Daikaidžú Gamera

První film o monstru Gameře. Gamera byla konkurence Godzily, taková obrovská želva, co všechno vydrží, nic ji nezničí a v podstatě většinou stojí na té dobré straně ... Toto je pokud vím jediný film, kde vystupuje Gamera sama, bez nějakého dalšího "monster" oponenta... Film se dočkal mnoha dalších verzí a filmů o Gameře, jako typické japonské monstrum bylo zřejmě hodně oblíbené. Tento první díl je černobílý, na svoji dobu má vynikající triky, Gamera nevypadá nejhůř, ovšem boření všeho možného je fakt lahůdka, to se opravdu povedlo! Po kultovní a nepřekonatelné první Godzille (1954) se jedná o další velmi povedený kousek ze subžánru "monster movies", které slaví úspěch do dnes zejména v Japonsku ... Toto je velmi kvalitní "monster movie" ... (21.11.2009)

„Daikaijû Gamera“ je snímek, který vás – ač je z roku 1965 – vrátí tak o deset let zpátky. Je to v něčem méně propracované než tehdejší filmy studia Toho, v něčem – hlavně v tricích, naopak více. Gamera je výborné monstrum, které má několik výborných schopností, jež ohromí a někdy i pobaví zároveň. Jsem docela zvědavý na další filmy s touhle přerostlou želvou. (29.06.2014)

Návrat ke kořenům. V roce 1965 potěší kaiju, které se přístupem podobá první Godzille nebo Rodanovi. Film je černobílý, na rozdíl od tehdejších dílů konkurenční Godzilly a studio Daisei udělalo určitě dobře - ušetřilo a navíc díky černobílosti film působí seriózněji a triky jsou mnohem působivější. Hlavně výbuchy v elektrárně a rafinerii stojí za to. A ani za samotnou Gameru se nemuseli tvůrci stydět. Obří želvu jsem si představoval mnohem nudnější, o to víc mě dostaly trysky z krunýře, kly a další "vychytávky." Jen ten malý spratek a ta celá infantilní linie okolo něj skoro dokonalý dojem mírně kazí. I tak je Gamera určitě příjemná alternativa, pokud vám nekonečná godzillí série začne lézt na nervy. (12.09.2014)

Na podobné filmy koukám, abych vypl mozek a zasmál se. Příšera jakéhokoliv tvaru rozkopává papírové krabice a modely všeho možného. Mně to k zábavě stačí. Jde jen o fakt, jak moc nudné jsou scény, kdy se "řeší". Co s příšerou, jak je to strašné atd. Čím více boření a bojů, tím samozřejmě lépe. Přesto jsem k původní Godzille přistupoval s respektem. Ta potvora si vytvořila takovou nějakou auru významnosti a milníku. No a alespoň u mne to rozhodně zafungovalo. Jak ale s Gamerou? Vždyť je to vlastně to samé, pouze s želvou v hlavní roli. I tak to fungovalo. Pravda, že Gamera narozdíl od Godzilly sem tam začne pořádně nudit, jenže "akční" scény jsou zde větší psychárna. Čím méně víte, tím více v šoku budete, až Gamera vytáhne všechny své triky. A také až Japonsko vytáhne všechny své triky, poněvadž finální řešení problému Gamera je naprostou lahůdkou pro diváky s choutkami na podobné filmy. Gamera není tak dobrá jako Godzilla, ale v některých pasážích je hezky švihlejší. Rozhodně nepohřbila mé občasné chutě na příšery rozdupávající krabice. (24.11.2011)

Z mého nicku by možná někdo mohl nabýt dojmu, že létající zmutovaná želva u mě bude mít protekci. No, takový směr úvah nepopírám, jenže Gamera je takový frajer/ka, že protekci nepotřebuje. Tohle je fakt dobrý film... Uprostřed obrovského boomu a hladu po příšerách spustili japonci další konkurenční projekty k našláplé sérii s Godzillou (a Radonem a Mothrou, abych se držel těch spíše kladných). Co se o pár let později už nepovedlo s Gappou (obecně ji moc neznají ani v Japonsku), zde se povedlo tak dobře, že Godzilláci v čele s Hondou museli mít z Gamery docela vítr. Osvěžující vítr. P.S. jediné, co mě prudilo, že chlapeček šel "osvobodit" svou sladkovodní želvu tak, že ji pustil do drsného příboje na útesu, do moře, šance přežití prakticky nula. Ale to je v Asii taková dementní tradice obecně... (14.02.2012)