Jak přicházejí sny
What Dreams May Come
Réžia:
Vincent WardScenár:
Ronald BassKamera:
Eduardo SerraHudba:
Michael KamenHrajú:
Robin Williams, Cuba Gooding Jr., Annabella Sciorra, Max von Sydow, Lucinda Jenney, Matt Salinger, Werner Herzog, Rosalind Chao, Josh Paddock, Vanessa Ross (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vypravěčem podivného příběhu je lékař Chris, který se po smrti při autohavárii ocitá nejdříve ve zvláštním stavu mezi skutečnosti a nicotou a posléze přichází do pozoruhodného světa, vytvořeného jeho vlastními představami, vzpomínkami a sny. Chris sleduje z dálky milovanou manželku Annii a marně se snaží ulehčit ji utrpení. Manželé totiž přišli už dříve, při jiné autohavárii o dvě děti a překonali těžkou krizi. Annie spáchá sebevraždu. Chris, který se mezitím setkal s dětmi se pro ni vydává do pekla, odkud se mu ji podaří zachránit. Rodina se konečně shledá ve vysněném světě. Příběh však nekončí, protože je možná reinkarnace... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (374)
V tomto filme musím ísť s väčšinou kritikov do kontroverzie.Mám na mysli hlavne tie Oscarom ocenené Vizuálne efekty, ktoré mi prišli lacné, gýčovité a s porovnaním napr. S ,,pevným putom,, alebo ,,Fontánou,, oveľa slabšie.Film má veľký potenciál, dobrý námet a myšlienku, ale realizácia trochu pokulháva, resp. moje vízie a predstavy neboli na rovnakej vlne s režisérovým pojatím.Typicky sentimentálne, hrajúce na divákove city s prívlastkom ,,nejedna slza upadne, keď sa necháte nachytať,,. ()
Kýč jak prase s přebarvičkovaným vizuálem a klišoidním příběhem, ve kterém mi Robin Williams vůbec neseděl. Naopak Max von Sydow a vůbec celá reminiscence na Dantovské Inferno bylo asi to nejzajímavější, co film nabídl. ()
Výborný film. Barevný, veselý zaroveň smutný ale plný naděje. Sice je film ze začátku hodně tragický ale pak se stává štastnější. Vynikající Robin Williams. Hravý soundtrack. Dost neobvyklý film ale dosti zajímavý. 80% ()
Kdo k tomu napsal scénář? Ron Hubbard (zakladatel scientologické církve)? To bylo tak cukrkandlový, že je mi z toho šoufl. Krása kolotočových střelnic, estetika výzdoby v čínském bistru. Ryzí kýč. Fujky fujky. ()
V první půlhodině máte spíše pocit, že koukáte na horror a není vám moc dobře...poté však následují vizuální orgie...úplná nádhera..a přestože nejsem nějaká citlivka, tak mne film dojímal... ()
Ideálne k čisteniu slzných kanálikov vo dvojici. S polovičkou sme sa krásne dorevali. Nič tak vizuálne dokonalé a zároveň s primeranou hĺbkou som asi ešte nevidel. Unikátny zážitok. ()
Krásný film, který ze zabývá posmrtným životem a dává naději, že láska kvete i po smrti. Takto vykreslené nebe (i peklo) za pomocí obrazů van Gogha je naprosto úžasné. Film, který ohromý jak po vizuální stránce, tak příjemně pohladí na duši. ()
Rodinná tragédia úmrtia detí a manžela pokračuje aj po jeho smrti vykreslovaním farebného posmrtného života a retrospektívou na jeho život. Robin Williams dokazuje, že je jedným z najlepších vo vyjadrovaní emócií. Žial film stratil najviac tým, že sa nedokázal zaradiť do nejakého typu: dráma, rozprávka... Stále kulminoval hore dolu. ()
V málokterém snímku mi všechny herecké výkony připadaly tak vyrovnané, nebo dokonce nadprůměrné. Robin Williams byl sázka na jistotu, jeho usměvavá mimika je perfektní a skutečně to vypadá, jako by se v nebi procházel po vodní hladině. Grafická a triková stránka filmu jsou vybroušeny do detailů a v tomto směru je jim možné vytknout jen máloco. Děj filmu byl pro mě osobně více než přijatelný. Přesně takovou tématiku zbožňuju- milující se pár, který je ochoten vést svoji lásku až za hrob (trochu mi to připomíná začátky Kingových románů) a jeden bez druhého jakoby nebyl. Ward vystavil hlavní hrdiny právě tomuto problému- jeden bez druhého. Myšlenkové pochody člověka, který již všechno ztratil a nemá co získat, jsou zde vystiženy přesně podle mého gusta. Jediné, co na tomto jinak krásném filmu, který je plný zamyšlení se nad vlastní existencí a hodnotou života nesedí, je závěr, k němuž se děj pomaloučku prokousává a zvyšuje napětí, co asi přijde.Nepřišlo nic překvapujícího. Jestli to je chyba musí vědět každý sám. 85% ()
Trochy zklamani mi prinesl tenhle film. Podle hodnoceni jsem cekal vic, nejen od deje, ale i od podaní hercu. Protoze herecke obsazeni bylo vice nez kvalitni, jenze ne vzdy se povede vse tak jak si prejete ()
Zajímavý námět. Nevídaná myšlenka nečeho těžko představitelného. Silně přemýšlivý film s mnoha pasážemi, kde se člověk vrací ve filmu (a ve svých představách) zpět. Prostřední část filmu mi přišla nudná a možná víc nereálná, než zbytek. Bezpochyby se ovšem jedná o originální dílo, které si zaslouží pozornost... ()
Před lety mě film uchvátil obrazovou stylizací ala van Gogh, nyní mě sráží na lopatky upachtěná a patetická marnost všech postav. Rozzářené pozitivní poselství o lásce, která překoná i smrt, je tak ulepené cukrem, že by se i Jokerovi zkřivil ksicht... Jediná ironická scéna (přebíhání po hlavách neštastníků v pekle) zoufale nestačí. Přitom se dalo vytěžit z motivu ztráty dětí a manžela docela hodně, to by ale musel snímek vzejít z jiného kontinentu... ()
Po vizualni strance nadherny film, ale za preslazeny konec musim dat o hvezdicku mene. ()
Vizuálně zajímavý, zbytek těžká nuda.. bohužel ()
Náboženská agitka s několika parádními nápady (těmi vizuálními), snesitelným Williamsam a přírodním úkazem zvaným Cuba Gooding Jr., který to měl v druhé polovině 90. let slušně rozjeto... 5.5/10 ()
Jak přicházejí sny je spíše mysteriózní snímek, než romantika s fantasy dohromady, i když romantika je tam samozřejmě přítomna také. Kdo má rád přemýšlivé filmy, přijde si asi přece jen na své. ()
Název knihy i filmu pochází z Hamleta. Shakespeare přirovnává smrt ke spánku, ale pak říká - počkat, záleží na tom, jaké sny můžou přijít. Film vypráví o světě snů po smrti. Je to svět plný pravidel, ale i možností. Když se člověk v životě nevzdával a pořád se snažil jít dál, po smrti má možnost žít dál své sny a záleží jenom na něm, jaký svět si pak vytvoří. Pro Annie byl její životní úděl příliš těžký. Za pomoci Chrise dokáže překonat smrt svých dětí, ale když pak odejde i Chris, její život je pro ní už k nežití, a tak se rozhodne, že ukončí své trápení. Ale pro takovéto rozhodnutí svět po smrti nemá pochopení. Chrisův přítel mu vysvětluje, že nikdo nezkoumá důvody, proč někdo spáchal sebevraždu, ale důležité je, že se ten člověk vzdal ve své mysli, a proto i po smrti je odsouzet být v odevzdání se a žít v utrpení svých myšlenek. Je na Chrisovi, aby Annie připomenul, proč stojí za to se nevzdávat. V momentě, kdy Chris cítí, že prohrál boj o Annie, právě ji vyhrál. Celým filmem prochází myšlenka, že když vyhráváš, můžeš i něco prohrát, a když prohráváš, můžeš i vyhrát. Celý tento posmrtný prostor ráje a pekla je zachycen pomocí vizuálních efektů. Svět ráje je plný barev a materiálů, které měl člověk rád a které si chce uchovat i ve svých snech. U Chrise to jsou barvy, malování a cestování, objevování krásných míst, kde by chtěl žít s rodinou. Peklo je vytvořeno myšlenkami na zlé pocity jako je černošedá atmosféra, prach, špína, holé zdi, které se bortí, zima, nedostatek. Souznění Chrise a Annie je tak silné, že se rozhodnou pro reinkarnaci a vyzkoušeli si život spolu znovu a možná trochu jinak. ()
Jistě to je krásný film, ale nesnáším, když ze mě někdo cíleně ždímá emoce, tím spíš, že tento kousek o ničem jiném není. Tady už ale hodně tlačí na pilu a v tabulkách dojnosti předčili i P.S. miluji tě, andrewa a Sofiinu volbu dohromady. ()
Rána do břicha.. plač.. a další.. plač.. máš furt málo.. tak ještě..další rána.. tak už konečně brečíš? Nebo se musím ještě zeptat více na tvé mrtvé děti? Bolelo je to? Umíraly dlouho? Jak to bereš? .. Kura.. beru to tak, že takový nucený film zaslouži zfackovat všechny tvůrce.. Budu brečet když chci já a nééé když chcete vy!!! ()
Je to slaďák, slaďák, slaďák a navíc říznutý sluníčkářskou esoterikou. Tvůrci se zjevně snažili zabrnkat divákům na city. V mém případě se jim to ale moc nepovedlo. Pochválit mohu leda tak vizuál. Poměrně často se mi zdají sny o postmortalitě. Pro kontrast zde jeden z nich zveřejňuji. - - - Sen o posmrtném soudu (v noci z 21. na 22. října 2022) - - - Sen začal jako mystický zážitek. Nějaký hlas se mě zeptal: „Chceš vidět, jak vypadá posmrtný soud?“ Řekl jsem, že ano, a byl jsem neviditelným průvodcem přenesen do barda. Vypadá to tam jako chodba s mnoha dveřmi a připomíná to čekárnu na nějakém úřadě. Každý z klientů drží v ruce igelitový sáček naplněný buď vodou, vodou s kousky ledu, ledovou drtí nebo kusem ledu. Průvodce mi objasní, že stav vody odpovídá skutkům toho či onoho člověk. Kdo konal v životě svoji Pravou vůli, ten může předložit led, kdo ji konal jen částečně, má v igeliťáku směs vody a ledu, a kdo se životem jen tak beze smyslu plácal, ten nese vodu. Není možné, abych sledoval všechny osudy, ale zrovna tady čeká jeden thelémský adept, který si přinesl ledovou krychli, symbol dokončeného Velkého díla, tak se mrkneme na něj. Naštěstí to tam dost rychle odsejpá a adept přijde záhy na řadu. Vejdeme spolu s ním do kanceláře. Posmrtný soudce vypadá jako nějaký laborant. Když spatří ledovou krychli, uznale pokývá hlavou. Poklepe na krychli dřevěnou špachtlí, pak ještě otevře sáček a dloubne špachtlí do krychle, aby zjistil, jestli nejde o měkký tající led, ale krychle je zcela kompaktní. Potom sáček s krychlí uloží do mrazáku, předá klientovi nějakou kartičku a vyzve jej, aby pokračoval k dalším referentům za účelem projednání své budoucí inkarnace a organizačních podrobností jeho posmrtné dovolené. „Led uchovávají na věčné časy, vodu vylévají do odpadu, ale pokud je v ní nějaký led, tak ho předtím vyberou a také jej uloží,“ vysvětluje mi průvodce. U prvního referenta se řeší, kolik a kterých žen proputuje v příštím životě klientovou postelí. Defiluje zde dlouhé procesí žen, ale vždyť je to, pravda, příděl na celý život. Hm, samé pěkné holky. Najednou užasnu, protože spatřím slečnu, s níž jsem se vyspal někdy v druhé polovině sedmdesátých let, kdy jsem si rozšiřoval sexuální obzory pomocí seznamovacích inzerátů v časopisu Mladý svět. Její jméno si už nepamatuji, ale sex s ní ano. Ptám se, co to má znamenat. Copak už je mrtvá? „Proč by měla být mrtvá?“ diví se průvodce. „To, co tady vidíš, jsou eidolóny žen, které vypadají tak, jak budou vypadat ony ženy, až se s tímto mužem setkají v jeho příští inkarnaci. Možná ji uvidíš i ve svém procesí. Ženy mívají v životě víc milenců a leckdy jim bývají věrné celá staletí.“ „Ale tahle má na sobě to samé, jako když tehdy přišla ke mně: džíny a béžový svetřík,“ poznamenám jaksi ukřivděně. „No a co má být?“ směje se průvodce. „Některé preference se nemění.“ Defilé žen skončilo. Klient podotkne, že mezi nimi bylo málo zrzek. Chtělo by to přidat jich aspoň tak deset kusů. Referent koukne do klientovy karty. „No dobře,“ přikývne, „tak ještě tucet zrzek,“ a děvčata se připojí k průvodu. U dalšího referenta se řeší mužovy finance: bankovní produkty, investiční portfolio... Vůbec tomu nerozumím a brzy přestanu sledovat debatu. Sen se vytrácí. () (menej) (viac)