Elizabethtown

elizabethtown je veľmi zvláštny film - tak, ako váha na pomedzí viacerých žánrov (pričom to nenarastá až do mnou oslavovanej žánrovej hry, len to jednoducho balansuje medzi niekoľkými základnými minstreamovými žánrami, no do žiadneho nezapadne), tak váha i na pomedzí viacerých tém a myšlienok, až napokon dôjde do váhania nad koncom - keď si myslíte, že sa to skončí, začne sa čosi nové a iné a to, keď sa zdá, že je ešte ďaleko pred koncom, sa náhle skončí . . . výsledok je veľmi rozporuplný film, ktorý obsahuje pár vtipných scén a dialógov, režijne pomerne zvládnutý, herecky podivný až až (čudná rola Susan Sarandon, ešte čudnejšie cameo Aleca Baldwina, všetko to stojí a padá na Orlandovi, ktorý podľa mňa nemá ani toľko charizmy ani toľko hereckého talentu, aby nie úplne domyslenú postavu utiahol a napokon pekná a šikovná kirsten, ktorej charakter tiež nie je z tých najnormálnejších), skrátka film, o ktorom dosť dobre neviem, čo si mám myslieť - a ďalšia tvorba režiséra mi v tom veľmi nepomáha, preto k nemu nepristupujem nijako kontextuálne, no hodnotiac ho len ako samostatný film bez prihliadania na čokoľvek musím rezignovane ostať pri myknutí ramien a rozpačitom zdvihnutí obočia . . . (21.01.2008)

Cameron Crowe předvedl pěknou opakovačku - tedy, již jednou viděné. Hrdina, kterému se právě zbořil domeček z karet v podobě úspěšné kariéry - tedy amerického snu, hrdina, co nachází východisko a první krok k novému životu v rodinném kruhu a lásce. To už jsem jaksi u Crowea- scénáristy viděla. Opět je to film plný pohody, naděje, dojetí, písniček ... absentující na smysluplný děj, je zaměřen na prožívání a vnímání světa hlavními hrdiny, na jejich leckdy nelogické a impulsivní jednání. Což je vlastně to jediné, co vás dokáže na Elizabethtownu okouzlit, respektive to, co vám dokáže na obličej přilepit optimisticky rozjasněný úsměv. Nicméně po dvou hodinách sledování, je to vskutku nudný doják, který mohl ustat v nejlepším, což dle mého názoru byl pohřební session s následnou kremací bílého ptáčka. Sice dovětek s road-movie má svůj smysl, ale víceméně se jedná o natahovanou nudli. Herci odvádějí, to, co se od nich čeká. A kupodivu mi víc sedl Orlando Bloom coby zhrzený obuvník než sportovní agent Tom Cruise v Jerry Maguirovi, role Kirsten Dunst v podstatě vnáší do celkem nudného filmu trochu dynamiky, což zvládla také velmi dobře. Nezastírám, že na Elizabethtown se ráda podívám někdy znovu, nicméně je to jen variace na téma již jednou řečené. Kdyby nebylo předchozích 4 filmů páně režiséra a scénaristy, dala bych ****. (04.04.2006)

„Selhaní je jenom nepřítomnost úspěchu.“ Vyhazov z práce za velmi nákladný průšvih a než Drew stihne naplánovat a především uskutečnit svůj technicky zvláštní odchod z tohoto nevděčného světa, předběhne ho s úmrtím otec. Takže je potřeba sebevraždu odložit a vydat se na cestu vstříc davu příbuzných. Byl totiž vybrán, matkou a sestrou, jako nejlepší a nejúspěšnější zástupce rodiny. A ke všem nepříjemnostem dne, se mu připlete do cesty, ještě nečekaně vlezlá letuška. Film je zvláštní všehochuť různých žánrů, ale mě osobně okouzlil jeden nekončící telefonní rozhovor, během kterého stihnete dojít domů a potom si uvařit, obstarat kočku, vyprat, najíst se, vykoupat a pořád se nedokážete toho hlasu nabažit. A přitom si povídáte vlastně s někým, koho neznáte. A kdo tohle nezažil, ten tenhle film .... asi nedocení. (25.01.2006)

„Řeknu vám, že v poslední době se ze mě stal znalec posledních pohledů. Čili pohledů lidí, kteří si myslí, že vás vidí naposledy. Začal jsem ty pohledy sbírat.“ Hlavního hrdinu jsem si velice rychle oblíbil díky jeho vnitřním promluvám a také opravdu nezáviděníhodné situaci („Jsem v pohodě.“). Upřímně jsem se bavil, ať už jeho uvítáním v práci, přijetím u šéfa (výborný Baldwin), příchodem domů (kolo s nožem!) či následným seznámením s Claire (naprosto odzbrojující Kirsten). Pak přišlo setkání s rozvětveným příbuzenstvem a výskyt humoru bohužel klesl. A to je největší problém snímku, rodinné scény (vyloženě pobaví jen ty s přítomností Susan Sarandon, která si kupříkladu smuteční řeč vyloženě ukradla pro sebe). Některé z nich sice dokážou vyloudit člověku úsměv na tváři, ale většina z nich je naprosto obyčejná, skoro až nezáživná. Oproti tomu pasáže s titulním párem jsou výtečné, tuhle pohodovou (místy navíc docela dost vtipnou) romanci jsem si moc užíval. A tyhle 2 roviny se po celý film střídají, až se Elizabethtown překlopí na téměř čistou roadmovie (která mě, pravda, začala bavit až ke svému konci) s jedním důležitým rozhodnutím k závěru. Takhle mi to vychází někam na rozmezí 3/4* (a převažuje to spíš dolů), avšak za odkazy na Prázdniny v Římě, Snídani u Tiffanyho, stylové hudební vystoupení a rozmanitý soundtrack (teď zas budu několik dní jak magor poslouchat pořád dokola kytarové sólo z Free Bird, fakt děkuju) zvolím přece jenom vyšší variantu. „Haló.“ – „Musíš se vrátit! Máma se rozhodla, že se naučí vařit.“ – „To snad ne! Přijedu brzo!“ (22.03.2015)

S Croweovými filmy to mám těžké - čekám od nich hodně. Jeho Singles či Na pokraji slávy jsou mými životabudiči, vždycky mě dokážou zahřát u srdce. Pak je tu Vanilkové nebe, které bylo... no, přiznám to, velkým zklamáním. Elizabethtown stojí někde mezi - nepostrádá Croweovu poetiku, vtipné dialogy ani skvělou hudbu, zato tam ale chybí to něco, co ve vás zanechá hlubší stopu a pocit uspokojení z filmu, který byl pro tvůrce něčím mnohem víc než jen prací. Bohužel, tak to cítím... Tak příště, Camerone, pořád v tebe věřím!:-) (19.07.2008)