Pozdrav z cesty do pekla

"Highway to Hell" se vine na půl cesty mezi scénograficky impozantním trashem Alberta Pyuna (Radioactive Dreams, Cyborg, Alien from L.A.) a jurodivě mytologickoými žánrovkami Gregoryho Widena (Highlander, Prophecy), přičemž zůstává hrdě v hájemství VHS braku. Zlatá éra videopůjčoven dala vedle ohromného množství žánrově čistých bijáků vzniknout také podivné podmnožině neuchopitelně bizarních filmů, které připomínaly žánrový ekvivalent dortu Pejska a Kočičky. Při nulové soudnosti, ale velikášské kreativitě se v nich mísily žánrové elementy s okázalou výpravou a epizodická vyprávění sloužila jako pole nezřízeného blbnutí pro řemeslníky z oddělení kostýmů a výpravy. Předzvěsti tohoto trendu najdeme již v polovině osmdesátek v ojedinělých počinech jako jsou zmiňované nízkorozpočtové "Radioactive Dreams" i studiově financované "Streets of Fire". Ale vyloženě se s nimi roztrhl pytel na přelomu dekád v sympaticky přeplácaných bijácích jako "Cherry 2000", "Rising Storm" (1990), "Mindwarp" (1992), "Split Second" (1992) i filmech Richarda Stanleyho. Všechny spojuje princip nezřízeného chrlení zlomkovitých prvků metodou střelby z brokovnice, kde sice výsledné dílo pouze vzácně drží pohromadě, ale namísto propracovanosti prostě po divácích pálí různorodé žánrové a formální atrakce. Přesně takovéto filmy svého času vyzdvihovaly nadšenecké magazíny jako Fangoria, jejíž zanícení pisatelé i čtenáři okoralí vyčerpanými žánrovými klišé se upínali buďto k explicitním extrémům či právě filmům s příslibem originálního uchopení žánrových prvků a alespoň základním množstvím videopůjčovnových teen atrakcí v čele se speciálními efekty a akčními scénami. "Highway to Hell" mísí prvky mýtu o Persefoně s estetikou westernů, rockabilly, hororů i motorkářských exploitation. Zdejší peklo inscenované v poušti a za pomoci malovaných optických efektů má podobu maškarního bálu, kde úkazy jako hrdinův pes vyzývavě močící před stop motion Kerberem či Hitler v podání Gilberta Gottfrieda tlachající s Attilou, Bičem Božím v podání Bena Stillera, nikterak nevyčnívají z celkové našňupané nahodilosti. (12.06.2021)

Sympatická deväťdesiatková zábavnosť, vykresľujúca peklo ako vyprahlú pustinu, plnú pochybných týpkov, skrachovaných diktátorov, čudesných motorestov a svojských príšer ako Kerberos, pohoďácky Cháron, nadržaná čertica, no najmä drsný strážca zákona podsvetia, vyzerajúci ako mladší brácho Maniac Copa. Highway to Hell je majsterštykom holandského režiséra Ate de Jonga, ktorému sa tu na chvíľu podarilo prekročiť svoj vlastný tieň, nakoľko jeho tvorba sa predtým aj potom pohybovala zväčša na televíznej úrovni v rámci európskej produkcie. (25.12.2010)

Parada, na film jsem se tesil a nezklamal. Pribeh originalni, dostatecne napinavej a najde se tu i nakej ten vtipek nebo hlaska. K tomu solidni herci v cele s Berginem, kterej je tu stejne jako v Robinu Hoodovi perfektni a peklo udelany fakt perfektne. Proste za malo penez hodne muziky. Navic je film docela sviznej, hlavni hrdina se furt nekam zene, takze film nenudi a kdyz uz dojde na naky ty triky, tak zas tak spatny nejsou. Slabsich 5*. (09.01.2008)

Pohodové béčko, které není nijak zvlášť moc hororové, ale má odlehčenou atmosféru a díky tomu, že je i tak trochu road movie, ani nenudí. Spíš než v pekelném hororu jsem si však připadal, jakobych se z velké části díval na nějaký postapokalyptický fantasy snímek, který sem tam připomíná slavného Mad Maxe a vzhledem ke gumovým maskám a laciným efektům, bych ani netipoval, že to vzniklo až v roce 1992. Oproti tomu nemůžu říct, že se mi to nelíbilo a i když jsem od toho moc nečekal, docela jsem se bavil. Slabších 70%. (22.04.2010)

Lehké fantasy šmrncnuté pohlednými hororovými prvky. Biblické peklo v podobě americké pustiny kdesi v Arizoně hýří povedenými ("nádherný" succubus svádějící hříšníky do jámy pekelné) i nepovedenými nápady ("komický" Hitler zapírající sám sebe). Kloužeme se na mírně trashových vlnách klasických devadesátek a pohádkový příběh hezky odsýpá až k očekávanému happyendu. Pohodové čtyřhvězdí i s kapkou nezbytné nostalgie. (17.10.2017)