Hovor so mnou!

Námět je to poměrně chytlavej, ale za mě se děj postupně ubírá směrem kde mě to prostě nebaví. Teenageři pořád řeší nějaké křečovité vztahovky. Dvě třetiny filmu to přešlapuje odnikud nikam. Nikdo vlastně pořádně neumírá. K nikomu necítím tolik sympatií abych mu nějak fandil. Na konci to celé vyšumí prakticky do ztacena.. 3/5 za fajn první třetinu a kvalitní řemeslo. (01.01.2024)

Rok 2022 osviežil hororové režisérske stoličky o nové, talentované mená. Zach Cregger (Barbar) a práve Danny + Michael Philippou (beriem do úvahy premiéru na austrálskom festivale). Mluv se mnou sa u mňa zaraďuje medzi TOP 10 hororov za posledných 5 rokov. Nenájdete tu prvoplánové lakačky. Všetko je postavené na uveriteľných vzťahoch, dialógoch a výborne vybudovanej atmosfére. Okrem toho všetkého dostanete, na tento žáner, veľmi dobre vypointované udalosti, motivácie a predovšetkým presvedčivých hercov. Tak isto treba oceniť vizuálnu stránku, ktorá ukazuje, že ak nechýba talent a kreativita, tak netreba veľké prachy. Za mínus považujem malé rozkrytie princípov, pravidiel záhrobného sveta. Taký ten malý veľký film, akým bolo kedysi Neutečeš (2014) a aktuálne môj film roku 2023 (ČSFD ho eviduje podľa kino premiéry ako 2023). (20.09.2023)

Talk to Me je film zázraků. Jedním z nich je fakt, že bratři debutanti dokázali dát dokupy jako svou prvotinu takhle filmařsky vyspělý a kvalitní film od precizně zvolené audio stránky, úhlů kamerových záběrů až po vhodně zvolené herce, kteří po dlouhé době v takhle spotřebním hororu dokáží zaujmout a divák na ně bude vzpomínat i po týdnech. Dalším z nich je velmi potěšující zpráva, že australská festivalovka se dostala i k nám do kin a nebudeme čekat rok na vydání. A třetím z nich je pak jakási odlišnost zpracování, která dělá z pouhé vymítačky velmi odlišný film, ve kterém je cítit vlastní rukopis a který se zkrátka "něčím liší". A i když je těžko říct, čím konkrétně, divák už od prvních minut cítí, že nejde o generickou záležitost typu V Zajetí Démonů či Anabelle. To nejdůležitější, co dělá film svým a odlišným, je volba jít trochu cestou do artu a chuť kombinovat kvalitní filmařinu s dusnou atmosférou, originálním nápadem mumifikované ruky a hlavně údernost a razance vyvolávacích scén, při nichž jsem se přišpendlil do sedačky a jen čuměl, co se bude dít. Násilí, krev a syrová brutálnost některých scén je pak vyloženě ikonická pro tento film a když na ně dojde, hororový fanda bude čvachtat blahem. Ovšem tím se dostávám k jediné výtce, kterou pro tento film mám, a to že je zde až mnoho dějové výplňové vaty a přidat o 2-3 scény vyvolávání více a dostat více toho, pro co jsme si zde všichni přišli, a tedy toho čistého zla z posedlých démonů při vyvolávacích sezeních, byl bych naplno spokojen. Takhle se cítím převážně spokojen, ale hluboko uvnitř i trochu ochuzen, jelikož oněch seancí bylo velmi poskrovnu. (05.08.2023)

Nikdo vlastně neví, komu ona ruka patřila. Prý to byl samotářský satanista, jiní zase říkají, že původně byla jakéhosi významného média. Když se jí dotknete, můžete se spojit se zásvětím a nechat do sebe vstoupit identitu zesnulého, která... Hm hm hm, moc zajímavý. A dá se tim sjet? Pradávné tajemné artefakty v rukou generace, pro kterou je největší překvapení puberty zjištění, že ketamin je ve skutečnosti tišidlo pro koně. Na téhle originální premise, podpořené výborně napsanými a přirozenými postavami si pak film může vymýšlet lecjaké dějové zákruty a já vůči nim budu smířlivější, protože takhle vtipnou aktualizaci nejvyšeptalejšího hororového subžánru bychom si měli hýčkat. Rozšíření myšlenky komunikace se světem zemřelých jako trendové drogy se vyloženě nabízí například v tom, zdali by takto v Austrálii vznikla třeba specifická trapová odnož a já úplně slyším Karla Veselýho: "Takzvaný mortrap je subžánr s velmi úzkým, ale intenzivnějším perimetrem působnosti kolem australského města Adelaide. Spadají do něj tik tokem a soundcloudem šířené tracky tamních středoškoláků tématem zasvěcené prolínání živého a mrtvého. Oproti mnoha jiným trapovým odnožím je zajímavá jeho demografie vycházející ze zaměnitelných předměstí australské střední třídy. 'Mluv se mnou, mluv se mnou, ne jako moje, máma, ne jako můj táta, kterého jsem nikdy nepoznal. Mluv se mnou.' rapuje audiotunovým vokálem umělec říkající si XX.COLSON.XX..." (02.11.2023)

Stačí ruka čarodějnice a komunikace s duchy může začít. Co by asi tak dokázala čarodějnice celá? Mia je rozporuplnou postavou, postupně se ale stává naprosto tragickou. Když sleduje svůj vlastní cíl, a nelze se jí až tak divit, nebere ohledy, čímž se do smrtelného nebezpečí dostávají všichni její blízcí. Scény posednutí jsou velmi intenzivní a já kvituji, že místo trapných lekaček se stupňuje napětí až k děsivému vrcholu. Duchařský horor s malým přesahem do čarodějnického staví na atmosféře a konfliktech postav. Skvělé masky, gore výborné - jistě, není až tak šokující, ale dostačující a věrohodné je. Prolínání světa duchů s naším, vidiny, halucinace a zlověstné větve stromu ohýbané větrem, zatím co Duckettova ruka klidně odpočívá na okně a čeká. Mia při kontaktu vypadá jako Michael Jackson v Thrilleru..., ale jinak dobrá. Škoda, že víc prostoru nedostala Miranda Otto, ale chápu, že omladina byla na prvním místě. Pro mne překvapení, páč duchařiny mě většinou nijak neděsí, co hravě strčí démony posledních let do kapsy. (20.09.2023)