš já mám spoustu známejch v podzemí a divá Bára se mnou spí. Když je noc, všechno krásný zdá se mi. To jsme my - dávno prokletý. Ještě je čas. Jak tě nestvůra kouše, schovej nohy do peřin. Okolo nás je toho tolik co zkoušet. Na jedno zdraví nevěřim. Víš já mám spoustu známejch v podzemí a divá Bára se mnou spí. Když je noc, všechno krásný zdá se mi. Kdopak tě zval? Vem si do dlaně růži. Sevři ji a krve pij. Pojď jenom dál. Obleč si mojí kůži. Vysaj mě a použij. Víš já mám spoustu známejch v podzemí a "Divá Bára" se mnou spí!!! *** ()
Na svou dobu neobyčejně čistý film, respektující předlohu bez jakéhokoli poklonkování režimu. Drobná výtka spadá především na většinu hereckých představitelů, jejichž postavy jsou značně jednorázové. To se ovšem netýká Vlasty Fialové, která se mohla stát skutečnou star. Hvězdy bez vyhrnutých rukávů a montérek se bohužel v padesátých letech nerodily. ()
Pravda a zdravý rozum versus pověry a zaostalost. Nadčasové dílo? Ano po všech stránkách určitě! 85% ()
Vlasta Fialová se zhostila své role dokonale. Postava z knížky oživla na plátně. Film krásně vykresluje tehdejší dobu a nejeden divák má chuť upálit dementní část vesnické populace (např. staré rašple co neumí nic jiného než řvát:"Čarodějnice!!!"). Zkrátka výborné zpracování povídky Němcové. ()
Silný a bohužel stále aktuální film o předsudcích a pověrách, který se odvážně vymyká době svého vzniku. Úžasný herecký výkon Vlasty Fialové a dalších hereckých představitelů a představitelek. Režisér Vladimír Čech se nebál použití lyriky i expresionistických záběrů. Drama s hutnou atmosférou, jakých se v Československu tolik netočilo. Podobně silnou atmosféru se stále aktuálním námětem má jiný film podle povídky Boženy Němcové - V zámku a v podzámčí (1981) v režii Ludvíka Ráži. Divá Bára je mistrovským uměleckým počinem, který z hlavy jen tak nedostanete. Vřele doporučuji. ()
Vizuálně pohlcující snímek. Kamera je na tomhle filmu skutečně neobyčejně schopná vyprávět příběh za samotné herce. Vlasta Fialová a spol. jsou samozřejmě nedílnou součástí vyprávění, ale kamera si dokáže s jemnými detaily mimořádně vyhrát a téměř je nahradit. A dohání to, co se příběhu nedostalo v dramatické rovině. Přes nepříliš úderný ráz vyprávění se občas dostavil pocit prázdnoty v příběhu, který však poctivě gradoval v několika scénách. Když jsem pak film hodnotil zpětně, přece jen ta zápletka kolem "čarodějnickými" schopnostmi obdařené dívky mně přišla poněkud vlažná a roztahaná, ale režisér prokázal, že filmu vdechl život svým citem pro nevšední poetiku, která v dnešním filmovém světě už nemá zastoupení. 60% ()
Vlasta Fialová tu bola tak krásna, že mi bolo vlastne jedno, o čom to bolo. Trochu naivná didaktická rozprávka o zlých ľuďoch (ale ľudia naivní kedysi podobne boli), ktorí nemajú radi inakosť mladej krásnej dievčiny medzi nimi a musí ju doslova zachrániť princ na bielom koni. Ale zato rozprávkovo hororová atmosféra, akoby vytvorená v štúdiách Universalu by urobila radosť aj Todovi Browningovi. Medziľudské vzťahy zase Larsovi Von Trierovi. Ja si stojím za tým, že najväčším kladom tohoto filmu je Vlasta Fialová ako po hereckej, tak po fyzickej stránke (tie diabolské oči, ani sa tým dedinčanom vlastne nečudujem....:)). Príjemne a na počudovanie nie až tak naivne strávených 73 minút. ()
Věřím, že celý film je zajímavější než samotná povídka Boženy Němcové, podle které byl natočen. Přesto mě nenadchl natolik, abych šel s hodnocením nahoru - a to ani kvůli vynikající Vlasty Fialové v hlavní roli. ()
Som rád, že sa mi podarilo opäť vidieť film, ktorý ma v detstve očaril. Vlasta Fialová je aj z dnešného pohľadu krásna a jej Báru nie je problém si pamätať desiatky rokov. Príbeh je jednoduchý, moralistický, niektoré postavy figúrkovité, napriek tomu si celok nadpriemernosť u mňa udržal. ()
Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. ()