Gappa

Přiznám se, že na Gappě jsem jako díte ulítával. Když se na ni dnes zpětně dívám, beru ji spíše jako příjemnou komedii s předpotopními efekty než spektakulární sci-fi podívanou, což je jen a jen dobře. Pokud se totiž divák upne na dobu, ve které snímek vznikl, může si užít nevšední romantickou komedii, kdy rodinka potvor z hlubin moře rozmačká pár papundeklových lodiček, městeček a lidiček, aby došla svého štěstí. 70% (27.02.2008)

Vzhledem ke stáří snímku a s přihlédnutím k mému věku je jakákoliv „nostalgie“ nemyslitelná. Kdyby Gappa trvala hodinu, dalo by se hovořit o sympatickém „guilty pleasure“, jenomže i relativně krátkých 84 minut je v tomto případě vcelku dlouhé pokoukání. Zvláště úvodní půlhodina, narvaná imbecilními dialogy a prozkoumáváním tajuplného ostrova (na kterém si to na plné grády chrlí sopka a obyvatelé kolem ní dělají jako by nic), je maximálně nudná, protože procházka mezi papundeklem, v němž je největším zážitkem kameramanova epilepsie mající evokovat zemětřesení, nadchne leda tak masochisty. Rozšlapávání města, rozpalování tanků či sestřelování stíhaček, kterým se „baví“ Gappa rodiče (čert ví, jak se to skloňuje) už je o něco zábavnější, ale všechno se po čase okouká a v tomto případě je deset minut mnoho. Gappa je špatný film a jako seznamka s klasickými kaiju filmy je to dost nešťastná volba. (01.05.2006)

Pro mně akcí nadupaný akčňák tehdy viděný v kině někde v půli osmdesátých let. Bylo to jako zjevení. K takovýmto filmům se teenager běžně nedostal. Snad jen při těch návštěvách našich u sousedů bydlících o patro níž. Soused byl vedoucí zeleniny a tak se dostal k videu a několika příšerně dabovaným xtým kopiím různých filmů, které mi byly v průběhu času zpřístupněny :-))) . Takže chápejte jak Gappa na velkém plátně zapůsobila ! Stále si vybavuji tu blížící se skvrnu na radaru ponorky i maminku shazující vrtulníčky z oblohy dupající při tom po tancích. Rád bych viděl to dílo dnes. V této době jsme přeslazeni počítačovými efekty, u filmů totho typu je nutnost ukázat divákovi padající mrakodraby, vybuchující auta... Zajímalo by mne dnes hlavně tehdejší zpracování efektů. Námět byl na svoji dobu dávno před Godzillou originální a za to dávám o hvězdu navíc. Dvě vajíčka. * * (16.01.2014)

Padl jsem na kolena a plakal před tímto klenotem! Opravdu fascinující scénář vyzdvihujou 3 japončíci v hadrovejch oblecích s plastikovejma zobákama a velmi pronikavými pohledy. Celý to vlastně šíleně pumpuje a je to katastrofická alfa omega všeho, ovšem musíte požít dostatečný množství drog všeho druhu. Absolutní vyhrocení příběhu probíhá na letišti, kde se monsta setkávají v dojemném reunionu a poplácávaj se po zádech a přitom vydávaj otřesně procítěný skřeky. Otec dá plastovému synovi flying tutorial a po pár vteřinác souznění to všichni rozpustí... a černý japonský chlapec doprovází Gappu zpět na ostrov slovy povzbuzení. Démonické! ;-)) (01.12.2009)

"Gappa" je starý, japonský monster horror. Ja som si ku týmto ázijským snímkom o obrovských monštrách nikdy nevypestoval vzťah. Filmové triky sú primitívne a herecké výkony šikmookých ochotníkov ešte primitívnejšie. Pamätám si, že asi ako desať ročný chalan som náramne túžil si to pozrieť. No namiesto "Gappy" ma zobral otec do kina na "Winnetoua". "Gappu" som videl až teraz a musím sa otcovi poďakovať, že v mladosti nedeformoval môj vyvýjajúci sa filmový vkus takýmto ázijským brakom. ** (25.08.2016)