Godzilla Minus One

Měl jsem pocit, že se dívám na "starý" japonský film s Godzillou natočený novou technologií, takže myslím, že účel byl splněn. Vážně míněný příběh se zajímavými postavami (což je asi největší rozdíl oproti současnému americkému MonsterVersu), které stejně jako celé Japonsko přešly z předválečné krize válkou do krize poválečné, se tu přirozeně mísí s tak nádherně a úmyslně nablbými nápady, jako je především plán na zničení Godzilly, že mi nezbylo než být nadšený. Digitální Godzilla vypadá jako člověk v gumovém obleku, a když začne s demoličními pracemi a hraje jí k tomu Ifukubeho motiv, je to opravdu něco. Být stoprocentně objektivní, možná bych dal o hvězdičku méně. Ale nechce se mi. (08.12.2023)

Godzilla tento rok oslavuje svoje krásne jubileum a to sedemdesiat rokov a stvoril ju Inoshira Honda. Za ten čas bojovala s King Kongom, Anguirusom i s inými príšerami. Bolo natočene s ňou veľa filmov a aj keď som videl len zopár, tento je rozhodne z tých lepších. Príbeh je vsadený do zdecimovaného Japonska a tak príbehovo je fakt veľmi silný, lebo nejde až tak o monštrum, ale o ľudskú dôstojnosť a bojovnosť. Veľmi dobre sa na film pozeralo a to nielen po trikovej, ale aj hereckej či megalomanskej stránke. Statný skoro zabudnutý dinosaurus to tu krásne kosí a je tu naozaj veľa slušných nápadov a som rad, že sa na začiatku príbehu z roku 1954 u tohto monštra neujali chápadla, toto telo jej svedči oveľa viac a je tu aj viac možnosti, ktoré aj v tomto filme ukázala. Bavil som sa a to celkom nečakane, lebo toto monštrum nemám až tak v obľube, ale  tu sa slušne pohrali nielen s príbehom, ale aj zo samotnou Godzillou. Slabé, ale 4*. (08.03.2024)

Hned ze startu zahlásím, že Godzilla Minus One se, za mě, instantně stává jednou z top 3 všech G-filmů (spolu s prvním filmem a Shin Godzillou). Je tam všechno proč divák tenhle sedmdesátiletý filmový fenomén miluje (pokud ho miluje). A tady je nutný si říct, že výborný godzillácký film je výborný právě i pro některá specifika která by jinde byla zásadním nedostatkem. Godzillácké filmy tradičně pracují s poměrně závažnými psychologickými či politicko-sociálními motivy, které ale přednáší jaksi naivně, pitomě, nešikovně, s přehnaným pathosem a melodramatem. Stejně tradiční je třeba i absurdita zápletek (především plány na likvidaci Godzilly bývají úlet) Je to stylizace kterou fanoušek očekává a snad až vyžaduje (fakt nikdo není zvědavý na japonský G-film co se bere smrtelně USA-vážně). Minus One s tímhle bravurně pracuje a dokáže doručit vše co divák žádá a přitom být stále kreativní, překvapivý, vtipný, krutý i milosrdný, dokáže pomrkávat po divákovi obrazovými citacemi a analogiemi na předešlé filmy.. a hlavně (!) dokáže to všechno vybudovat na charakterech na kterých divákovi záleží a na Godzille která je pro tyhle charaktery opravdovou hrozbou.. Má to parádní soundtrack. Jediné co bych vytknul je herecký projev R. Kamikiho, který ne vždy odhadnul míru ještě přípustného přehrávání (jinak snad všichni ostatní hrajou parádně). A osobně je mi pořád líto, že japonci upustili od gumových obleků a přešli na CGI které sice drží v nějaké sympaticky stylizované "neumětelskosti", ale chlap v obleku je prostě chlap v obleku. PS: Fakt, že tohle, i v obecně drahém japonsku, stálo jen 15mega, napovídá, že je cosi ekonomicky shnilého v království Hollywodském. (03.12.2023)

Letos se mi zdá, že snad všechny filmy, kolem nichž propuká všeobecný hype, mi připadají přinejlepší mírně nadprůměrné. Japonská Godzilla je dalším takovým kouskem. Dokud se řeší komorní osudy jednotlivců v poválečném Japonsku a ještěrka je vidět jen ve vlnách, tak je to fajn. Jakmile ještěrka vystoupí na pevninu, Japonci dostanou příležitost používat své přepálené herectví a postavy začnou vymýšlet totálně zhůvěřilé plány, ač se nakonec ukáže, že stačí ještěrce (... no však uvidíte), tak to jde alespoň pro mě do kopru. Můžu ocenit, jak to vypadá vzhledem ke svému rozpočtu, ale nedokážu si to autenticky užít. (23.12.2023)

Jestli to je či není pocta původní Godzille je mi srdečně jedno, protože její fanoušek nejsem. Stejně jako mě úplně míjí anime a japonská kinematografie vůbec, pokud tedy nepočítám pár klasických hororů. Nicméně radioaktivní ješěrce jsem chtěl dát šanci, protože jsem byl celkem zvědav, jak se Japonci se svým nárdoním pokladem vypořádají. A nezačalo to vůbec špatně. Úvodní setkání s potvorou bylo fajn a přesun do poválečného Japonska měl také něco do sebe. Nicméně jakmile se godzilla dostala do akce, šlo to všechno do kopru. Létajích vlaků a padajících budov už jsem viděl nespočet a tady se v tomto ohledu neděje nic zvláštního. Snad jen reportér komentující monstrózní útok stylem sportovního komentátora pobavil. Samotný vizuál godzilly sice není úplně špatný, ale její robotické a pomalé pohyby mi lezly na nervy. Totéž se dá říct o hysterickém přehrávání snad všech zúčastněných. No a plánování likvidace jsem nějak nepobral a proto mi nejspíš přišlo úplně na palici. Sice chápu, že si tvůrci chtěli vystačit s podmínkami odpovídajícími pro rok 1947, ale v tomto případě bych dal přednost jedu na krysy v misce se žrádlem. Za mě přeceňované a podprůměrné monstr sci-fi. 30% (08.05.2024)