Godzilla

Konečne som sa odhodlal pustiť si pôvodný film o godzille. V roku 1954 ho natočil japonský režisér Iširó Honda. Nie som priaznivcom ázijskej kinematografie, ale také kultové dielo ako je "Gojira" som predsa len chcel vidieť. Pozrel som si ho v pôvodnom znení (po japonsky) s českými titulkami. A to bola asi chyba. Príšerne mi vadilo to kvílivé štekanie. Japonština je pre mňa len neznesiteľnou kakofóniou citoslovcí. Trhalo mi to uši. Tento starý, čiernobiely snímok je síce klasika, ale nabudúce keď budem mať chuť vidieť godzillu, siahnem radšej po niektorej hollywoodskej popkornovej verzii. ** (26.02.2016)

Debut klíčový ikony Kaiju filmů je atypicky temný a spíše než sci-fi monster filmem je vyloženě ponurým hororem. To že miniatury v černobílém provedení pod rouškou deště a tmy působí stále až překvapivě realisticky je sice impozantní, ale spíš než o realističnost tu jde o jejich charakter. Ohrnovat nos nad současnými CGI efekty je dnes velmi populární a člověku je mnohdy skoro až líto všech těch grafiků a 3D výtvarníků, kteří jsou často mistři svého oboru. Nelze se však čemu divit, filmy jako tento jsou ukázkovým příkladem toho, že praktické filmové triky a efekty v sobě skrývají nekonečnou porci charismatu. Postavit skutečné modely, správně je nasvítit skutečným světlem, v případě Godzilly je efektivním způsobem skutečně rozdupat a celé to natočit na skutečnou kameru a skutečný film je jednoduše FILMOVÉ umění. A Godzilla z roku 1954 je tohoto umění plná. (09.06.2015)

Musím říct, že jsem očekával, že se mi bude film, který založil žánr kaidžú a poprvé představil jednu z (doslova) největších ikon japonské popkultury, zamlouvat o mnoho víc. Bohužel se asi těžko přenesu do kůže japonského diváka, který má roku 1954 v hlavě živé obrázky ze svržení atomových bomb na svou domovinu, je zvyklý na nepříliš sofistikovaný a hladký přístup k filmovému vyprávění i střihu a ohromují ho efekty, které už dnes spíš budí úsměv na tvářích, než že by fascinovaly (na rozdíl třeba od stop-motion efektů z dílny Raye Harryhausena). Ztělesnění ničivosti jaderné výzbroje do podoby obřího netvora mi vůbec nezní jako špatný nápad, ale jeho rozvedení v Godzille na mě - uznávám, že bez znalosti dobového kontextu, v němž se tento snímek objevil - působí velmi plochým, neinvenčním a nadmíru naivním dojmem. 50% (27.12.2012)

Měl jsem možnost vidět tuto legendu v originále a jsem za to neskutečně rád. Po tolika letech je to neuvěřitelná zábava. Pozorovat, jak dětská autíčka a letadýlka rozdupává obrovský pravěký ještěr a do toho běhá "pirát", který má super zbraň a navrch je tu japonská verze Morgana Freemana, který celý film jen šokovaně kouká. Asi se diví, v čem to vlastně hraje. Rozhodně mě to nalákalo na další části a věřím, že lidé, kteří měli tu možnost sledovat toto monstrum v kinech se bavili výborně. Ač z každé scény přímo čiší zastaralost, tak před muzikou klobouk dolů. Hudba zde prohlubuje atmosféru, kde se dá a při scénách ničení domů (papírových krabic) jsem si dokonce lámal hlavu, kde bych dnes sehnal soundtrack. Chtěl jsem dát 5 hvězd, ale přeci jen se jedno mínus našlo...moc se tam mluvilo, což mi v japonštině (a bez titulek) hlava nepobírala. (27.10.2008)

Priznám sa, bol som zvedavý na japonskú klasiku o Godzille, a musím uznať, že som milo prekvapený. Príbeh je síce pomerne priamočiary (objaví sa príšera, vymýšľanie metód na jej zničenie, prehováranie vedca, ničenie mesta.....), ale bol zahraný s typickým japonským nasadením. Efekty boli na svoju dobu vynikajúce, aj keď niekedy vyvolali úsmev na perách :). Tiež bolo zaujímavé sledovať úroveň dobového vedeckého poznania. Nevedel som, že si vtedy mysleli, že dinosaury tu chodili pred dvomi miliónmi rokov a to aj spolu s trilobitom. Rok 1954 bol v japonskej kinematografii bohatý, priniesol dva filmy, kde každý zadefinoval svoj vlastný žáner. 75/100 (20.05.2014)