Modigliani

Já chápu, že ten původní úmysl nebyl zlý a vlastně ani špatný, ale nakonec je z toho slušný maras. Šíleně obsazení herci kteří namísto herectví kýčovitě a prázdně pózujou podle toho nejbulvárnějšího obrázku té či oné postavy(Garcia je nehodící se a nepřesvědčivý.. a jako sorry, ale Djalili jako Picasso? WTF?) Naprosto arogantní ohýbání faktů(né picassova poslední slova opravdu nebyla "Modiliany")a historických reálií. Soundtrack který kromě toho, že místy absolutně nefunguje perfektně odráží gulášoidního, slepeneckého a bezradně tápajícího ducha celého filmu. Tudy cesta nevede. Takhle se poklona nedělá.. Možná, že pro amíky to bude dost COOL ale diváka s vytříbeným citem to musí zákonitě trochu nasrat. (17.02.2014)

No nevím, nějak se nemůžu smířit s myšlenkou, že když se někdo chová jako nezodpovědné, zkrachovalé, věčně sjeté nebo ožralé hovado, likviduje tím všechny blízké, ale je to v jádru (zjevovaném v nepříliš častých jasných chvilkách) fajn chlap s citlivou dušičkou (nesoucí obvykle tolik, tolik bolesti a takové ty kecy), tak je to vlastně všechno v pořádku. A přesně takhle scénárista a režisér Davis vykresluje svého Modiglianiho. Říkám schválně Davisův Modigliani, protože Andy Garcia, jehož kvality známe, i jeho protějšek Picasso (hraný Omidem Djalilim) se téměř výhradně omezují na archetypální pózy bohémů z plakátu a teatrální přehrávání. To druhé jde jakž takž akceptovat ve scénách, kdy jsou si oba rivalové tak nějak blíž - jako třeba při návštěvě u starého nemocného Renoira. Z těch několika jmen (a ve filmu jich hraje svou úlohu celá řada) můžete tušit, že Davis chtěl vytvořit silný portrét rozervaného génia, orámovaný jedním z mnoha zlatých věků Paříže. To se mu podařilo, až na tu sílu. Na mě zkrátka tahle řeč nefungovala. Jsem sice do značné míry kulturní barbar, ale obávám se, že to není ta hlavní příčina. Tu vidím v tom, že Davis se úplně zbytečně pokusil o to, aby jeho film "měl vše" - romantického hlavního hrdinu odtrženého od světa, s imaginárním průvodcem (ne mentorem, protože se na jeho rady několikrát zvysoka vykašle;)) v podobě malého chlapce, Udo Kiera namaskovaného jako geishu a Picassa jako samuraje (BTW jednu z dlouhé řady jeho milenek hraje Eva Herzigová a je skutečně okouzlující), "snové" scény drogového deliria a internace ve cvokhausu, patetické scény uměleckých gest, jakých jsou k mání veletucty, značně lacinou scénáristickou licenci při práci s fakty o Modiglianiho životě a zejména smrti (Formanova Amadeovská průtrž mračen hadr), zbytečný zombie-looking dialog Jeanne Hebuternové (mmchdm ve většině svých scén vynikající Elsa Zylberstein) s Picassem po Modiglianiho skonu, a hlavně montáž procesu tvorby několika věhlasných umělců podbarvenou Ave Maria (nebo Ode To Innocence, kdo se v těch stodevatenácti releasech má vyznat) dámy jménem Sasha Lazard, v níž se prapodivně kros-ouvruje latinský text, klasická hudba, elektronika a něco, co je lyrický buď arabský nebo francouzský hip-hop:) Ne že by to nebylo zajímavé, ale funkční to podle mého (podle ohlasů na youtube zjevně menšinového;)) názoru rozhodně není. New York Times údajně tento film označil za katastrofu. To je řekl bych zbytečně kruté hodnocení - faktem ale je, že je tu zjevně nevyužitý potenciál, a kdyby bylo totéž téma svěřeno některému ze současných "magických" režisérů, mohli jsme být v extázi srovnatelné s tou, kterou si frajerský Amedeo dopřával každý den - pokud na to zrovna měl. Z nedávných filmů o velkých umělcích a jejich obrazech mi daleko víc sedla Dívka S Perlou. Modigliani má u mě nárok na 60%, a pokud do toho budu mít co mluvit, víckrát ho už neuvidím. (27.07.2012)

Psíček a mačička boli na polievku dvaja, Mick Davis bol jeden a predsa sa mu podarilo zrežírovať podobný magľajz ako jeho zvieracím predchodcom. Eklektická zmiešanina rôznych prísad naládovaná do príbehu, ktorého osou sa stala umelecká rivalita dvoch výstredných maliarov. Držať palce však nebolo prečo výraznejšie ani jednému z nich, či lepšie povedané - z hľadiska ich diela: obom rovnako. Historky dokresľujúce duel sprevádzala hudba rôznych žánrov, no jej spoločným znakom bola nevhodnosť konkrétnej skladby k danej scéne. Všetko pod patronátom zjavovania sa mladého Modiho, ako akéhosi morálneho výkričníka výčinov toho staršieho. Plus ďalšie halucinogénne scény, ktoré mali byť spolu s mladým Modim akýmsi príslovečným korením, zvýrazňujúcim chuť. V tomto prípade to chuť zážitku ale posúvalo skôr do želéovitého mdla. Výsledkom sú také umelecké amarouny - bez výraznejšej chuti, zápachu. Bez dôvodu udržať si tento zážitok, podsúvajúci myšlienku o umeleckej tvorivosti vzbudzovanej predovšetkým súťažami, nejako dlhšie v pamäti. Milenci z Montparnassu od Jacquesa Beckera z roku 1957 vyhrávajú nad týmto zlepencom na celej čiare. (09.02.2014)

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +charaktery postav, hudba -film který nezaujme každého/// Ani já takové filmy nevyhledávám a tak jsem čekal další nudné a nezajímavé drama. Jestli je tento film zajímavý, to ať si posoudí každý sám. Mě se líbili scény kdy proti sobě stáli oba hlavní představitelé a v podstatě bezeslov spolu válčili. V těch momentech hrála pěkná hudba a takové části byly na filmu nejzajímavější. Přestože film občas nudí a veskrze je průměrný, mě alespoň tímto zaujal. Pro zajímavost je snímek podobný filmu Dokonalý trik./// Celkem 57%/// (09.09.2007)

"Keď spoznám tvoju dušu, namaľujem oči.'  Úžasná Elsa Zylberstein, ktorá bola skutočnejšia, ako skutočná Jeanne. Tie jej oči, ktorými sa na Amedea pozerala, akoby hovorili: "navždy spolu v dobrom aj v zlom". Andy Garcia mi do postavy Modiglianiho a jeho  krátkeho, búrlivého života tiež perfektne sadol. Historická presnosť, či nepresnosť, odpúšťam. Nie je to prvý, ani posledný životopisný film, ktorý sa nedrží reality. (16.08.2023)