Útek z L.A.

Hodně nedoceněný film. Blockbusterovou estetikou zmlsaní teenageři nemají smysl pro černý politický-anarchistický humor. Navíc, z formálního hlediska jde o velmi zajímavé propojení sequelu a remaku. A ty divné triky a celková lacinost ke Carpenterovi tak nějak patří. On je v zásadě minimalista, a když dostane malinko vyšší rozpočet, tak na minimalistickou kostru navěší pár nesednoucích cingrlátek. Každopádně, Kurt Russell je cool a finále tohoto přiznaného a hravého béčka připomíná pozdější Klub rváčů. Je to staromódní a zároveň pořád progresivní věc. (29.02.2004)

Jednotka ma pôsobivu neopakovatelnu atmosferu, ale inak je to dost velka nuda a Russellov Plisken tam je este dost nevyrazny. Dvojka je neskutocne zabavna volovina. Plisken je presne ten zabavny drsniak ako sa o nom traduje. Ma mnozstvo hlasok, je drsny, proste cool. K tomu mu sekunduje kopa infantilnych vedlajsich postav. (ci uz uchylny Bruce Campbell, alebo muzatka Pam Grier - v dabingu ju nadaboval chlap, ha ha a kopa dalsich) Akcne sceny su zabavne trashove. Film mal sice solidny 50 megovy rozpocet, ale prevedenie trikov je divne. Posobia prilis ocividne a lacno. Skoro to vyzera ako zamer. K dokonalosti tomu chyba len trochu rychlejsie tempo. Ale Carpenter si daval vzdy na cas, takze na jeho pomery film dost odsypa. Vysledkom je guilty pleasure film, ktory si kedykolvek pustim znova. 7/10. (01.07.2012)

Snake is back! Patnáct let po kultovním a špinavém sci-fi filmu Útěk z New Yorku, se John Carpenter a Kurt Russell vrátili, aby fanouškům původního snímku dali nášup. Někdo tímto snímkem opovrhuje, někdo ho vynáší do nebes, já volím zlatou střední cestu. Útěk z L.A. asi nedosahuje kvalit svého staršího brášky (hlavně tady není ona pověstná osmdesátková atmosféra a ani být nemůže), ale rozhodně to není jen špatné béčko, jak někteří uživatelé zmiňují. I tento kousek časem dozraje a až se bude na 90. léta nostalgicky vzpomínat, bude třeba i toto dílko klasikou svého žánru. John Carpenter to zvládl se ctí. Tři a půl zaokrouhleno nahoru. P.S. Od začátku do konce parádní hudba! (31.08.2016)

Útek z L.A. vyzerá, akoby rok po Úteku z New Yorku nakrútili Taliani svoju vlastnú trashovú verziu. Je to celé zlé, ale niekedy až tak extrémnym spôsobom, že ide o regulérne guilty pleasure a žiaden nudný dvojhviezdičkový film. Počkajte si na surfovanie na prívalovej vlne a let rogalom, ide o jedny z najhorších a zároveň nechcene najvtipnejších scén akčného sci-fi vôbec. Ale ak by tu neboli, tak by bol Útek z L.A. práve tým nudným dvojhviezdičkovým filmom. Výsledné hodnotenie je tak priemer z odpadu a maxima, lebo nič iné si tento film nezaslúži a vážne sa neviem rozhodnúť, čo z toho udeliť. (02.06.2023)

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)