Zbraň

"acid trip-like techno-nightmare"... Jednoduchý post-apo příběh inspirovaný např. Terminátorem. Body ale dávám především za svébytné grafické zpracování, které spolu s psycho-zvuky či hudbou z 80.let (Motorhead, GWAR...) vytváří velmi zvláštní atmosféru. Trochu jako černobílé Aronofského Pí smíchané s těmi nejbarevnějšími filmy od Mario Bavy nebo Dario Argenta. (19.03.2010)

Nebudem troškáriť a dám filmu nadpriemerné hodnotenie, keď ani Stanley s ničím netroškáril. Extrémne temná atmosféra extrémne nehostinnej budúcnosti. Množstvo brutálnych krvavých scén, pretechnizovaná mizanscéna a nič moc logika. Je to taký béčkový mix Blade Runnera, Terminátora, ale asi najviac mi toto neznáme dielko pripomenulo úchylného Tetsua. Hardware je tiež úchylný, ale všetko je v ňom tak za hranou a tak béčkové, že ani neviem, či sa mi film páčil ako dobré sci-fi, alebo ako guilty pleasure úlet. (15.02.2021)

[FOD 2016] Kyberpunk jako víno s uhrančivým vizuálem, neopakovatelnou atmosférou a bravurně komponovanými záběry. Hardware je sice nízkorozpočtový béčko prakticky bez děje, ale s autorskou vizí neutěšené budoucnosti v postapo světě. Je to střípek z mozaiky světa budoucnosti, kterej zahřeje u srdíčka jako tavící se jadernej reaktor. (27.03.2016)

Zábavně blbé nízkorozpočtové béčko prodchnuté nihilismem s nápaditou výpravou a pokusem o mírný art, kde nepřátelský robot je zdaleka nejsympatičtější postava. Vrcholem filmu je smrtelná drogová halucinace a neuvěřitelný úchylný stalker. Osmdesátky byly prostě skvělý a pobavení pomáhá vědomí, že na těchto nenápadných hitech si bratři Weinstenové pomalu stavěli své impérium Miramax. (28.12.2019)

Člověku chvíli trvá, než se naladí na podivnou vlnu Richarda Stanleyho. Jeho osobitá a silně stylizovaná vize postapokalyptické budoucnosti v rytmu kyberpunku a temně červené barvy je velmi působivá, snímek ovšem plyne poměrně pomalým tempem a dlouhou chvíli není úplně jasné, kam vlastně směřuje. Z tohoto dojmu nás ale vytrhne poměrně zběsilé a drasticky přemrštěné finále, v němž o gore a elektronické součástky není nouze. A k tomu epizodní roličky Lemmyho a Iggyho Popa, psychedelicky zabarvené snové scény a skvělá hudba, no nenechte se pak ukolébat. Docela zvláštní podívaná, kterou není úplně snadné nějak objektivně zhodnotit, a tak se možná nechám s hodnocením trochu unést. Smysl pro atmosféru Stanleymu rozhodně upřít nelze. (12.09.2019)