Hovor so mnou!

Skvělý opening, který možná až příliš navnadí na něco, co ve finále divák nemůže dostat. Celé to nejlépe funguje jako sympatický přírůstek do současného hororového žánru, ovšem žádnou silnou ani kdovíjak originální autorskou vizi tu nehledejte. Sem tam se ozve takové „chudší“ Hereditary a do dnešní zrychlené digitální doby zasazené Evil Dead. Není to tak technicky vyšperkované jako třeba letošní Evil Dead, nicméně na ploše devadesáti minut to poměrně svižně odsýpá a jak už jsem psal v úvodu, začátek hodně navnadí. Každopádně se jedná o nadprůměrně zábavnou žánrovku, která hravě strčí do kapsy třeba letošní M3GAN nebo loňský Smile. Do plnohodnotných 4* tomu schází větší údernost a zamrzí lehce nedotažený závěr. Je to přesně na 3,5*. [70%] edit 27.8.2023 - po opětovné kinoprojekci musím zvednout na 4*, napodruhé to celé působí mnohem soudržněji a vlastně to celkem seriózně pracuje s motivem traumatu ze ztráty blízké osoby, které je vynalézavým způsobem kombinováno se zobrazením současné generace, přičemž zároveň dokáže utahovat šrouby a přidat navrch ne(málo) znepokojivých prvků. Jeden z žánrových vrcholů posledních let. [75% po opravě] (30.07.2023)

Musím ocenit svěží závan do žánru o posednutých lidech nebo věcech. Snímek od australských youtuberů totiž přináší zajímavou premisu, která dokáže nabídnout dost nápadů, aby to diváka udrželo v pozoru i napětí. Líbilo se mi také, že je příběh zasazen mezi středoškoláky, kteří bez telefonu nedají ani ránu a tak si všechny svoje hrátky s duchy natáčejí. Postavy jsou sympatické, dobře napsané i zahrané a neměl jsem pocit, že by mě někdo vyloženě iritoval. Chválím masky, které jsou prvotřídní prací a mě osobně potěšila i občasná brutalita, která sází spíš na nepříjemnost, než na znechucení. Lekaček moc není, ale jsou provedeny velice dobře. Naopak je škoda, že se celý film nijak nestupňuje a stále si drží svou míru intenzity. Finále jsem čekal rozhodně větší, přesto však oceňuji směr, jakým se tvůrci vydali. Suma sumárum se jedná o příjemné překvapení od klokanů, které nesází na laciné lekačky, ale snaží se vystavit dobrý příběh založený na postavách a zajímavých nápadech. Klasický divák, který miluje duchařiny typu: V ZAJETÍ DÉMONŮ nebo SESTRA, by mohl být zklamán. Poctivý fanoušek hororu by však měl být spokojen. Já osobně jsem, jen mě mrzí, že nejsem nadšen. (04.08.2023)

„Na pracku mrtvolnou šmátrala, po mámě v záhrobí pátrala.“ Svěží záhrobní vánek. Když na seanci se svíčkami a duchy, tak jedině k protinožcům! Vylekají vás zjevení umrlci i fakt, že australští adolescenti si seance vlastně užívají, hlavně však strašidelný casting. Většina teenagerů se očividně narodila v klokaní kapse a ti zbylí v doupěti psa Dingo. Na druhou stranu, pořád lepší než botoxové barbíny a hezounci se slámou v hlavě made in USA. Protože nehezcí australští chlapci a opuchlá aboriginská děvčata byli šik, víc ze života, a tak jsem jim rád držel palce. Záviděl jsem jim tu záhrobní pracku, chuť experimentovat a radost, s jakou se „sjížděli“ další a další dávkou vyvolaných duchů. RUKA ZA OKÉNKEM: [][] Jaké další „ruky s osobností“ znám? ◘ Má nejoblíbenější, ruka - komorník, Addams Family. ◘ Smrtelně zlá ruka, Evil Dead. ◘ Černohumorně zlá, Ruka zabiják. ◘ Omylem přišitá náckova ruka, Mrtvý sníh 2. ◘ Nápomocná zombická ruka, Chata v lesích. [][] Originální i sugestivní film, zkrátka pevný stisk. Mia stokrát jinak. Traumatizovaná, sobecká, zoufale toužící i Mia obětující se. Chcete do filmu jít? „Dovoluji vám vstoupit.“  Ruku na to. (24.09.2023)

Solidní práce, která po delší době nenechá diváka chladným a koneckonců není ani nějak zvlášť ohraná. Bývala by mohla být s přehledem za plnou, jenže 1) hlavní postava je hrozně nesympatická a 2) expozice zhruba do otloukání stolu byla až nesnesitelně protivná. Sice to obojí do filmu hodně patřilo, ale subjektivně mě to fakt štvalo až za hranici otrávenosti... no a člověk se dobrovolně na film nedívá s tím, že chce být otrávený. Nebo možná jo, ale tuhle úchylku nemám. (23.09.2023)

Nikdo vlastně neví, komu ona ruka patřila. Prý to byl samotářský satanista, jiní zase říkají, že původně byla jakéhosi významného média. Když se jí dotknete, můžete se spojit se zásvětím a nechat do sebe vstoupit identitu zesnulého, která... Hm hm hm, moc zajímavý. A dá se tim sjet? Pradávné tajemné artefakty v rukou generace, pro kterou je největší překvapení puberty zjištění, že ketamin je ve skutečnosti tišidlo pro koně. Na téhle originální premise, podpořené výborně napsanými a přirozenými postavami si pak film může vymýšlet lecjaké dějové zákruty a já vůči nim budu smířlivější, protože takhle vtipnou aktualizaci nejvyšeptalejšího hororového subžánru bychom si měli hýčkat. Rozšíření myšlenky komunikace se světem zemřelých jako trendové drogy se vyloženě nabízí například v tom, zdali by takto v Austrálii vznikla třeba specifická trapová odnož a já úplně slyším Karla Veselýho: "Takzvaný mortrap je subžánr s velmi úzkým, ale intenzivnějším perimetrem působnosti kolem australského města Adelaide. Spadají do něj tik tokem a soundcloudem šířené tracky tamních středoškoláků tématem zasvěcené prolínání živého a mrtvého. Oproti mnoha jiným trapovým odnožím je zajímavá jeho demografie vycházející ze zaměnitelných předměstí australské střední třídy. 'Mluv se mnou, mluv se mnou, ne jako moje, máma, ne jako můj táta, kterého jsem nikdy nepoznal. Mluv se mnou.' rapuje audiotunovým vokálem umělec říkající si XX.COLSON.XX..." (02.11.2023)