Réžia:
Julius ŠevčíkKamera:
Martin ŠtrbaHrajú:
Karel Roden, Hanns Zischler, Arly Jover, Oldřich Kaiser, Paul Nicholas, Milton Welsh, Dermot Crowley, Tim Preece, Gina Bramhill, James Flynn, Emília Vášáryová (viac)Obsahy(1)
Prežil život bohéma, miloval ženy, hudbu, veľká gestá i veľké zápasy. Vo vnútri jeho srdca a duše bojovala nespútanosť extravagantného umelca s morálkou a povinnosťou úradníka a diplomata. Smrť Jana Masaryka je dodnes zahalená tajomstvom. Mnohé tajomstvá sa však skrývali i v jeho živote! (Garfield Film)
Videá (5)
Recenzie (536)
Nebyl to název filmu co mě lákalo do kina, ale především velká zvědavost, jak se jeden z elitních českých herců vypořádá s reálnou postavou. Musím říct, že jméno Juliuse Ševčika mě nenaplňovalo příliš velkým optimismem, ale je to mladej kluk, začátek kariéry, tak má právo na další šanci. Začátek filmu mě tedy příliš neoslnil, Masaryk tam do sebe sázel jednu lajnu za druhou až jsem měl pocit, že spíš než syn "tatíčka zakladatele" to je příbuznej Vincenta Vegy, ale čím víc začaly ve filmu převažovat dialogy, tím víc získával na síle. Určitě bych nedělal tak dlouhou "boxerskou" scénu a naopak dialogy Masaryk vs Beneš resp. Roden vs Kaiser bych s klidem protáhl, protože nejen, že tyto dialogy mají co dát z hlediska příběhu, z hlediska vnímání situace naší země, ale i z hlediska hereckého, protože sledovat ty dva, to je luxusní zážitek. Copak u Karla Rodena to snad už ani nepřekvapí, že opět zaválel a nepochybuji o jeho nominačce na Lva, ale u Oldy Kaisera mě mrzí, že neměl víc scén, to je u nás naprosto nedoceněnej herec a moc, moc bych mu přál velkou dramatickou filmovou roli. Trošku jsem odbočil od filmu, ale má to svůj záměr, protože další pochvala bude pro Juliuse Ševčíka, vzal si na zpracování velmi těžké téma a obstál. Film působí po obrazové a herecké stránce velmi profesionálně. Možná je fakt škoda jen těch kratších dialogů, ty poslední mezi Benešem a Masarykem to byla vysoveně výstavní scéna. Stupňující gradace a emotivní složka dělají svoje. Navíc jsem si tak říkal, jaký osud by naše země měla, kdyby byl u moci Jan Masaryk a ne Beneš. Nejedná se o žádní moderní politický thriller, ale o řemeslně kvalitně odvedenou práci na poli komorního dramata a to je zřejmě to nejlepší co mohl Julius Ševčík udělat. ()
Životopisná nuda, u které nechápu, proč to vlastně natočili. Muselo to stát strašný prachy, přitom je na tom paradoxně vidět, jak se šetřilo, kde se dalo (viz např. to natáčení v Rudolfinu - odjakživa jsem alergický na to, když se reálné lokace ve filmu vydávají za nějaké jiné). Skáče se tam neustále v čase a z místa na místo, až je to otravné, na scénu pořád vstupují nové a nové postavy, které často řeší problémy, které jsem vůbec nepochopil, a některé repliky tahají za uši, jak jsou trapné (Masaryk: "Lidi možná neumírali po tisících, ale jejich duše je navždy zničená.") A to, jak ten film volně ohýbá některá fakta nebo jak to tenkrát bylo s tím Českým lvem, je kapitola sama o sobě. Rodenova proměna je zde celkem zajímavá (Kaiserovi jsem naopak na chuť moc nepřišel), ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. ()
Film, ktorý je naleštený ako Masarykova plešina. Kolínsku a diavu na nábytku cítiť aj cez plátno, respektíve televíznu obrazovku. Dokonale naleštené je všetko aj na psychiatri, až sa človek čuduje, prečo by tu Masaryk zabil svojho psa, aby nemusel prežívať to, čo on. Nie je mi jasné, prečo sa film nevolá Mníchovská dohoda, ale Masaryk. Jeho úlety so ženami a s koksom zase až také ospravedlnenie pre to, aby sa mu tvorcovia venovali na úkor ďalších vecí okolo politiky pred začiatkom vojny, nedávajú. No a keď sme pri tých ženách, tie podliehajú Janovi ako čisté slepice bez vlastného úsudku, akoby im vždy niečo primiešal do pitia. Inak ale ide o solídne remeslo, kde si dal Ševčík záležať na výprave a Roden na svojom výkone. Napriek tomu sa mi film vliekol viac, než by mi bolo milé. ()
Pro plné zorientování se to vyžaduje přeci jen lepší než povšechnou znalost v předmnichovských politických piklích čili pro neznalé to příliš není. Jenomže zároveň to není ani pro ty, kteří o nich páru mají, jelikož těm to nenabízí nic, co by již nevěděli. Netne se v tomto ohledu dostatečně hluboko. A stejně se to má s orámováním děje skrze psychicky zlomeného Masaryka jakožto člověka, který se cítí zrazen a zároveň, že sám zradil. Není to sice v této poloze nezajímavé, ale nedostane se mu to nijak pod kůži čili skutek i v tomto případě utek. A do toho všechny ty jakože artové mnohoznačné záběry na tříštící se vlny apod. Každopádně jako celovečerní kinoverze Českého století to vlastně není vůbec špatné. ()
Možná nejlepší kamera v českém filmu v historii, a dobová hudba je v některých motivech opravdu lahůdka. Film, u něhož je od začátku patrné (resp. scény v kabaretu), že neaspiruje jen na Lvy, ale rovnou na Oscara. Bojím se ale, že nám Čechoslovákům všeobecně známé souvislosti budou pro západní svět příliš těžkým soustem. Zajímavé, že v českém filmu hrají v podstatných rolích jen dva čeští herci, ale je to dobře. Vyhodil bych jedinou scénu, tu s tou fackou, protože britská milenka by asi takové ambice neměla. Silný zážitek a ano, tomuhle filmu by slušelo pokračování, možná válečná dvojka a trojka o vítězném únoru (do Masarykovy smrti se tvůrci určitě hrnout nebudou). ()
Galéria (32)
Fotka © Bioscop
Zaujímavosti (32)
- Slovenský herec Ján Greššo, který se ve snímku Masaryk představil v roli ministerského předsedy Milana Hodžy, si o rok později zahrál i další osobnost v kontextu československých dějin. Konkrétně se jednalo o film Únos režisérky Mariany Čengel-Solčanské, v němž se představil v roli prvního slovenského prezidenta Michala Kováče. Kromě toho Ján Greššo ztvárnil také roli Gustáva Husáka, v historickém cyklu Roberta Sedláčka České století (od r. 2013), konkrétně se jednalo o epizodu 1968: Musíme se dohodnout z roku 2014. (majky19)
- Česká televize uvedla film rozdělený na dvě části a kompletně předabovaný do češtiny. (skudiblik)
- Jako vojáci byli v komparzu členové klubu vojenské historie (konkrétně 43. pěší pluk Brno). (kriplozoik)
Reklama