Zánik domu Usherovcov

Tak tento snímeček byl určitě pokud se nepletu prvním zfilmovaným přepisem podle známé literární předlohy od E.A.Poea (1809-1849)? Když tak mě opravte pokud se pletu? Jedná se vskutku o velmi napínavý a především příjemně a silně sugestivní film. Skloubil v sobě krásnou tajuplnou atmosféru z děsivými detaily navzájem. Režisér Epstein v něm tenkrát využil snad všech nejlepších výrazových prostředků tehdejší francouzské školy němého filmu. Důraz byl především kladen na obraznost a čistotu filmové výpovědi, ať už na svou dobu prostřednictvím jedinečného osvětlení, tajuplností interiérů, hrozivými bažinami a močály rozkládajícími se v okolí strašidelného domu, či nasazením výtečné trikové techniky. Film se mi líbil a proto hodnotím poměrně vysoko, a to nejen proto že jsem především velký milovník němého filmu, prostě staromilec. (27.10.2006)

Viděl jsem to s živým klavirním doprovodem Filipa Topola a navíc zrychleně puštěné, takže Epsteinova snaha zobrazit v pomalých záběrech pocity člověka, zachycené v detailech tváře, mi proto unikala. Přesto - scéna pohřívání je vizuálně velmi zdařilá, potěší různé trikové sekvence i efektní hrátky s listím apod. Ale musím se přiznat, že jsem se u takovéto klasiky nudil. Asi nemám ten správný vztah ke starým filmům. (24.08.2003)

Posedlost malováním. 24. 8. 2013 na litoměřickém filmovém festivalu v hospodě U letního kina od 18 hodin premiéra doprovodné improvizační hudby na pomezí noiseu a freejazzu Jana Grunta (Malé dechové cvičení - http://www.youtube.com/watch?v=ZgmnIxbIx6c, Tři tenoři a kontrabas - http://www.youtube.com/watch?v=-KsLee93hHk) na saxofon a Vojtěch Petržilka (Flower Cover - http://www.youtube.com/watch?v=Eyg6go837cI) s tereminem. (10.08.2013)

Ponurá nálada starobylého vidieckeho sídla zahaleného parami stúpajúcimi z rozľahlého močiara je dotvorená jesenným ladením stromov bez lístia, pustej krajiny Pomedzi kaluže kráča muž, prichádzajúci na základe listu, k priateľovi z mladosti, aby pomohol jeho trápeniu s chorou manželkou (pozn. v poviedke išlo o sestru). Vystihnutie osemhranu samoty, smútku a strachu z predlohy E.A. Poea sa Jeanovi Epsteinovi podarilo zosúladením pochmúrnych exteriérov s architektúrou chladného sídla, kde dominujú úzke, ostro zalomené okná a strohé zariadenie izieb. Spomalené tempo a zaujímavé triky (prevaľujúce sa lístie, sviečkové scény pohrebu, ožívajúci portrét) dotvárajú stiesňujúce čaro filmu. Bohužiaľ, niekedy ide spomalenosť až za hranicou zaujímavosti a spomedzi predlhých záberov miestami prekukuje ušľachtilá nuda, znemožňujúca vyššie hodnotenie. (02.04.2006)

Mezi Epsteinem nejobdivovanější vlastnosti filmu patřil animismus. Adaptace dvou Poeových povídek (Zánik domu Usherů a Medailon) oživuje neživé na rovině formy i obsahu. Zpět z říše mrtvých je žalem přivolaná milovaná bytost, statické objekty rozhýbává rytmická montáž. Oproti Trojdílnému zrcadlu je rytmus výrazně pomalejší, ale také jednotnější – namísto multiperspektivy se subjektivizace vnímání z větší části omezuje na Rodericka Ushera (nezapomenutelně posedlý výraz Jeana Debucourta), o jehož duševním roz(po)ložení nás informují objekty doplňující mistrně komponované záběry. Smutek zásluhou pozvolného tempa převládá nad strachem, ale přenášení rakve jsem okamžitě zařadil do osobního registru nejpůsobivějších hororových scén. 75% (07.01.2012)