VOD (1)
Obsahy(1)
Řeka Inguri tvoří hranici mezi Gruzií a odtrženou republikou Abcházie. Napětí mezi dvěma státy se od války v letech 1992-93 příliš nezmenšilo. Každé jaro přináší řeka úrodnou půdu z Kavkazu dolů na planiny Abcházie a severozápadní Gruzie. Vytváří malé ostrovy, útržky země nikoho. Ostrovy jsou rájem pro divoká zvířata a někdy také pro lidi... Náš příběh začíná, když na jeden z ostrovů přichází starý abcházský farmář. Stařec si postaví chatrč, ve které žije se svou mladičkou vnučkou. Zryje zemi a společně sázejí kukuřici. Tak jako zraje kukuřice, dozrává i mladá dívka v ženu a blíží se neodvratná konfrontace s koloběhem života, který nelze zastavit. (Artcam Films)
(viac)Videá (3)
Recenzie (96)
50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. ()
Obrazová "back-to-basics" relaxácia, tematicky tak trochu blízka Mallickovej Tenkej červenej čiare. Vojnové územie, malý ostrov na jazere a na ňom životom v tvári zvráskavený dedo a nevinná dospievajúca vnučka. Stavanie drevenej chatrče, sadenie kukurice, lovenie rýb. Minimum hudby a takmer žiadne dialógy. Iba občasná búrka, preplávajúci čln s vojakmi či nědaleká streľba v lesoch kontrastne narušujú ukľudňujúcu poetiku filmu. Širokouhlo vynaliezavo, napriek priestorovo malému dejisku nikdy nenudiac nasnímané. Dávno ma tak nebavil film, v ktorom sa tak málo dialo. Bravo. ()
...a jeho obyvateli, připraven buď na mraky, které připlují. Jen vidět prosté člověčenství, nepoddajné zákonitosti přírody. Ze semínek rostlá. Vlahá, úrodná. S láskou a trpělivostí obdělávaná. Jímavý kousek ráje, sklizeň bohatá a po žních, políčko se rozvodní. Pro jednoho konečná čára, pro druhého nový začátek života... ()
Neobyčejný film, chytrá metafora životního cyklu a okouzlující story k tomu (i když trochu moc rozvleklá). Oba představitelé hlavních rolí jsou vybráni naprosto ukázkově a vydržel bych se na ně dlouho dívat, i kdyby byli třeba jen na fotce. Na opravdu minimálním prostoru toho George Ovashvili rozehrává neuvěřitelně mnoho, i když příběh, který vypráví, je v podstatě minimalistický (avšak pro hrdiny filmu je tím nejdůležitějším na celém světě). Nádherná kamera a působivá (až omamná) režie umě dávkující tempo a vůbec celá ta myšlenka, na které je to vystavěno, činí pro mě Kukuřičný ostrov jedním z favoritů na hlavní cenu karlovarského festivalu (2014). ()
Nedokážu intelektuálně prožít film o tom, jak si stařík postaví kůlnu a vypěstuje kukuřici uprostřed řeky. Skoro němý film, vcelku chápu, že ten dramatický boj o přežití některé povahy naměkne, ale já mám prostě pocit, že to natočili evropskému publiku, aby padla nějaká ta zvláštní cena poroty. Pro mne nic moc. 55% ()
Galéria (38)
Fotka © Titanic Nemzetközi Filmfesztivál
Zaujímavosti (2)
- Film byl na 49. ročníku karlovarského festivalu v roce 2014 oceněn Křišťálovým globusem. (nicolcat)
- Snímka bola nakrútená na 35 mm filmový materiál. (Zdroj: ASFK)
Reklama