Šurajukihime
Lady Snowblood
Réžia:
Tošija FudžitaScenár:
Norio OsadaKamera:
Masaki TamuraHudba:
Masa'aki HiraoHrajú:
Meiko Kadži, Kó Nišimura, Eidži Okada, Takehiko Ono, Mijoko Akaza, Jošiko Nakada, Hitoši Takagi, Akemi Negiši, Kai AtóObsahy(1)
Sayo se stala očitým svědkem přepadení a zavraždění svého manžela a synka, sama pak byla útočníky krutě mučena a několikrát znásilněna. Naplněna nenávistí a touhou po pomstě za své utrpení se vydala na cestu, na jejímž konci měli být všichni její nepřátelé do jednoho mrtví. Naneštěstí pro ni byla již po prvním aktu odplaty umístěna do ženské věznice, a její plány tak naznaly náhlého obratu. Touha po spravedlivém zadostiučinění byla ale tak neukojitelná, že ve vězení zplodila dceru Yuki, jež se měla stát dalším vykonavatelem její msty. Sama Sayo ale při porotu umírá a malá Yuki následně podstupuje tvrdý bojový výcvik a výchovu, jež ji učí, že jediným smyslem jejího života je náležitě krvavě pomstít zkázu své rodiny; po takřka dvaceti letech nelidského drilu se Yuki konečně může vypravit uskutečnit přání, za něž její matka položila život. Japonský snímek SHURAYUKIHIME se stal hlavním inspiračním zdrojem pro film KILL BILL (2003) amerického režiséra Quentina Tarantina. (kiddo)
(viac)Recenzie (130)
Pomsta ako umelecké dielo. Film sa vôbec netají, že jeho cieľom je efekt a na škodu veci z neho cítiť silnejúci vplyv vtedajších karate filmov. A predstava, že by tento film natočili o desať rokov skôr, je úžasná... ()
Pokud jste viděli Kill Bill od Tarantina, tento film pro vás bude krásným příkladem toho, jak Tarantino pracuje, do jaké míry se nechává ovlivňovat svými zkušenostmi z videopůjčovny. Lady Snowblood je totiž film o pomstě, a to pomstě jedné mladé dívky proti bandě vrahů, kteří její matku dohnali až k smrti. Děj se skládá z jednotlivých kapitol, v mnoha scénách sněží, gejzíry krve stříkají, je tu jedna stejná písnička, a některé záběry jsou vskutku podobné (například záběr „od země“, v němž se záporáci dívají dolů do kamery). Lady snowblood je film, ve kterém nejde jen o krev, ale snaží se vyprávět příběh - kultivovaně, až poeticky. ()
Asi jako spousta dalších, co to tu viděla, jsem na film koukl hlavně ze zvědavosti, čím že se to nechal Tarantino inspirovat při psaní Kill Bill. Mno... nebudu to napínat, Lady Snowblood je jen slabý odvárek řádění Nevěsty Umy Thurman. Avšak oněch stylizovanejch záběrů, jako třeba cákance krve na fialové kytky (nevím, co to bylo za kytky, asi fialky :-), nebo ikonická červená krev na sněhobílém... sněhu :-), jsem se dočkal, je to tady všechno, včetně jedný songy, co zazněla i v Kill Bill. Kurde ale tu japonštinu nedostanu půl roku z uší...! ()
Velmi sugestivní komiksová adaptace příběhu pomsty a jednoho promarněného života. Padouši po letech už nejsou to co bývali a Yuki svou pomstou ubližuje spoustě nevinným lidem. Shurayukihime je epický příběh s tragickým koncem, ze kterého si Tarantino vypůjčil mnohé, ale bez hlavní myšlenky předlohy příběh Kill Billa trpí. ()
Och, nakonec nabývám přesvědčení, že i ty nudné scény mají své kouzlo a opodstatnění. Prostě nevěřím tomu, že tohle bylo natočeno UŽ v roce 1973. Krása, nádhera. ()
Lady Snowblood je jistě pro dnešního (a ještě ke všemu evropského) diváka naprosto bizarní, ale možná právě proto poměrně osvěžující podívaná. Všechno je tu divné. Od zvláštního "rybo-okého" objektivu, jímž je film z většiny nasnímán, přes neustálé zoomování a podivně nesourodou střihovou skladbu, až po totálně komixový příběh s veškerou jeho nepravděpodobnou logikou, v němž krev kečupové barvy teče veleproudem (a člověk si tak nějak nemůže nevzpomenout na Čtyři vraždy stačí, drahoušku). Tarantinův "remake" však považuju za značně vyzrálejší a propracovanější dílko. Jeho sebeironie mi v Lady chyběla nejvíc. ()
Ani by mě nenapadlo podívat se na krvavý film o pomstě, kdyby byl vytvořen v jiné zemi než v Japonsku, Kill Billa jsem ale viděla ještě v dětských letech a tehdy mě velmi zaujal. Lady Snow Blood se od něj však liší. Společný mají jen téma pomsty, ovšem zpracování a atmosféra je zcela odlišná a u mě jednoznačně vítězí Lady Snowblood. Ani chvíli jsem se nenudila, příběh je podán velmi poutavě a nejde tam jen o nějaké boje, ale také o lidskou čest a vlastní sny. Krev a krutosti jsou tam sice k vidění víc než dost (i když méně než v Kill Billovi), jenže naproti verzi od Quentina Tarantina nepůsobí tak počítačově a ani realisticky a i v tom spočívá kouzlo starších filmů, kdy se lidé nespoléhali na počítačové efekty, nýbrž na vlastní úsilí a vynalézavost. Zpočátku to na mě působilo úsměvně a tím si mě film získal. Poetické názvy epizod a povedené dialogy, sympatická představitelka hlavní role a působivé ztvárnění, které někdo, zvyklý na „dokonalé“ počítačové zpracování, asi neocení, jsem si však užila. ()
bombová zbierka prvotných riešení z tarantinovčiny, skvelá kamera a strih, smútiaci sneh padá v čase mŕtveho rána. ()
Opravdu zábavná akce, za zmínku rozhodně stojí vizuální provedení (nemám ani tak na mysli choreografii bojových scén). Pravda, že krev hustoty krupičné kaše a barvy nezralých rajčat může dnešní milovníky realističnosti zlehka prudit. Meiko Kaji je roztomilá a celý film je naprosto fatalistický, což mu (zvlášť v kombinaci s komiksovým stylem) kupodivu dost sluší ()
Japan klasika, krev stříká vodotryskem, nádherné záběry, nicméně místy jsem se nudil. ()
Z odstupom času som sa k tomu vrátil. A musím povedať, že to viem oceniť teraz podstatne viac. Je to žánrovka ako vyšitá. Príbeh o pomste, kde sa nájde všetko - striekajúca krv, silné vzťahy, učiteľ, kulisy s nádhernou kompozíciou ( jazero, zasnežený úvod) perfektná hudba, chutná Meiko Kadži v ústrednej úlohe a akýsi komiksový feeling, ktorý sa nesie celým príbehom. Tošija Fudžita vytvoril béčko ako prasa. V určitom smere ho spopularizoval Tarantino. A keď sa k nemu teraz človek vráti, nedajú sa mu uprieť určité kvality. Má to v sebe aj napriek rôznym kŕčovitým scénam alebo aj kvôli prehrávaniu, určité čaro a skrytú poetiku. Tá hra svetla a tmy, ticha a hudby, ten rozprávač čo to celé dostáva do pozície umeleckého diela. Neviem. Sadlo mi to. Oprávnene sa to stáva inšpiráciou a citáciou. Je z toho cítiť, že to bolo robené s dobrým úmyslom. ()
Pro mně přímo zával koncentrované nudy. Málokdy se mi stane, že usnu u filmu. U lady Snowblood se mi to přihodilo hned několikrát. Celkem proběhly tři pokusy o shlédnutí, přičemž vždy jsem si říkal: "je to přece klasika, musí to být dobré", bohužel ani jeden z pokusů nevyšel: jednou jsem to musel "típnout", protože to "prostě nešlo", a dvakrát jsem skončil spokojeným spánkem. Je to ale práda, povídám, ...takhle se pěkně natáhnout a spát... s vnitřím pocitem, že vám nějaká Lady Snowblood může být úplně ukradená... ()
Nádherně strukturovaný film, u něhož vám hned od začátku dojde, že se jedná o jasnou inspiraci pro "Kill Bill". Jsou zde dokonce i stejné scény, někdy doslova, jen s tím rozdílem, že v americkém filmu nejsou hrány Japonci. Tarantino ani není tím, kdo přišel s vodotrysky krve, to už měl na svědomí právě tenhle film. Byla to více jak jen inspirace. On i ten příběh je dost podobný. "Kill Bill" je ale přece jen modernější a akčnější. "Lady Snowblood" si ale drží velmi dobrý standard a doslova nadchne. Těch více jak 40 let na něm rozhodně znát není. Kéž by u nás vyšla manga, která byla zdrojem pro scénář. ()
Najkrvavejší samurajský film aký som zatiaľ videl (ale pravda je taká že som ich až toľko nevidel). Prirovnávanie k Tarantinovmu Kill Bill je namieste pretože si do svojho opusu s tohoto filmu vypožičal až nepekne veľ. Ako nápad tak aj samotný ústredný motív hudby a konštrukciu deja vyrozprávanú v kapitolách. (Je toho dosť.) Na rok 1973 sú tu extrémne vydarené krvilačné scény pri ktorých až prehnane striekajú z protivníkov litre a litre realisticky vyzerajúcej krvi. Nechýba sekanie končatín, štýlové samurajské postoje seky a mnoho iného. Scéna pri ktorej obesenec prišiel o pól trupu či boss o dve ruky naraz ma dostali. Jediné čo troška kazí dojem je dĺžka. Prvých 30 minút filmu vyznie ako obsah predchádzajúcej časti tu by som sa nebál keby išlo o 3 hodinový epos. ()
...jedna z najkrajších-najdojemnejších piesní, aké som kedy počul. V jej texte je ukrytá asi celá filozofia a myšlienka filmu - vernosť svojmu určenému osudu, aj keď to prináša iba osamelosť a smútok... Kill Bill je poňatý oveľa "zábavnejšie", humornejšie, uvoľnenejšie, optimistickejšie ()
„To je neuvěřitelné! Co má tohleto znamenat?!“ pronesl jeden venkovský učitel poté, co ho místní balíci ubodali. A mě nezbývá, než se k jeho údivu přidat. Ubodali jej sice proto, že byl v bílém a to momentálně nebylo vhodné, ale vlastně jej ubodali, protože vytáhli z vesničanů podvodem peníze (to jen tak na okraj). Na žánrové zvláštnosti typu sytě červené barvy se sykotem unikající z jakéhokoli nově vytvořeného tělního otvoru a realistického ozvučení bojových scén (když ten v záběru bouchne někoho druhého v záběru, tak musí někdo mimo záběr silně dupnout - a je to!) se v tomhle filmu dá spolehnout. Co pro mě byla novinka, to byla „dokumentární“ kamera hlavně v první části v exteriérech. Asijský herecký styl taky bomba, ale jiný kraj, jiný mrav, to uznávám. Já vím, je to klasika žánru a je to staré, ale - a to aniž bych tu chtěl rebelovat - upřímně by mě zajímalo, kolik procent by to mělo, nebýt módy (nejen) asijských béčkových filmů a skutečnosti, že QT podle toho natočil KB. Jinak v zájmu spravedlnosti je třeba říct, že Lady Snowblood je přiznaný morytát, čili nadsázka povolena. Dále se zde nechá najít několik vážně působivých scén a celkově má způsob vyprávění příběhu cosi do sebe. Ve filmu je navíc zjevná spousta narážek na historicko-filosoficko-sociologické konotace, z nichž leckteré by se mohl pokusit analyzovat i ďábelský nejaponec. Leč to nechám na jiných, protože - se mi prostě nechce. ()
Ale jo, tohle beru. Je dost patrné, že se tím Tarantino inspiroval (a že se tím inspiroval hodně, až bych se nebál říct, že to vykradl a jeho verze z něj obsahuje jen pár akčních scén), ale zatímco Kill Bill je jen překombinovaný akční blábol hrající jen na efekt, tohle má aspoň smysluplný děj a gradaci, větší práci s postavami (na akčňák) přičemž to nikdy nespadne do přehnanosti. I ty krvavé gejzíry jsou "uvěřitelně" umírněné a netrvají nekonečně dlouho. Znova to sice vidět nemusím, jelikož mi tenhle typ japonských filmů moc nesedí, ale jako překvapivě zdařilý akčňák to beru a zhlédnutí určitě nelituji. Občas to dokonce má zajímavé filmařské nápady, které mi dokazují, že to točil někdo s citem pro filmařinu, jen si je to někdy shodí, aby to až moc nesklouzávalo do jiného žánru. To se stalo Tarantinovi a vznikla z toho fraška, ale už ho s Kill Billem nechám být, tepal jsem do něj tehdy v komentáři dost. Snad jen dodám, že po zhlédnutí Lady Snowblood mě ten film míjí ještě víc. 3* ()
asi bych mel dat z ucty ke stare dame 4*, ale nejak se mi moc nechce... pro me film sice sympaticky, bizarni, obskurni a napadity, ale porad jen prumer... ()
Vlastně ani ne akční film, spíše emocionální příběh o pomstě, která je pro jednu dívku vším, co v životě má. Určitě a zaslouženě kultovní projekt, který mě ale neoslovil tolik, jak jsem čekal. 70 % ()
Genialny film a poriadne krvava japonska masiarina, ktora ma v sebe prvky akcie a trochu aj hororu. 95 % ()