Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Tazko hodnotit slovami. Tento film treba proste vidiet. Bud vas dostane, alebo po pol hodine od neho odidete. Zalezi od vasej nalady, vnimavosti a vnutornych prioritach... (05.04.2010)

Jedna hvězda dolu za pomalejší tempo - to z něj dělá bezva "kocovinovej" film (10.04.2010)

V očekávání pomalého tempa, zdlouhavých záběrů a minima konverzace jsem si tenhle snímek nechával na tu správnou náladu, která je na něj bezesporu třeba. Za celou dobu si udržel moji pozornost, nenudil, ale ani nenadchnul a nezanechal hluboký dojem. Přitom první polovina si mě zcela získala, krásné prostředí, jeho postupné proměny a počáteční fáze koloběhu života, o němž to celé má být. Vše sedělo, probouzející se jaro s mladičkým klučinou, který se učí nést následky za své lumpárny. Rozmarné léto, objevuje se nemocná dívka, klučina už je o dost větší, dospívá a do dívky se chtě nechtě zakoukává. Potom přichází všemi barvami hrající podzim, proměna je to opět krásná, stejně jako později skok do zimy. Jenže s postupujícími obrazy smutného podzimu ve mě toto dílko ztrácí uvěřitelnost, či pochopení a přichází určité zklamání z toho, jakým směrem se film ubírá. Obrazová část se stává pozlátkem pro zastínění některých násilných a ne úplně logických odůvodnitelných zvratů, které byly třeba, aby mohla být naplněna celá pointa, tedy uzavření koloběhu života a jednotlivých období. Co se stalo, stane se znovu, to napovídá jarní závěr, pouhé zopakování jara prvního. Film to není špatný, ale chtěl jsem od něj víc, nějaké vnitřní rozpoložení po jeho skončení.. Nic takového si pamatovat nebudu, pouze romantické jezírko s plovoucím chrámem uprostřed ve čtyřech ročních obdobích. (19.09.2010)

V jednoduchosti je krása. Dokonalá (a pravdivá) filmová poezie. (29.09.2010)

Trochu moc mrtvých, patetičnosti a přehrávání... Celý film působil jako sestříhaný, takže některé scény vůbec neměly návaznost. (10.01.2011)

Čekal jsem trochu poetiky ale asi mne to nějak minulo. :( (25.08.2011)

Nádherný film plný krásných přírodních scenérií a moudrosti. Symbolika, která ani po tisící není klišé. Hloubka v jednoduchosti, hloubavá kamera, v dokonalé symbióze. Film je duchovní meditace pro každého, kdo miluje život... (01.10.2011)

Sorry, ale tohle mě fakt nechytlo. Zase jednou nepochopení s ostatními uživateli. Nestane se mi příliš častokrát, abych přetáčel, ale dívat se 10 minut na to, jak někdo za sebou vleče do kopce kámen, na to fakt sílu nemám. Nic mi ten film neřekl, existuje mnoho jiných snímků, kde je to alespoň záživné. Hezké místo, krásná krajina, ale film se táhne jak pracovní týden. (18.06.2012)

At uz je tento film spatny ci dobry (coz nemuzu uplne presne vedet, jelikoz takovyto typ filmu vidim poprve), tak ve mne zanechak tak hluboke dojmy a pocity, ktere se derou ven a nenechaji moje myslenky na pokoji, ze nic jineho nez 5. hvezd ani dat nemuzu... (28.10.2012)

Tento žáner nie je môj obľúbený, ale aj napriek tomu som to zvládla dopozerať. Dokonca som bola zvedavá, čo bude ďalej. Vedela som, do čoho idem a prekvapilo ma to. Na tento druh filmov ale musíte mať náladu. Na druhej strane.... čo si mám z neho vziať? Neviem. Asi som stále neni zrelá na tento typ filmov. (02.05.2013)

Východní filozofie mám raději než ty západní, tenhle film mě ovšem moc nelízl. Ta naivní prostoduchost celého vyprávění byla bezpochyby účelová, ale myslím že šlo zvolit sofistikovanější podobenství než dítě ubližující zvířátkům a nadržený puberťák. Přesto tenhle film můžu doporučit jako příjemný oddech od uhnanosti moderní civilzace. (05.08.2013)

Všechny superlativy spojené s tímto filmem mi přijdou dost přestřelené. Souhlasím s názory, že jde o meditativní snímek a také o filmovou báseň. Můj vztah k těmto věcem je však chladnější než zima, což značnou mírou přispělo k tomu, že jsem se dost nudil a že mi snímek nic nepředal. Ovšem když od filmu moc nečekáte, nemůže vás zklamat. Přesně tenhle případ. Ztráta času.. (05.10.2013)

Film mě trochu zklamal, asi protože jsme po velké chvále okolí měla velká očekávaní. Čekala jsem, že to bude více symbolická a poetické a mně konkrétní. na poezii příliš konkrétní a na film s příběhem zase příliš dějově chudé. (30.07.2014)

Pohlazení po duši, jako vánek lehoučké, ale zároveň závažné jako balvan žuly. Na tenhle film je asi potřeba určitá nálada nebo alespoň nemít chuť vidět zrovna krvák nebo komedii. Jde o snímek plný čistoty, poučení, životních mouder, pokory. Obdivuju takový střídmý život, já bych to nezvládla, ale ta poetičnost, to, že jim stačí na spaní podložka na zemi, že každá soška má svoji úlohu a musí se k ní chovat, jako by v ní byl ukrytý nějaký hluboký smysl, že má vlastní duši, to se mi líbí. Ten klid, smíření. Celé to bylo jako obrazová básnička, nebylo potřeba příliš slov, záběry mluvily za vše, ten domeček plující na hladině jezera uprostřed téměř panenské přírody byl jako z nádherné pohlednice. Silných momentů je tu požehnaně - potrestání obtěžkáním kamenem, začínající láska, vyrývání moudrých slov do podlahy, odchod starého mnicha zamčením svých očí a úst, cvičení na zamrzlém jezeře, i okolnosti příchodu malého prcka. Život se opravdu skládá z několika "ročních" období, která se cyklicky opakují a každý konec znamená začátek něčeho jiného. (01.08.2014)

o AKé DUCHOVNé VYKúPENIE ide, mi NIE JE JASNé, mystifikujeme , v našej pretechnizovanej Európe vnímame ako duchovného aj kus prostého mladého človiečika , ktorý sa potreboval najesť, prespať a prežiť... nebola v ňom žiadna vyspelá vnímavosť a tak sme si vystačili s jednoduchou mentalitou a ochkáme. Ale poetika prírody a kamera miesta bola strhujúco pekná. (28.11.2014)

Krásné, éterické, symbolické. Na jezeře / houpe se / loďka malá... Tenkrát, když jsem film viděl, jsem strávil několik dnů hledáním Ji-Barkova soundtracku, který se k filmu velmi hodí. Emocionálně velmi silné, je-li člověk v tom správném rozpoložení. Po jaru přichází leto a po podzimu zima. To nejlepší z Kim Ki-Duka, chtělo by se říct - a společně s 3-Iron je tomu skutečně tak... (18.04.2015)

Hned teď chci žít v lese. Na hausbótu. A mít uprostřed pokoje dveře. Takhle nějak funguje koloběh života a smrti. (09.07.2015)

Příběh o životě malého chlapce, který s přibývajícími léty prožívá svůj (nejen) duševní vývoj. S tím je spojena řada nesnází a ani izolovanost a bezpečí chrámu, kde vyrůstá za dohledu starého mnicha, ho nemůže uchránit před nástrahami, které mu život nakladl. Postavu mnicha v jedné z životních fázi si zahrál sám režisér. (14.10.2015)

Hledáme poučení a zenový klid. Díváme se primitivní výchovu a narůstající zneklidnění, že poučení nepřichází a tak čekáme na konec, který ale nepřekvapí. (31.01.2020)

Ano, o tom je život. O tom jestli se dokážeme ze svých chyb poučit. Upřímně nesdílím úplně bezbřehé nadšení z tohoto snímku, je v něm dost detailů které mi v něm vadí, ale ty klady je mohutně převáží. Například symbolika dveří, zvířat, samozřejmě přírody... Ty záběry jsou kouzelné, řekl bych snad až vláčilovské(!!!). Nikdy jsem se o žádné náboženství cíleně nezajímal, ale čím jsem starší a čím víc znám lidi, zvlášť v posledních pár letech, tím víc tíhnu k samotě, klidu, místům kde si můžu vychutnat scenérie které třeba za svítání příroda nabízí... Snad teď můžu nahlas říct, že buddhismus je mi blízký. (06.04.2023)