Sladký čas Kalimagdory

Občas je to velmi špatné - střih, dramaturgie záběrů, herectví - někdy je to trapné. Občas v tom probleskne vizuální psychedelie šedesátek, jak ji znám třeba ze Zvětšeniny, nebo Zazie v metru - ale je filtrovaná západním Německem - stejná alej jako v začátku Fassbinderova Roku se třinácti úplňky - je to Mnichov? Pěkná je hudba: veselý bigbít; hlavní téma se chytře mění podle ročních období. Weissův text jsem četl, je to pozoruhodná věc - má taky svoje nedostatky - v logice, motivacích, výstavbě. Myslím, že Laholův konec je víc o biorytmu, než Weiss - vůbec je film v epizodě zimy nezvykle napínavý - i kvůli "Magdě" - byla předtím u moře, že je tak snědá-)? Rozzáří obě scény v nichž je-). Jo - a začátek zase trochu zavání etologií - ale to tak silné není. Pozoruhodný film! (27.12.2011)

Grotesktný príbeh mladého muža, ktorý žije podľa ročných období. Originálny námet má však v tretej štvrtine problémy, našťastie dokáže dobehnúť do úspešného konca. Laholovi ( premiéry sa nedočkal, zomrel počas dokončovacích prác ) sa podaril natočiť film plný rozmarnej utópie podporený lyrikou aj vďaka talentu nemeckého televízneho a divadelného herca Rüdigera Bahra ( dabing Ivan Mistrík ? ). Nemecká koprodukcia je na filme poznať vďaka reáliam, v ktorých sa natáčalo. (13.07.2018)

Tak som si Kalimagdoru pozrel ešte raz, aby som verifikoval pôvodné hodnotenie a dopísal komentár, lebo knižnú predlohu z roku 1937 mám stále v knižnici a je to nepochybne zvláštna kniha o ktorej nie som presvedčený, že je sfilmovateľná. Námet nie je nosný. Napriek tomu, je vo filme čo obdivovať, aj keď celok nemá podľa môjho názoru na viac, ako na tri hviezdičky. Výkon Rüdigera Bahra dosť kolíše, ostatní sú často toporní. Páčila sa mi najmä kamera, s ktorou Viktor Svoboda robil všetko čo sa dalo, aby zakryl medzery v scenári. (27.01.2018)

„Miluji dveře. Každé vedou jinam a netuším, co je za nimi." Neřekl bych fantasy, jelikož magie zde není. Což ale neznamená, že samotný snímek není magický. Jde spíše o podobenství. Poetický příběh, v němž mladý muž Jonáš prochází ročními obdobími tak, jako člověk od narození prochází jednotlivými životními etapami. A když přijde stáří, podzim života, je čas najít si místo k dlouhému a nerušenému spánku. Hravost, barvy, život, vášeň, ale i vztek, zadumanost, nevrlost. Jedna z nejpůvabnějších scén se odehraje pod stolem a asi nejlepší je jaro, kdy ztřeštěné Jonášovo chování nemá hranice. A tichá zima v horách s útulnou chalupou je jako medvědí brloh, kde lze odpočívat až do jara. Ostatně Jonáš nezestárnul ani o chlup, ale vytvořil si patřičné tukové zásoby jako medvěd, aby zimu ve zdraví přežil... (06.05.2021)

Metaforický film o točení sa dokola v rytme ročných období. Príbeh zachytáva vášňou predchnuté ľudské aktivity: od lásky až po rôzne kratochvíle a koníčky. Priebeh je nemenný. Všetko začína detskou hravosťou a bláznivinami z náhle vzbĺknucej radosti (jar). Vyvrcholenie nastáva uprostred príbehu: rozkošou z fyzického uspokojenia sa objektom vášne (leto). Nastáva únava z potreby nejako svoj vzťah (koníček) inštitucionálne legitimizovať. Časté je dopovanie sa, len aby sa tá opakovaná nuda nejako doklepala. Cigy, trúnky a vylihovanie (jeseň). Ak sa človek dostal až do tejto fázy zistí, že pôvodné anarchistické výboje aj tak napokon takmer vždy skončia v rezignácii s vlastným osudom, dobrovoľným únikom od rebélie mladosti k stredostavovskému odfukovaniu pod duchnou na chalupe. V objatí hôr a dlhodobej známosti. Interpretačná otvorenosť diela ale ponúka aj iné vysvetlenia. K výhradám o nedokonalej adaptácii - v úvodných titulkoch je uvedené, že film prevzal len niektoré motívy Weissovej knihy. Koprodukcia s NSR tentoraz príliš neprospela. Prostredie neladí s príbehom a nemeckí herci svoje zástoje brali skôr profesionálne, bez výraznejšej emočnej zaangažovanosti. (31.01.2015)