Na útěku

Už je to nejaká chvíľka čo som naposledy písal recenziu, ovšem Moving si ju jednoznačne zaslúži. Nepamätám si, ako som ho našiel, ani prečo som sa rozhodol uprednostniť ho pred tým všetkým, čo mám vo watch liste, ale musím sa priznať, že to absolútne neľutujem. Ide totiž o presne ten seriál, ktorý raz ročne vyprodukuje Kórea, ktorý svojimi kvalitami predčí snáď úplne všetko podobné žánrové. O postavách sa snáď nemá ani význam baviť, už Bulgasal ma presvedčil, že kórejci jednoducho vedia na týchto svojich siahodlhých stopážach nadviazať puto medzi divákom a charaktermi tak, ako snáď nikto. Super hudba, zimomriavkové scény a krásna idea, zabalená do sviežeho kabáta. O tých dobrch veciach sa však ani zďaleka neoplatí písať toľko, čo o tým nepodarených, keďže dúfam, že tieto sa do druhej série zlepšia. Ironicky, najväčším problémom seriálu Moving sú pacing issues. Strávime síce s postavami 20 dielov, ale dej sa nezdá byť dostatočne vykrištalizovaný, aj napriek tomu, že celý čas baví. Čiže aj keď sme strávili s postavami tak veľa času, stále mám pocit, že by som chcel vidieť viac situácií s Ganghoonom alebo Bang Kisuom. Druhý, môj osobný, problém je rozdelenie na tretiny, kedy tá prostredná nie je ani zďaleka taká zaujímvá ako tie zvyšné, čiže prehrýzť sa cez tie love story keď som vedel, že môžem sledovať Huisoo a Bongsoka bolo celkom utrpenie. Posledná neveľmi podarená vec je nedotiahnutosť niektorých príbehových línií a motívov. Hovorím teraz napríklad o šikanovanej spolužiačke alebo o Frankovi, ktorí sa objavujú v prvej tretine len na to, aby až do konca zmizli a v posledných piatich minútach triumfálne ukázali na kameru svoju tvár, s výrazom kričiacim na diváka "gotcha!". Koniec mi ani nepripadá ako koniec, než ako začiatok, s množstvom materiálu čakajúcim na spracovanie. Podobne ako Jewjutsu Kaisen, kedy prvá séria je len akýsi prológ, akési ticho pred búrkou. Tl;dr: Veľmi dobre napísaný a zrežírovaný a zahraný a ja neviem čo ešte seriál, ktorý určite odporúčam; aj napriek toľkému počtu epizód. Už dávno sa mi nestalo, že by ma niečo takto bavilo sledovať. 80%, 4* (28.02.2024)

Seriál, ktorý vznikne raz za dlhé roky a ešte dlho ostáva rezonovať v mysli diváka. Symbolika každej scény, aj tej najsurovejšej, je až dychberúca. Plasticky vyobrazené hlavné aj vedľajšie postavy, ktoré majú výrazný vplyv na posúvanie deja a na výpovednú hodnotu celého, majstrovsky zvládnutého seriálu. Hviezdne obsadenie skvele doplnené o mladú generáciu kvalitných hercov, nie idolov. Prelínanie perspektívy detí s flashbackmi života rodičov je zvládnuté na úrovni, podfarbené dokonale zvolenou zvukovou stopou, naplnenou sugestívnym soundtrackom. Z celého seriálu sršia emócie, ale nie také, ktoré diváka citovo vydierajú, len mu pripomínajú jeho ľudskú podstatu. Zvolený extrémny prístup cez nadľudské schopnosti jednotlivcov predkladá divákovi obraz obrovských sociálnych tlakov a rozporov. No, a na veľkú dieru, veľká záplata. Moderná spoločnosť, kde sa budovanie kvalitných sociálnych väzieb mení na budovanie kariéry a postavenia, zabúda na dôležitosť výchovy detí pod rôznymi výhovorkami. Toto dielko je ako ľadová sprcha. Zobrazuje, aké je dôležité vychovávať, dávať lásku a hlavne chrániť deti a tým zachrániť aj celú budúcnosť rodiny, ak ju stále považujeme za základ spoločnosti. Latka bola nastavená vysoko. Klobúk dolu! (21.09.2023)

Na útěku je vážně dobrý seriál! Všechny ty postavy jsou prostě úžasné. A protože se jim scénář věnuje dostatečně, jako vážně dostatečně, tak prostě přirostou k srdci, protože jsme s nimi na tak dlouhém životním prostoru. Tomu pomáhá právě způsob vyprávění. Začne se v přítomnosti, která sleduje osudy dvou spolužáků na škole, která je speciální stejně jako oni dva. Abychom se potom vrátil do minulosti, kde zůstaneme poměrně dlouho. Prostě aby bylo jasný, proč se jejich rodiče chovají tak, jak se chovají. Proč jsou jací, jsou. A proč mají své důvody, aby se o své děti báli. Jenže během toho se totálně změní žánr. Spíš bych řekla, že je pro mě těžký jmenovat žánr, který tam není. Z nadpřirozého teen dramatu, kde sice někdo sem tam umře, je najednou dost inteligentní špionážní podívaná, zároveň brutální řezničina, se spoustou momentů, kdy mě míra (fakt velká!) romantický linky vážně mile překvapila, protože je to strašně fajn napsaný (v obou rodinách), přičemž se tím ještě k tomu táhne celá ta linky nekonečné lásky k dítěti, pro které uděláte všechno, aby jste nepřišli i o něj, protože je zlo zpátky. A ještě silnější. A během vyprávění minulosti do sebe všechno krásně zapadne, aby přišel závěr, opět v přítomnosti. A všichni to konečně začali brát vážně. Protože je tenká hranice mezi potřebou být svobodný takový, jací jste, a neohrozit životy těch, na kterých vám záleží.    Úžasný postavy, dobře zahrané a skvěle zpracované, zahrané, natočené. Na útěku totiž není seriál, u kterého se může stát, že by se vám nelíbil po dějové stránce. Je v něm totiž přesně to, co se očekává od daného žánru, a přesně to tedy ku spokojenosti dodá. Spíš jde o to, zda někomu nebude vadit struktura vyprávění a koncepce dílů samotných. Ale když se na to někdo podívá z dálky, dává to takhle dokonalý smysl. Tohle se moc povedlo. Po dokoukání se ve mě pere potřeba pokračování. Protože je jasný, že tohle nikdy neskončí. I kdyby nebylo tý potitulky. Jenže fakt by to pomohlo příběhu? Není nejdůležitější ta hlavní myšlenka seriálu, která je na konci naplněna? Což postavám postavám dává sílu zvládnout všechno to, co přijde potom? I bez potřeby, abych to já jako divák viděla, protože jsem sobec? Jenom říkám... (21.10.2023)

Začátek me hrozně nebavil, zdalo se mi komické, jak ten kluk pokaždé vzlétl a začal se chovat sus ale od 7 dílu to byla pecka. Bylo tam sice dost pomalých scen, kde se zbytečně zaměřovalo na jeden bod ale jinak to dost dobré.  Bavilo mě, jak se začala přítomnost propojovat s minulostí a dostali jsme 1-2 dílné představení každé hlavnější postavy. Moc mě bavil hlavně příběh toho nesmrtelného otce,  choval se nejvíce reálně a byl nejvíc uvěřitelný.  Dále mě bavilo jak se u všech záporných postav také objevila jejich lidská stránka a nebyli to jen psychopati co chtěli zabíjet,  ale lidé s emocemi a potřebou chránit svou rodinu i přesto,  že ze sebe udělají zrůdu. Dávám tomu slabší 4 hvězdy,  nenechte se odradit začátkem nebo nahlavu tématem o lidech se zvláštními schopnostmi,  po zhlédnutí nebudete litovat a zaručuju, že vás to bude bavit. (14.10.2023)

Po dokoukání posledního dílu musím uznat, že korejci prostě umí, a umí to na výbornou. Takže po 1. sérii Hry na oliheň, divňáku Devils, a teď i po 1. sérii tohoto skvostu shledávám, že dosud víceméně ignorovat jihokorejskou produkci byl neodpustitelný hřích, který musím napravit. (14.03.2024)