Příliš pozdní hrdina

Příliš pozdnímu hrdinovi podrazil nohy dabing. Herci pro české znění sice nebyli vybráni špatně (Prager ke Caineovi celkem sedí), ale ten zvuk všeho ostatního, to byl hnus. No nic. Snímek jako takový není vynikající, ale rozhodně má čím zaujmout. Trochu mi vadila první třičtvrtěhodina (krom začátku s Henry Fondou a představením Anglánů), kdy se putování džunglí koná stylem "jdeme - zastavíme - odněkud vyskočí Japonci - zastřelíme Japonce - posbíráme mrtvé - jdeme - zastavíme...". Všechno vynahrazují herci. Cliff Robertson je možná až moc velký machr, ale Michael Caine je rebel jak má být a Denholm Elliot předvádí kreaci nablblého důstojníka, který prostě jde plnit rozkaz stůj co stůj. Dávám tři a půl hvězdy - až film uvidím v orginálním znění, půjdu výš. (12.05.2010)

Spolu komentátori sú sklamaní z nelogickostí v deji a zlého dabingu. Zrejme som jednoduchšie vybavený. Pretože mne nevadilo ani jedno ani druhé. Dabing som si užil. Vojnu považujem za nelogickú vždy. Vrátane jej príčin. Tak akú logiku hľadať v priebehu bojových operácií? Vždy je to vec náhody. Aj prežitie. Naopak, užil som si vskutku skvostné charaktery vojakov. Američan je bufeťák s nechuťou k boju a priamej akcii. Má moje sympatie! Prišiel užiť tichomorského slnka, cigariet a pohody k piesočným plážam. Ešte lepšie! Len vďaka znalosti japončiny. Nebola by k zahodeniu. Namiesto toho je svojim nadriadeným a zároveň kamarátom, vďaka znalosti japončiny, povolaný k náročnej bojovej úlohe. Pôjde pri nej o kejhák. Nadriadený, v podaní Henryho Fondu, sa šmahom ruky mení z podlizovačného kamoša na odpudivo nadradenú a kokotsky prísnu vojenskú gumu. Angličania, ku ktorým je bufeťácky Amík priradený, na tom nie sú s vojenskou cťou a morálkou lepšie. Veliteľom jednotky je nafúkaný obmedzenec. Príliš žerie vojnu. Takýto sú úplne najhorší, viem z vlastnej vojenskej skúsenosti. Vďaka nemu sa v úvode misie takmer tretina jednotky postrieľa navzájom (pri útoku ich veliteľ nevhodne rozostaví oproti sebe). Iný zmrd z jednotky neváha useknúť nepriateľovi ruku, aby získal jeho zlatý prsteň. Neskôr sa v rámci jednotky vraždí. Odopierajú sa príkazy a tak. Z druhej strany spoznáme japonského dôstojníka - sadistu. Vyžíva sa v psychickom i fyzickom mučení protivníkov. Niet si veľmi medzi kým vybrať. Jediným sympaťákom ostáva vojak v podaní Michaela Caina, ktorý nemá zlé nápady ako so všetkým vydrbať a nezničiť si život. No i on sa v závere, žiaľ, zmení na patetického úbožiaka. Hláška filmu: "Pobežíme cik-cak. Ja pobežím cik a Ty cak." (11.01.2021)

Tenhle film mi dlouho unikal. Uvědomil jsem si, že přes velké množství válečných filmů vznikajících v sedmdesátých létech se jich jen velmi málo odehrává v Tichomoří. Pokud se nejedná o ryze válečné velkosnímky, jsou to většinou příběhy o různých menších jednotkách nejčastěji Commandos nebo Rangers, které někam musí proniknout, něco zničit či sebrat a zase se s tím vrátit... Hodně takových filmů bylo natáčeno v Severní Africe. Proto film točený na Filipínách (ve snímku se děj odehrává na Nových Hebridách) byl pro mne - milovníka válčiště v Pacifiku příjemnou změnou. Po úděsné Murpyho válce jsem se těšil, že si spravím chuť. Caine a Robertson - navíc s mým ultra oblíbencem Henrym Fondou toho měli být zárukou. Začátel začal skvěle a já si mlaskal. Dále i přes pár nelogičností mne film cestou džunglí k japonské základně s radiostanicí ještě bavil...slušné bylo i to, že jednotka hned od prvopočátku měla uvěřitelné ztráty a navíc zrovna netrpěla soudržností mužstva. To navíc na nepřátelském území celou cestu kecalo, nebo se přímo hádalo, takže japonské hlídky musely být asi nahluchlé... Základna sama mne šokovala tím, jak Japíci svítili vším co mělo žárovku nebo knot. Od akce na radiostanici to šlo s filmem tvrdě z kopce. Ať už to byl rozhlas po drátě, či japonské letiště o kterém Amíci nevěděli (a to raději úplně opominu neválečná letadla na letišti...). Co mně však naštvalo jak naostřený bambus bodnutý do pozadí byla protiakce našich hrdinů a závěrečný sprint... Dál nebudu spoilerovat, ale samotný závěr mně úplně dostal a člověk nesmí u něj ani krapítek myslet... Je to strašná škoda, mohl to být super film z džungle z druhé světové o malé jednotce se speciálním úkolem. Tohle však byla spíše dobrodružná věc odehrávající se za druhé světové, něco jako zmiňovaná Murphyho válka. Oproti ní to však bylo přeci jen lepší a tak také hodnotím o hvězdu výš. Tři cigára. * * * (25.10.2014)

Ze začátku se vše zdá jako solidní válečná žánrovka typická pro minulé století, která sice má s válkou společného jen ty uniformy, ale dá se na ni s vypnutým mozkem celkem zábavně dívat. No, nebudu zbytečně spoilerovat pro ty, kteří ještě neviděli 42 let starý film, ale ten konec naprosto pochcává veškerou logiku a předchozí děj. Nedokážu si vůbec představit, jaké kardinální hovado muselo psát scénář, protože desetikilometrové vzdálenosti, které vojáci zdolávali po celou noc a potili při nich doslova krev, se během jedné sekundy smrsknou na deset metrů a nakouknutí do nejbližšího křoví, aby se celý problém vyřešil jedním fádním výstřelem z ruční bambitky. Směšný konec, který nedovolí logicky myslícímu sedlákovi s fyzikálně-chemickým mozkem, vůbec poslat tento film nad průměr tří hvězd. 60% (31.05.2012)

V protipólu téměř všem přítomným hodnotitelům musím označit Too Late the Hero za frackovsky napsaný, natočený i zahraný film, který mě po celou dobu nevýslovně iritoval a nudil - takhle prostě pořádný válečný film nevypadá a ani pár slavných tváří pod vojenskými hučkami to nespraví... K tomu ještě v TV příšerný dabing a Hrdina to u mě projel na celé dlouhé bitevní linii... (21.10.2009)