Pozdrav z cesty do pekla

Jó hororové komedie, ty tvrdý život mají…Jsem sice příznivcem klasického hororového žánru, ale za dobu co mu věnuji zvýšenou pozornost, jsem zjistil, že občas není na škodu, když se některé filmové žánry prostě skloubí dohromady. Hororové komedie však mají tu nevýhodu, že pokud až moc ustoupí jejich hororová podstata té komediální, ne vždy to dopadne dobře. A tento film bohužel patří mezi ně. Znám sice spoustu lidí, které Pozdrav z cesty do pekla doslova uchvátil, ale já mezi ně rozhodně patřit nebudu. Film jako celek není úplně špatný, ale nějak závratně mě tedy neuchvátil. Míchá se tu sice akce se zábavou a občas se skutečně tvůrcům podařilo navodit i docela příjemnou atmosféru, ale na můj vkus to bylo jak málo vtipné (lépe řečeno je zde málo scén, na které bych jen tak rychle nezapomněl) a stejně tak i málo hororové. Na průměr to samozřejmě stačí, ale že bych tohle musel vychvalovat do nebes? Ono osobité ztvárnění pekla a všech jeho obyvatel, však zas až tak špatné nebylo. Zvláště ona „drtička“ zlobivých lidí byla super. Nicméně i na devadesátá léta mi některé masky / kostýmy přišli až moc gumové a některé pasáže neskutečně nudné. 50% (07.04.2017)

Brutálne bezbožné bizarné béčko bežiace bez bombastického budgetu. Beztak bohorovnou brakovosťou bez bontónu búši, bezuzdne betónuje, blázni, bonmotuje, blčí, besnie, baví... Barbarská bezočivosť? Blackmetalová bájka? Bezduchá blbosť? Belezebubov beďar? Brilantný brak? Buldozeristove bobky? Bezobsažný blábol? Bubákov bozk? Bezchybná blasfémia? Bodyček bojazlivým bibasom? Ba! Bakelitová bomba! (29.07.2008)

"Highway to Hell" se vine na půl cesty mezi scénograficky impozantním trashem Alberta Pyuna (Radioactive Dreams, Cyborg, Alien from L.A.) a jurodivě mytologickoými žánrovkami Gregoryho Widena (Highlander, Prophecy), přičemž zůstává hrdě v hájemství VHS braku. Zlatá éra videopůjčoven dala vedle ohromného množství žánrově čistých bijáků vzniknout také podivné podmnožině neuchopitelně bizarních filmů, které připomínaly žánrový ekvivalent dortu Pejska a Kočičky. Při nulové soudnosti, ale velikášské kreativitě se v nich mísily žánrové elementy s okázalou výpravou a epizodická vyprávění sloužila jako pole nezřízeného blbnutí pro řemeslníky z oddělení kostýmů a výpravy. Předzvěsti tohoto trendu najdeme již v polovině osmdesátek v ojedinělých počinech jako jsou zmiňované nízkorozpočtové "Radioactive Dreams" i studiově financované "Streets of Fire". Ale vyloženě se s nimi roztrhl pytel na přelomu dekád v sympaticky přeplácaných bijácích jako "Cherry 2000", "Rising Storm" (1990), "Mindwarp" (1992), "Split Second" (1992) i filmech Richarda Stanleyho. Všechny spojuje princip nezřízeného chrlení zlomkovitých prvků metodou střelby z brokovnice, kde sice výsledné dílo pouze vzácně drží pohromadě, ale namísto propracovanosti prostě po divácích pálí různorodé žánrové a formální atrakce. Přesně takovéto filmy svého času vyzdvihovaly nadšenecké magazíny jako Fangoria, jejíž zanícení pisatelé i čtenáři okoralí vyčerpanými žánrovými klišé se upínali buďto k explicitním extrémům či právě filmům s příslibem originálního uchopení žánrových prvků a alespoň základním množstvím videopůjčovnových teen atrakcí v čele se speciálními efekty a akčními scénami. "Highway to Hell" mísí prvky mýtu o Persefoně s estetikou westernů, rockabilly, hororů i motorkářských exploitation. Zdejší peklo inscenované v poušti a za pomoci malovaných optických efektů má podobu maškarního bálu, kde úkazy jako hrdinův pes vyzývavě močící před stop motion Kerberem či Hitler v podání Gilberta Gottfrieda tlachající s Attilou, Bičem Božím v podání Bena Stillera, nikterak nevyčnívají z celkové našňupané nahodilosti. (12.06.2021)

Kdysi jako kluk jsem filmu vystavil lepší hodnocení, jinak bych se k němu již po letech nevracel. Ale nemalou roli sehrála i nostalgie, která mě přiměla si cestu do pekla prožít znovu. No, skutečně to dost často připomínalo peklo, což asi nebude lichotka… Hrozně moc je vidět, jak tvůrci šetřili, na čem se dalo. Chad Lowe byl nefalšované herecké poleno, Kristy Swanson měla výhodu, že alespoň byla docela pohledná. Není divu, že Patrick Bergin v tomto obsazení „vládne“. Tempo filmu nechybí a pár dílčích scének se povedlo náramně, ale občas cesta za záchranou přítelkyně úplně postrádá smysl, o jednání a podivné motivaci některých postav ani nemluvě. Korunu tomu nasadil úděsný novácký dabing, který se běžně nepotkával s tím, jak herci v originálu mluvili. Zato ovšem film nemůže. Rád bych přidal třetí hvězdu z nostalgie, ale kvalita tady prostě objektivně chybí. (14.10.2014)

Lehké fantasy šmrncnuté pohlednými hororovými prvky. Biblické peklo v podobě americké pustiny kdesi v Arizoně hýří povedenými ("nádherný" succubus svádějící hříšníky do jámy pekelné) i nepovedenými nápady ("komický" Hitler zapírající sám sebe). Kloužeme se na mírně trashových vlnách klasických devadesátek a pohádkový příběh hezky odsýpá až k očekávanému happyendu. Pohodové čtyřhvězdí i s kapkou nezbytné nostalgie. (17.10.2017)