Smudge

Zpátky na Zemi byl docela úlet, i když pořád to byla ta stará známá parta hochů z Červeného trpaslíka, na kterou se zřejmě pokaždé rád podívám. Snad i kdyby se za dvacet let rozhodli udělat sérii, jak si užívají starobní pobyt v útrobách rozpadajícího se Trpaslíka. Na téhle sérii bylo hned od prvního dílu vidět, že ji vzali za správný konec a sami představitelé hlavních postav jako by se do nich lépe vžili a vše působilo mile a přirozeně jako dříve. A stejně tak nenásilně se dávkoval a dostavoval i humor. Bavil jsem se u všech dílů, perfektní návrat nenapodobitelného seriálu, nemůžu jinak než za pět.

Nářez, další nekorektní anglický seriál. Něco jako Skins, akorát s mladistvými delikventy v hlavních rolích a jako bonus - schopnosti alá Heroes. To už zní jako hodně nadějně namíchaný koktejl. A ještě bych to rozdělil, první série, víc Skins, více dění ve vztazích postav, schopnosti takovou třešničkou, druhá série víc Heroes, více se využívají schopnosti, skoro každá nová vyskytnuvší se postava přijde s nějakou další a k tomu se ještě začnou řešit globálnější témata spojená s existencí superschopností, naštěstí ne tolik, aby z toho byl nějaký průser. Dost už ale škatulkování, faktem je, že tohle je originální kousek, který když chytne, tak už nepustí. Navíc Nathan je nejlépe obsazená a zahraná postava s prořízlou hubou ever, tomu prostě člověk žere všechno, i když se chová jako totální idiot. Zřejmě to nebude sedět každému, ale já se bavil královsky.

Ještěže se mi povedlo na tenhle seriál narazit, když už ostatní zaběhlosti nepřekvapují tolik jako dřív, přichází na řadu sedmička neznámých podivínů a dává se dohromady uprostřed ještě většího střeštěnství jménem Greendale. A hned od začátku to roztáčí ve velkém stylu a celá první sezona neustále překvapuje novými nápaditými epizodami a ani v probíhající druhé sezóně neslevuje v tempu. Zvlášť mě v tom utvrdila fantastická epizoda Dungeons and Dragons, ale překvapily i mnohé další, omýlají se tu paintball a mafiánský kuřecí díl, ale zmíním třeba ještě nízkorozpočtovou epizodu, nebo skvělý zombie díl alá Resident Evil. Momentálně rozhodně nejzábavnější podívaná a dokud budou tvůrci v takové ráži, nechť pokračují a servírují dále. Jednotlivé díly jsou tedy tématické a každý přijde s něčím novým, mezi nimi jsou jen lehké návaznosti a o nějakém rovleklém ději napříč sezónou nemůže být řeč. No a pokud jde o sedmičku hrdinů, nechci žádného vyzdvihovat, každý má něco do sebe a pohromadě tvoří řádný náběh na problémy :-) Možná jen Shirley jsem moc nepřišel na chuť, ale také dostává ze všech postav nejméně prostoru. A aby náhodou nezapadly tyhle postavy do nějakýho stereotypu, objeví se z profesora studentem Chang, aby provedl něco šílenýho, nebo přijde s nějakým úžasným nápadem všemi respektovaný ředitel. A kdyby ani tohle nestačilo, hvězdičák, stařec nebo pop-pop týpek to dovedou ještě dál.

Jedna z mála komedií za poslední rok, která stojí za shlédnutí a zdaleka se vyhýbá trapnosti. Nepopadal jsem se při ní za břicho, spíše se mi vkrádal sem tam do tváře takový ten potutelný úsměv, děj příjemně ubíhal, když bylo třeba, objevila se nějaká akčnější scéna, kus napětí na závěr, Bill Nighy si roli parádně užíval a ani sekundující dvojice okolo něj nezůstávala pozadu. Byl jsem spokojený, jako stylová akční komedie a oddychovka na večer více než dobré.

Určitě zajímavý a také dost zvláštní film, který žene nahoru fakt otevřeného konce a nutnosti vstřebat některé mechanismy. Nemyslím si ale, že by byl tak složitý, aby se nedal pochopit po prvním shlédnutí, jen je víc možností a tuším, že otevřel nejednu diskuzi. Perfektní scény byly především ty ze školy a z Donnieho „normálního“ života, hrály přesně na tu strunu, jakou mám rád. Naopak psycho části s králíkem a vlastně celkově to mystery ražení mi tolik nesedlo. No ale bez toho by byl film poloviční a těžko by potom asi člověk zažíval, že v průběhu moc neví, povídá se pořád o cestování časem, o konci světa, do sebe to vůbec nezapadá a až na konci jsou mu dána taková vodítka, aby si to vyřešil sám, jak chce. Zmínit musím ještě hudbu, která byla zvolena v jednotlivých situacích s úžasným citem.

Čerstvě po pátém díle můžu jen těžko něco kritizovat na seriálu, který mě udrží přilepenýho k obrazovce a nenechá vynechat byť jedinou vteřinu, přestože je jasné, jakou cestou se musí vyvíjet. Prequel s každým dílem graduje víc a víc tak, že se i skvělý Blood And Sand musí sklonit před novým šampionem Capuy a sledovat, jak se jeho následovník i předchůdce v jednom zdokonalil ve všech jeho dominantních dovednostech a třebaže Spartaca má již jen v názvu, je až s podivem, jak snadno a rychle si získal přízeň davů. 5 bez debat, jen škoda, že se s Batiatusovým ludusem zřejmě definitivně loučíme. Leda, že by přišel preprequel :-)

Super si tenhle zlatý úspěch na Štědrý den připomenout. Ocenil jsem krásně vygradované stěžejní okamžiky a zajímavý komentář s pocity samotných hráčů a trenéra. Tuhle pohádku by měli dávat každé vánoce :-)

Po Římu, a to u mě doslova, další seriál z téhle doby prolezlé otroctvím a mocenskými intrikami. Oba seriály ukazují podobně, jak to v dřívějším Římu chodilo, oba si neberou žádné servítky se zobrazováním násilí, či sexu a přesto jsou úplně jiné. Především Spartakus je od globálněji pojatého Římu o dost komornější, týkající se jen jednoho místa, žádné scény ze senátu, Egypta, apod., jen jeden ludus, aréna a menší okruh postav. Díky tomu jsem si rychle našel své oblíbence a asi po pátém dílu vše nabralo takové obrátky, že se nešlo odtrhnout. Je to samozřejmě taky o dost surovější a puritány zřejmě slušně urážející, ale k nejslavnějšímu gladiátorovi mi nyní asi už nic nebude pasovat lépe. Přitom jsou břicha párající a hlavy sekající gladiátoři daleko snesitelnější, než nad nimi bydlící smetánka, u té se teprve ukazuje ta pravá pokřivenost starého Říma. S postupem seriálu se navíc tvůrci učí ze svých chyb a počáteční neduhy jako špatné zacházení s digitální krví (hlavně ze začátku to bilo dost do očí) a někdy podivné zpomalovací efekty našly postupně tu správnou hranici, že jsem s tím už později neměl žádný problém, naopak se mi to líbilo. Laťka je vysoko a těším se, co bude dál.

V očekávání pomalého tempa, zdlouhavých záběrů a minima konverzace jsem si tenhle snímek nechával na tu správnou náladu, která je na něj bezesporu třeba. Za celou dobu si udržel moji pozornost, nenudil, ale ani nenadchnul a nezanechal hluboký dojem. Přitom první polovina si mě zcela získala, krásné prostředí, jeho postupné proměny a počáteční fáze koloběhu života, o němž to celé má být. Vše sedělo, probouzející se jaro s mladičkým klučinou, který se učí nést následky za své lumpárny. Rozmarné léto, objevuje se nemocná dívka, klučina už je o dost větší, dospívá a do dívky se chtě nechtě zakoukává. Potom přichází všemi barvami hrající podzim, proměna je to opět krásná, stejně jako později skok do zimy. Jenže s postupujícími obrazy smutného podzimu ve mě toto dílko ztrácí uvěřitelnost, či pochopení a přichází určité zklamání z toho, jakým směrem se film ubírá. Obrazová část se stává pozlátkem pro zastínění některých násilných a ne úplně logických odůvodnitelných zvratů, které byly třeba, aby mohla být naplněna celá pointa, tedy uzavření koloběhu života a jednotlivých období. Co se stalo, stane se znovu, to napovídá jarní závěr, pouhé zopakování jara prvního. Film to není špatný, ale chtěl jsem od něj víc, nějaké vnitřní rozpoložení po jeho skončení.. Nic takového si pamatovat nebudu, pouze romantické jezírko s plovoucím chrámem uprostřed ve čtyřech ročních obdobích.

Uwe Boll, jo o něm a jeho tvorbě už jsem četl. A taky díky tomu jsem se mu úspěšně vyhýbal, tedy až do teď.. Nevědět, že jsou Tunnel Rats od něj, těžko bych to měl šanci tipnout. Poprvé spatřeny nepříliš kritické ba až pochvalné komentáře, zajímavý námět, tak Uwe, máš šanci se předvést. Když pominu tu omáčku na začátku, bez které bych se klidně obešel, protože k poznání jednotlivých postav, natož k přilnutí k některé z nich vůbec nepomohla, tak zbytek byl čirej Vietcong, všechny ty rozličné pasti, spoustu křižovatek s jedinou nesmrtící cestou, zatopené tunely, prostoru, že se ani nejde otočit, dokonce i ten styl v jedný ruce baterka, v druhý pistole, přesně to jsem chtěl vidět. Vlastně je tu rozdíl, tady se jelo po temnější a výrazně vážnější cestě, v tunelech nebylo vidět na krok, na hlášky o rejžožroutech nebylo ani pomyšlení, místo toho budil soupeř především respekt, dával najevo, kdo je tu doma a při návštěvě prvního tunelu končila veškerá sranda, jen plus. Takže atmosféra v tunelech a jejich dobývání fajn, jenže jinak to na mě příliš nepůsobilo. Bylo to dost ploché, víceméně jsem neměl žádného oblíbence a spíš jsem jen čekal, které postavy budou ty vyvolené a celé to přežijí. Paradoxně jsem se snad sžil víc s postavami z druhé strany barikády a to se jich týkalo poskrovnu scén. Ale to nevadí Uwe, na začátek lepší, než bych kdy u tebe čekal, třeba tvé pravé já ani nepoznám. Zasloužený průměr.