Příliš pozdní hrdina

Tenhle film mi dlouho unikal. Uvědomil jsem si, že přes velké množství válečných filmů vznikajících v sedmdesátých létech se jich jen velmi málo odehrává v Tichomoří. Pokud se nejedná o ryze válečné velkosnímky, jsou to většinou příběhy o různých menších jednotkách nejčastěji Commandos nebo Rangers, které někam musí proniknout, něco zničit či sebrat a zase se s tím vrátit... Hodně takových filmů bylo natáčeno v Severní Africe. Proto film točený na Filipínách (ve snímku se děj odehrává na Nových Hebridách) byl pro mne - milovníka válčiště v Pacifiku příjemnou změnou. Po úděsné Murpyho válce jsem se těšil, že si spravím chuť. Caine a Robertson - navíc s mým ultra oblíbencem Henrym Fondou toho měli být zárukou. Začátel začal skvěle a já si mlaskal. Dále i přes pár nelogičností mne film cestou džunglí k japonské základně s radiostanicí ještě bavil...slušné bylo i to, že jednotka hned od prvopočátku měla uvěřitelné ztráty a navíc zrovna netrpěla soudržností mužstva. To navíc na nepřátelském území celou cestu kecalo, nebo se přímo hádalo, takže japonské hlídky musely být asi nahluchlé... Základna sama mne šokovala tím, jak Japíci svítili vším co mělo žárovku nebo knot. Od akce na radiostanici to šlo s filmem tvrdě z kopce. Ať už to byl rozhlas po drátě, či japonské letiště o kterém Amíci nevěděli (a to raději úplně opominu neválečná letadla na letišti...). Co mně však naštvalo jak naostřený bambus bodnutý do pozadí byla protiakce našich hrdinů a závěrečný sprint... Dál nebudu spoilerovat, ale samotný závěr mně úplně dostal a člověk nesmí u něj ani krapítek myslet... Je to strašná škoda, mohl to být super film z džungle z druhé světové o malé jednotce se speciálním úkolem. Tohle však byla spíše dobrodružná věc odehrávající se za druhé světové, něco jako zmiňovaná Murphyho válka. Oproti ní to však bylo přeci jen lepší a tak také hodnotím o hvězdu výš. Tři cigára. * * * (25.10.2014)

Ze začátku se vše zdá jako solidní válečná žánrovka typická pro minulé století, která sice má s válkou společného jen ty uniformy, ale dá se na ni s vypnutým mozkem celkem zábavně dívat. No, nebudu zbytečně spoilerovat pro ty, kteří ještě neviděli 42 let starý film, ale ten konec naprosto pochcává veškerou logiku a předchozí děj. Nedokážu si vůbec představit, jaké kardinální hovado muselo psát scénář, protože desetikilometrové vzdálenosti, které vojáci zdolávali po celou noc a potili při nich doslova krev, se během jedné sekundy smrsknou na deset metrů a nakouknutí do nejbližšího křoví, aby se celý problém vyřešil jedním fádním výstřelem z ruční bambitky. Směšný konec, který nedovolí logicky myslícímu sedlákovi s fyzikálně-chemickým mozkem, vůbec poslat tento film nad průměr tří hvězd. 60% (31.05.2012)

O co je blbější začátek, o to lépe finišujem. Těžko si v postavách vybrat favofita, pokud tedy nejste míšenec anarchisty, nihilisty a pacifisty, aby vám Robert Aldrich podstrčil nosatého Ronalda Frasera (jeho roli jsem mu nezáviděl). Jestli to obranné pole před táborem mělo nějaký hlubší význam než ukázat, že všichni se bojí o svůj nos a tak ani krok navíc pro kamaráda neobětují, nepovedlo se ho doručit divákovi. Ztotožňuji se s komentářem kolegy DaViD´82, dabing ač plný výborných dabérů, je opravdu hrozný. Velmi slabých čtyři, spíš tři a jeden výstřel. (09.07.2016)

" A budete ma oslovovať dôstojník, počujete ?...Počujem, a budú vás počuť aj japončíci keď neprestanete vrieskať"...Touto vetou si M.Caine určite získa vaše sympatie ako vojak, ktorý je zásadový a vie čo má v ťažkých chvíľach robiť. Na ťažkú misiu sa vydáva skupina vojakov, no nie každému je súdené vrátiť sa. Dobrý vojnový film síce neobsahuje veľké bojové scény , je skôr komornejší , dôraz sa kladie na dialógy, napäté vzťahy medzi vojakmi a veľkú úlohu zohráva džungľa. Kvalitné obsadenie, pár dobrých momentov, zopár zabitých japončíkov a zaujímavá veta v závere, z úst M. Caina : "Ten človek je hrdina, zabil pätnásť japončíkov"..."Pätnásť?"... "alebo tridsať keď chcete"...Slabšie štyri hviezdičky za pomalší rozjazd. 70%. (17.05.2010)

Lépe by se mi tato válečná historka polykala jako chod o jednom vrcholu, tedy likvidací japonské vysílačky. Zdlouhavě nastavovaný závěr se snaží o jakousi psychologickou sondu do duší pronásledovaných vojáků, ale působí nevěrohodně, protože odhalovaný cynismus má jen povrchní stopy. Na postavě amerického důstojníka, která má vzhledem k ději zásadní pozici, je to znát nejvíc. Chabý vývoj, který místo postupného a logického přerodu, volí systém přepínače - v jednu chvíli máme před očima zbabělou postavičku, hrající zásadně za svou kapelu a v druhou už je tu nesobecký hrdina nad jehož smrtí lze pronést patetický komentář. A podobným syndromem trpěla většina důležitějších postav. Nechci ale říct, že je tu všechno špatně. Caine má hereckou výdrž i ve chvílích, kdy by to jiní vzdali, Henry Fonda na ploše pár minut rozehraje minikoncert a taky exteriérové scény životně dýchají dobrodružnou atmosférou džungle (měla se jen líp využít), takže tím, že se na film podíváte, neprobudíte v sobě pocit ztráty času. 60% (06.10.2009)