Piano

Člověk má někdy pocit, že se věci budou vyvíjet nějakým předvídatelným způsobem a očekává i výsledek - třeba jen příjemné zaplácnutí času - ale ono to vezme úplně jiný spád a hodí nás to někam, do hloubek o kterých nevíme, že je v sobě máme, prostě to zrezonuje tak, že i po několika hodinách pocit z toho prožitku zůstává a mysl se k tomu vrací. S těmi jednoduchými očekáváními jsem se pustila do sledování tohoto filmu./// Pokusila jsem se odstup, abych mohla napsat komentář, ale výsledek: ani písmeno. Takže mi nezbývá než svézt se na vlně z toho dojmu... /// Příběh odehrávající se roku 1870 na Novém Zélandu výborně podkresluje atmosféra novozélandského klimatu, s jeho deštěm, bahnem, bouřlivým mořem… pěkně ladí i domorodé obyvatelstvo..... To, že hlavní hrdinka Ada je němá, je největším plusem filmu: divák je nenásilně dotlačen doslova procítit, co Ada prožívá – nemůžeme klasicky racionálně analyzovat její výroky ve smyslu „ona řekla, že…“ Pro mě bylo tímto „trikem“ dosaženo paradoxně toho, že vše, co se mezi Adou a jejím okolím odehrávalo, bylo pro mě srozumitelnější, než kdyby mluvila. Výrazem, očima, se herečce podařilo vyjádřit vše./// V prvních dvou třetinách příběhu dominuje určitá jemnost a nenásilnost, v dnešní době až zarážející trpělivost obou mužů v trojúhelníku: manžel, který sice touží po fyzickém sblížení s manželkou, ale nechává jí čas a neužívá nátlak. Též osadník George si dovolí se k Adě přibližovat jen velmi pozvolna… Ještě zůstanu u tohoto momentu ve vyprávění, než se dramatizace změní a jemný nenásilný přístup manžela k Adě se zlomí, jak to tak u dlouho potlačovaných potřeb bývá, ve svůj opak. Ani druhý muž, George, není, pokud jde o Adu, až takový altruista, taky má své cíle a prostředky, jak jich dosáhnout, čímž si na sebe přes tuto půvabnou "hru" zvykají, a tyto scény patří k nejpůsobivějším v celém filmu. Milostné scény jsou potom okouzlující a částečně ze mě uvolnily nastřádané napětí. V poslední třetině se příběh zdramatizuje, když manžel Ady zjistí, kdo ji přitahuje, jak jsou věci daleko, a drasticky se jí pomstí. O pár chvil později, když hrdinka odplouvá s Georgem vstříc novému životu, ji scénáristka nechala málem utopit – podle mě zbytečně navíc stupňované napětí v jinak věrohodném příběhu, který v sobě, alespoň pro mě, nesl spoustu napětí už od samého začátku. Tato úlitba divákům milujícím akci je podle mě jediným slabším místem celého díla (kazí věrohodnost), stačilo použít ze jmenovaných scén jen jednu. Hrdinka naštěstí všechny nehody přežije a příběh končí happyendem, což jsem páru moc přála./// 3 Oskary za výkon H. Hunterové v hl. roli Ady, za výkon v roli Flory a za scénář jsou po zásluze a pro mě se film zařadil mezi špičku. A proč mezi špičku? Protože takových filmů moc není, ve mě zanechají hluboký dojem i po několika hodinách. (08.01.2010)

Natáčet na Novém Zélandě je výhra, kam postavíte kameru, tam uděláte umělecký záběr jedna báseň. Jane je místní rodačka, takže zná ty nejlepší fleky a nebojí se je použít. Vybrala si skvělé herce a skvělelje vedla, takž s Holly budete cítit, se Samem běsnit a s Harveym milovat. Hudební motiv je dnes už evergreenem, pokud posloucháte "film o páté" na Radiu 1 a i ostatní klavírní kousky sedí. Kamera je úžasná (prostě NZ) a pomáhá vytvořit celý feeling filmu. Piano je křehký příběh o silných emocích, barevných charakterech a syrovém prostředí i době. Campion si s divákem hraje, nechá ho propaddnout přírodě, romantice a klavíru, aby ho pak udeřila scénou plnou vzteku a vášně. Snímá křehkou Holly, jak se poddává Harveymu a následně vás uvede do místnosti se Samem a dvěma nejodpornějšími ženami na NZ. Daří se jí a vám nezbývá, než se nechat porazit a pořádně si to užít. Ada je němá a bylo provdána na NZ, manžel nic moc, prostředí značně odlišné od civilizované Anglie a milované piano zůstalo na pláži, naděje na zlepšení situace - v nedohlednu... 85% (18.03.2010)

Co dělá tento film výjimečným, je včetně hereckých výkonů především výborná hudba od Michaela Nymana. Jednoduchý příběh, který je plný vášně a lásky, ale také zrady a dramat. Jak už bylo několikrát zmíněno, herecké výkony jsou úžasné, především Holly Hunter, společně s Harvey Keitelem ukazují své umění, stejně tak nesmím opomenout mladou Annu Paquin. Co ještě dodat? Snad jen, tento film si rozhodně nenechte ujít. 90 % (28.09.2011)

Tento kinematografický skvost byl jedním z mých prvních viděných v kině a mám neodbytný pocit, že právě on je příčinou mé vášně pro film. Tehdy to tak krásně začalo a pokračuje dál..přenádherný film. (10.06.2013)

Skoro konec je působivý a herectví dcery němé hl. postavy taky. Strašný byl úplný konec a celý prostředek (začátek ušel), připomnělo mi to dost knižní vjem, který jsem odnesl z Paní Bovaryový (celkově jsem při čtení úpjel, ale místy a na konci jsem si prožil něco, co jsem prožil celkově při čtení Zabijáka. PB nejhorší zatím přečtená kniha). Jak jméno dost napovědělo, soundtrack tu hraje velkou roli a Michael Nyman dokázal na každou scénu použít správnou skladbu se správnou rychlostí, podivuhodné co se dá vytvořit soundtrackem. Zajímavé komentáře: DaViD´82 (protože mluví od plic, když bych opomněl všechny klady; soundtrack je dobrý hlavně ve spojení s obrazem) (13.06.2013)

Hodně zvláštní film, občas jsem moc nechápal, proč se postavy chovají, jak se chovají. Nicméně originální námět, výborná Holly Hunter a hezká hudba to vytahují alespoň do slušného průměru. Jo a Harvey Keitela bych tu popravdě nečekal, ale proč ne. (Blu-ray, orig.) (29.03.2020)

Dobrý film s velmi kvalitními hereckými výkony. Bohužel příběh je celkem slabý, milostná zápletka absurdní. Ada je dlouho sama a potřebuje muže. Baines je dlouho sám a nadržený, potřebuje ženu. S neznámých důvodů však odmítá maorské buchty. Stewart je trochu nesmělý dobrý chlapík, který získá ženu až z daleké Anglie. Ada se však rozhodne pro Bainese, který pobíhá nahý ... asi aby přesvědčil diváky. Nejlepší a nejdynamičtější scénou filmu tak je Stewartovo vykonání spravedlnosti sekerou. Nic jiného si také jeho nevěrná a nevděčná manželka nezaslouží. (23.08.2009)

Film, ktorý ma zaujal svojim dejom. Stále som na niečo čakal, no napokon som bol spokojný. Krásna kamera....80%. (08.09.2010)

Bile vapno odene do temnych satu milujici telo a snad i dusi vymodelovane "anticke" sochy, lehce pocmarane, tak jak ji zname z ucebnic dejepisu. Jak tomu tak ale byva, je tu prekazka a tou je jiny muz. Jak velkou chybou bylo nechat na plazi ono piano, ale potom by to byl film bez zapletky. Skvely soundtrack provazejici celym filmem jsem musel hned mit a Michael Nyman se stal, alespon na chvili, synonymem pro ten krasny a elegantni nastroj. Pro me velice silny zazitek diky necekanym zvratum, hudbe a tezce drasajicim momentum. (21.01.2012)

Pekne a precízne natočený film stým najkrajším klavírovým doprovodom. Holly Hunter predvádza jeden z najlepších ženských hereckých výkonov aký som doteraz videl a nie len ona. Aj malá Anna Paquin bola výborná, škoda, že sa neuchytila v lepších projektoch. Piano je filmový zážitok v nádhernom prostredí, ktorý proste pohladí po duši a celý čas vstrebávate filmovú a hudobnú krásu. 84% (26.01.2012)

Nejlepší soundtrack ze všeho, co jsem kdy měla možnost slyšet. Vizuální stránka též úžasná, Nový Zéland nikdy nezklame. Dokonalé jsou všechny složky filmu, nezadrhává to ani po příběhové stránce. Výtečné herecké výkony nejen Oscarově oceněných hereček. Výjimečně mě neštvalo dítě ve filmu, Anna Paquin byla a je nadaná, hraje otravnou holku skvěle. Největší zásluhu na tom, jak se to povedlo, má kromě režisérky Holly Hunter. Piano je nenápadný snímek, ale diváka strhne. Abych pořád jen nechválila, příště by to chtělo zadek někoho mladšího než je Keitel;-) (10.05.2012)

Samotný film je za 4*, ta pátá je za hudbu... (12.02.2021)

Němá hlavní hrdinka, která v podání Holly Hunter dokáže jedním pohledem, gesty, hrou na piano říci více, než kdyby mluvila hodinu v kuse. A to, i když třeba zrovna "říká", že si není jistá tím, co chce, že se v sobě nevyzná. Nebo vyznat raději nechce, protože ví, co vše by to mohlo způsobit... Celkově zajímavé a dokonale zahrané postavy, které se občas či často chovají tajemně, zvláštně nebo těžko uchopitelně, ale právě to vás na nich asi přitahuje. Milenci, které byste na začátku k sobě netipovali ani omylem, postupně máte ale čím dál intenzivnější pocit, že k sobě sedí (jako postavy v příběhu i co se týče vybraných představitelů) dokonale; toužíte, trnete, trpíte spolu s nimi. Zdařilé milostné scény plné až hmatatelného, ale přesto velmi vkusného erotična a vášně. Jedny z nejpůsobivějších filmových polibků, které jsem kdy viděla. Celý příběh zasazen do přírody, která je (podobně jako hlavní hrdinka) poutavá a nespoutaná zároveň, kamerou úžasně zachycena je její krása i nevlídnost. Po celou dobu příběh doprovází (a někdy doslova vypráví, vede) nádherná hudba... Zvláštně magicky krásný film, který vás po nenápadném pozvolném začátku, o kterém moc nevíte, co si myslet a co po něm přijde (ale tušíte, že to bude stát za to), brzy překvapivě pevně chytí a až do konce nepustí, přitom bude bez přehánění působit snad na všechny vaše smysly. Jsem okouzlená a dávám pro jednou zase jasných pět hvězdiček (95 %). A klidně bych ten příběh prožívala a všechny jeho protagonisty sledovala další dvě hodiny. (08.05.2022)

Pribeh z drsneho prostredi Noveho Zelandu, kam prijizdi nema Ada (neodiskutovatelny oskarovy vykon Holly Hunter) se svou dcerou Florou (iritujici nevdecny spratek Anna Paquin) po smrti sveho milovaneho. Duvodem jeji daleke cesty je snatek s obchodnikem Stewartem (Sam Neil) do ktereho byla donucena. Krome nemoty je napadna jeji laska k pianu, ktere si tvrdohlave dotahla sebou. Zvykani si na nove prostredi se neobejde bez problemu, ale hlavnim kamen urazu je ponechane piano na plazi, kam se po domluve vraci podivinsky soused Baines (mysteriozni a uhrancivy Harvey Keitel). Casti dohody je navsteva Ady v Bainsove dome a hra na piano. Pri kazde navsteve se Bains dostava blize k jejimu srdci az si ji podmani. Znovu objevena chut do zivota, kde piano uz nemusi hrat prim plus velmi otevrene pojeti erotickych hratek nezachrani film pred dlouhymi nic nerikajicimi sekvencemi, zvlastni nesympatickou atmosferou a samoucelnymi scenami. Asi zacinam mit odpor k 19. stoleti se vsemi temi oblecky, predsudky, chovanim, vystupovanim a jednanim. 65% (21.11.2006)

I přes sílu jednoduchého příběhu o lásce, povinosti a vášni se mě Piano moc pod kůži nedostalo. Krásna kamera, hudba, lokace a ani skvělý herecký čtyřlístek mě nepomohli zahnat pocity o příliš silné vykalkulovanosti scénáře (do dnes nechápu co Ada vidí na Bainesovi a proč se do něj tak rychle a silně zamilovala a proč přitom dráždí Stewarta-je snad kurva?). Mé hodnocení je opět na vážkách, pro mě spravedlivě by to bylo za *** a 1/2*, takhle opět zaokrouhlím. A navíc ani režie Jane Campion mě moc nenadchla, krasně komponovat obrazy umí a atmosféra se jí časta podaří, ale celkově se mě moc gradování příběhu nelíbí- je také kostrbaté-jako u Hanele. (24.04.2007)

Originálku Piána jsem koupila na vlakovém nádraží za deset korun - a s klidem můžu říct, že to bylo mých nejlépe investovaných deset korun v životě. (12.08.2012)

Úžasný syrový příběh plný nepříjemných i dojemných scén. (04.06.2013)

Piano je prekvapivo krásna dráma, ktorá si svojím príbehom a spracovaním získala moje sympatie. Ani som len nedúfala, že by ma to mohlo až tak veľmi baviť, ale 121 minút ubehlo pri krásnych tónoch piana ako voda a je to film, na ktorý myslím ešte nejaký čas potom ako ho dopozerám. Holly Hunter podala kúzelný a podmanivý výkon, napriek tomu že neprehovorila ani slovo, za čo je vzdávam poklonu. Ale aj malá Anna Paquin, Sam Neill a Harvey Keitel boli skvelí, hoci muži v tomto prípade ťahali za kratší koniec. Ide o presne ten typ drámy, ktorý ma dokáže zaujať, som veľmi spokojná. (27.04.2015)

Velmi intenzivní příběh, který se odehrává v uzavřené skupině lidí v novém a namáhavém prostředí. Po přestěhování na Nový Zéland se uvolňuje pouto mezi Adou McGrath (Holy Hunter) a její dcerou Florou (Anna Paquin). Flora bývala její tlumočnicí a spojenkyní, ale nový manžel Alisdair Stewart (Sam Neil) chce komunikovat přímo s Adou. Také soused Georges Baines (Harvey Keitel) raději zůstává s Adou sám. Obchodní a sousedský vztah Alisdaira a George se zhorší, když se z nich stanou sokové. Alisdairova rodina a vlastně celá vesnice si šeptá o Adě a její příliš emocionální hře na klavír. Les a vesnici zabydlují domorodci, kteří se snaží učit bělochy svým pravidlům, ale už ztrácejích jejich respekt, jak postupně prodávají své lesy a nemají žádný další majetek, podle kterého se hodnotí v bělošské společnosti. Postavy se pohybují v malých, jednoduchých domech, na pobřeží zalévaném mořem, v lese plném blátivých chodníků a v téměř neustálém dešti. Holy Hunter si pro svou roli vytvořila svoji vlastní znakovou řeč a neučila ji i Annu Paquin. Hunter také samá nahrála všechny party na klavír. (27.07.2015)

Krásný a dojemný příběh (08.02.2016)