The House That Dripped Blood
The House That Dripped Blood
The House That Dripped Blood
Réžia:
Peter DuffellScenár:
Robert BlochKamera:
Ray ParslowHrajú:
Denholm Elliott, Peter Cushing, Joss Ackland, Christopher Lee, Jon Pertwee, Ingrid Pitt, Joanna Lumley, Jonathan Lynn, Geoffrey Bayldon, Robert Lang (viac)Obsahy(2)
Tento antologický snímek vypráví čtyři thrillerové příběhy, které se odehrály v opuštěném domě opředeném smůlou, a byly vykonstruovány na základě policejního vyšetřování. Po přezkoumání složek místního policisty (John Bennett) vyjde najevo, že všichni majitelé onoho sídla zemřeli strašlivou smrtí. V první epizodě poskytne ženě tajemného spisovatele (Denholm Elliott) objekt jeho posedlosti příležitost, aby svého muže zabila. V té druhé se nešťastný Peter Cushing stane středem pozornosti žárlivého manžela. Ve třetí části se Christopher Lee stane obětí své male dcerky, která si hraje s panenkami voodoo. V posledním díle se hvězda hororových filmů Jon Pertwee snaží ve svých kostýmech dosáhnout autentičnosti. Nějak se mu podaří získat plášť skutečného upíra, což má zvráceně komické následky. (Cinemax)
(viac)Recenzie (55)
Poviedkové filmy ja moc nemusím a vobec ich nevyhladávam ale keď si už raz za čas nejaký pozriem,dúfam že,bude dobrý a tento ulohu splnil.Každý jeden pribeh,má niečo spoločne a to dom v ktorom sa odohrávaju pribehy a tie osoby sa do neho nastahovali.Prvi pribeh je o spisovatelovi,hororových knižiek,ktorý ma miernu krízu a teraz sa mu začne zjavovat postava z jeho knihy.A rozmýšlate či zošalel,alebo to robi ten dom,lebo ho nik iný nevidi.Vždy ked sa zjavila tá postava,tak vždy tam hrala taka mrazivo dotieratelna hudba,tak táto prvá čast,mala dost silnu atmosferu a pribeh bol spracovaný kvalitne.Druhý pribeh je o maklerovi na dochodkovi bez rodiny ktorý si kupil ten dom pre relax a pohodlie aj tu hudba urobila svoje náramne sa tu hodila.To mzum voskových figurin bolo strašidelne.Tento pribeh bol slabši,ale vo finále prekvapil drsnostou.Treti pribeh je o otcovi s dcerou a tá dcera má strach z ohna.Tak ten otec si najma učitelku aby doučovala jeho dceru lebo ju nechce dat do školy,lebo má na to svoje dovody.Tento pribeh je zahalený do ruška tajomna a jeho dcera nie je až take neviniatko ako sa sprvoti zdalo.Tak tento pribeh bol velmi dobrý,či po hereckej stránke Ch.Lee ako otec ktorý je prisny na dceru je velmi doveryhodný ale aj ostatní v tomto príbehu boli nadpriemerní.Malo to atmosferu,napatie aj strašidelnost.Posledný pribeh je o hercovi,ktorý toči prevažne horory.Aj keď realitný maklér ho varuje pred kupou toho domu,on si z toho ťažkú hlavu nerobí,ale asi mal.Aj keď mal dočinenia s upírmi,bavil som sa.V tomto príbehu bola silná irónia.Aj keď bol viac zábavnejší ako temný ale zaujal.Ale ako celok má prekvapil v dobrom.Každý s tých príbehov bol kvalitne a dobre spracovaný.Sú tu veľmi silne príbehy,ale žiadny nemá vážne nedostatky,nie sú dokonale ale majú svoje čaro.Zatiaľ najlepší poviedkový film,ktorý som videl,keď nájdem lepši tak hodnotenie prehodnotím. ()
Asi byla má očekávání (podpořená zdejším hodnocením, achjo, už nikdy nevěřit zrádnému čsfd, haha!) příliš velká, ale na 4 to zatím není, ani náhodou. Možná někdy v noci, ale ve dne to nefunguje ani omylem. Příšerná a otravná hudba, u které autor vůbec nepochopil, k čemu ji skládá. Až na vyjímky to není vůbec horor, spíše takové úsměvné (byť atmosférické) příjemné posezení u krbu v domě, v němž naukápla ani kapka krve. No, fakt. Sorry, za spoiler.:) Což se nelze divit, pokud znáte autora a jeho filosofii či styl psaní. Takže: 1.povídka- dobrá, leč nudná srandička, u jejíž pointy jsem se moc nasmál, takže dobrý. 2.povídka- o něco lepší, mající vcelku dosti slušný až hororově fatalistický nádech, bez těch zbytečných srandiček. 3.povídka- jednoznačně the best, tj.ta nejlepší, kde nebylo po typickém Blochově humoru za každou cenu (nikdy nepochopím, proč nechtěl či snad neuměl psát pořádné H fláky, až na vyjímky ze kterých by čtenáři měli týdny noční můry). 4.povídka- opět srandička, která je zakončena hezkou slečnou/paní upírkou (tady musím pozn., že upířiny nemusím odjakživa, takže se až na 3 vyjímky vždy, kdy jsem svědkem něčeho upírského, nudím). A na závěr, tu máme zakončení rámcového tj.spojovacího příběhu, který končí tak ´´neodhadnutelným´´koncem, že bych se za něj jako autor styděl. Asi to mělo být vtipné, ale nebylo. Částečně to zachránil netopýr na šňůrce.:))) Suma sumárum, stojí to za to, ale nedosahuje to svého potenciálu. Škoda. Třeba to v noci bude fungovat lépe. Kdo ví? A taky nemám rád, když je název hororu drsnější, než skutečnost. Přijde mi to vždy, jako klamavá reklama, která chce prodat produkt o kterém si výrobce není jist jeho kvalitou. Ne, opravdu zde neukápne ani kapka krve. Kape tu vosk, škrtí se tu, vystrkují se tu umělé špičáky, ale po krvi tu není ani památky. Nechápejte mě špatně...já rozhodně nepreferuji horory s krví, mozky a vnitřnostmi, jen mám rád, když název souvisí s dějem. Takhle to připomíná (což zpětně nebude náhoda) pár Simpsonovských halloweenů.:) Proto to varování. Pro fandy tzv.slasherů, ruce pryč. ()
Film „The House That Dripped Blood“ má skvělou atmosféru, respektive každá povídka má výbornou atmosféru a je škoda, že témata, která jsou zde prezentována, prostě zestárla. Herecky je snímek výborný a herci zde neodvádějí jen svou standardní práci, ale skutečně se snaží o to, aby vás z příběhů mrazilo. Místy se to daří, a to i po letech, které film na svém kontě má. ()
Příjemnej a zábavnej povídkovej horůrek složený z pěti příběhů, z nichž jeden vyprávěním provází. Hlavní osu tvoří strašidelný dům, který je obestřen řadou podivných úmrtí. Žádnou originalitu nehledejte, hlavní slovo zde má atmosféra a ta je vyloženě creepy jak má být. Tajemný zabiják, voskové muzeum, čarodějnictví spojené s woodoo, upíři. Totální žánrovka. Herecké obsazení bezvadné a k hororovým filmům patřící - Peter Cushing, Christopher Lee nebo božská kráska Ingrid Pitt. Kvalita po všech stránkách. ()
Od Amicusu určitě jedno z nejlepších děl, ale tentokrát zaokrouhluji dolů. A to proto, že: 1. povídka má naprosto banální příběh, celkem pohoda, ale nic zvláštního 2* 2. povídka je lepší, má dobru atmosféru, i když je také jasné jak to dopadne. 3* 3. povídka je rozhodně nejlepší a příběh nejzajímavější. Atmosféra výborná, ale na zadek mne to neposadilo. 4* 4. povídka je celkem vtipná, ke 4* se přikláním hlavně za originalitu. Humor mi tu vůbec nevadí. A nakonec také proto, že se nemůžu zbavit dojmu, že je tento film silně, ale sakra silně nadhodnocen v bodování. (Alespoň v současné době, 5. 7. 08) ()
Štyri príbehy majstra horroru Roberta Blocha.Veľmi dobrá strašidelná zábava,dosť bizárna.Všetky príbehy sú samostatné.Kto má rád tie staré klasické horrory,tak to je určite medzi nimi klenot.Každý príbeh by mohol byť ako jeden celovečerný film.Každý príbeh sa odohráva v jednom starom strašidelnom dome,v nádhernej gotickej atmosfére.Pesledný príbeh je skôr horrorová satira ako horror,ale je tiež dobrý. ()
Moj prvy film od Petera Duffella ako rezisera, a hned silny, posobivy horor. Vysetrovanie 4. pripadov v akomsi opustenom dome je vybornym nametom na film, prvy pribeh dost nudi, ale zvysne tri uz hodne koketuju s hororovym zanrom. A k tomu strasidelna atmosfera na urovni. Skoda, ze samotny Peter Duffell tocil potom uz len TV serialy a TV filmy. 76 % ()
Hohohohohoho, tak tohle bylo pěkňoučké pokoukáníčko, plné strašidýlek, voskových figurek, zlobivých holčiček a ůpýrú. Přidávám se k ostatním hodnocením - jeden z nejlepších povídkových filmů. Hodně silné 4 hvězdy. ()
"The House That Dripped Blood" je klasickým povídkovým filmem, kde máme tu čest vidět čtyři kousky dávajíc dohromady ten pátý, který to celé slepuje. Po shlédnutí pár desítek filmů ať už čistokrevně od studia Hammer nebo z britské produkce, musím uznat, že odchovanci Peter Cushing a Christopher Lee jsou (byli) mistři tohoto žánru! 90% ()
Horror, který se nachází v Obitusově top 10 jsem ignoroval snad až příliš dlouho. Po shlédnutí tohoto vynikajícího snímku jsem měl chuť si za své ignoranství pěkně nafackovat. THE HOUSE THAT DRIPPED BLOOD silně zacloumal s pozící Bavova BLACK SABBATH jakožto nejlepšího povídkového horroru, jaký jsem měl možnost vidět. Vše je perfektní. Herci, atmosféra, příběhy. Pokud bych měl vybrat nejlepší povídku (ačkoli je to pekelně těžké), tak se musím přiklonit k třetí povídce s Christopherem Lee. Ta je prostě skvostná. ()
Lahůdka, ve které je dokonce i vysvětlen původ všeho zla. První příběh s Denholmem Eliottem je výborný a na závěr má i naprosto luxusní pointu, přesně ve stylu těch nejlepších Historek ze záhrobí (které jsou ale mladší, já vím). Druhá povídka mi přišla nejslabší a dějově velmi zvláštní, ale zase měla naprosto fantastického (jako ostatně vždy) Petera Cushinga v hlavní úloze. Třetí povídka byla nejlepší. Čistokrevný horor (v mezích samozřejmě tohoto filmu) s luxusní atmosférou, výtečným příběhem a ještě lepší gradacá, se znepokojivou ďábelskou holčičkou a s Christopherem Lee v relativně kladné úloze. Poslední povídka (jejíž předlohu jsem četl v legendární Tiché hrůze) je zase jednoznačně nejvtipnější. A v menší úloze má Čáryfuka a v té hlavní okouzlujícího a naprosto perfektní Jona Pertweeho v době někdy kolem začátku jeho Doctorovské kariéry. Jako celek je to ohromná paráda a mustsee záležitost. 85%. ()
V rámci návštěvy letošního Brutal Assaultu jsem se dostal i do Horror Cinema House, kde tenhle film promítali s dosti odfláknutými titulky, ale alespoň že tak. Film se skládá z několika povídek, které se točí kolem jednoho záhadného domu. První povídka o hororovém spisovateli mě teda nebavila vůbec, navíc jsem pointu uhodl hned na začátku, takže co z toho? Druhá povídka o muzeu voskových figurín mi přišla dost zvláštní, i když Peter Cushing je mistr svého řemesla. Naopak třetí povídka o malé čarodějnici v hlavní roli s charismatickým Christopherem Lee byla určitě nejlepší a svým způsobem nejtemnější (jen tak mimochodem – jakmile se Lee objevil na plátně, celé kino potichu vydechlo: „Saruman!“ Já jako jediný jsem zahlásil: „Hrabě Dooku!“ :-)) Čtvrtá, upíří povídka byla zase nejvtipnější a taky mě docela pobavila. Celkově mě tenhle film ale moc nezaujal. Hraje v něm spousta výborných herců, ale obsahově to prostě skřípe a byť třeba třetí povídka je opravdu výborná, film jako celek zachránit nemůže. Je to ale klasika britského gotického hororu, takže jednu hvězdu přidávám z úcty ke staré filmařské škole. ()
Tak tu máme další čistě britský povídkový hororový film. Tentokrát je spojujícím článkem inspektor, vyšetřující zmizení herečky ve starém domě, přičemž místní policajt a poté majitel domu mu vypráví příběhy různých nájemníků. 1. Method For Murder - Spisovatel detektivek začíná vidět vraha ze svého románu. Klasický námět, který jsem viděl už ve dovu filmech se zcela očekávaným vyústěním a nesmyslnou finální scénou - 3/5. 2. Waxwork - Dvojice starých přátel nemůže přestat obdivovat figurínu krásné ženy v místním voskovém muzeu, která byla zaživa vražedkyně. Asi nejslabší povídka i přes skvělého Cushinga příběh dost o ničem s pitomým "akčním" záběrem - 3/5. 3. Sweets To The Sweet - Asi nejlepší část. Christopher Lee hraje autoritativního otce, který svoji dcerku nepouští do školy, odmítá ji kupovat hračky a mladá vychovatelka se snaží zjistit proč. Víc bych neprozrazoval, nicméně dostalo mě jak odhalení, tak mrazivá závěrečná scéna - 5/5. 4. Cloak - Stárnoucí hororový herec koupí plášť, který z něj dělá skutečného upíra. Docela příjemné zakonečení s pár odkazy na hororové klasiky a pomrknutími na diváka, skvělý Jon Pertwee - 4/5. Spojovací příběh měl taky povedený konec a celkově jde o solidní nadprůměr, jen je to i na rok 1971 dost "soft". ()
Strasne zastarly horor. Scenar by byl jeste celkem prijatelny - ma to atmosferu E. A. Poea a pripomina to serialove Divadlo Raye Bradburyho. Tajemny dum a nekolik zahadnych udalosti kolem jeho najemniku. Ale to provedeni je vetsi hruza a des nez historky samotne. A nespravi to ani znami herci. Proste 70. leta. Zaverecna story s upiry uz je vylozene trapne panoptikum. Trikova omezenost te doby byla strasna. 3x jsem to pauznul a sel delat neco uzitecnejsiho... ()
Poviedkový horor pozostávajúci zo 4 príbehov. Celkovo štýl mi pripomenul novší snímok z roku 2000 Terror Track. Zrejme tvorcovia boli veľmi ovplyvnení týmto dielom. 1. Method For Murder: prvý diel pekne navnadí diváka dobrou hororovou atmosférou. Twist som síce predvídal, ale aj tak je to nadpriemerná poviedka. (70%) 2. Waxworks: Druhý diel pritvrdil čo sa týka nepríjemnosti, voskové múzeum pôsobilo vážne hrôzostrašne. (70%) 3. Sweets To The Sweets: Poviedka potešila hlavne vďaka skvelému Christopheru Lee. Dievčatko zlaté, nebál som sa jej a to je hlavný problém tejto epizódy a čakal som že sa ku koncu viac pritlačí na pílu. (65%) 4. The Cloak: Najslabší diel. Nulový strach, smiešne masky a herecké výkony taktiež nestali za veľa. Prišlo mi to ako nepodarená paródia na upírske filmy. (50%) TOTAL: (64%) ()
Námět čtvrté povídky tu kdysi vyšel ve sbírce Tichá hrůza. ()
Už mi tam chýbal iba Jonathan Frakes, ktorý by na konci prezradil čo bola pravda a čo fikcia. Mne z kvarteta príbehov o dome so skazenými základmi utkvela v pamäti otváracia historka o spisovateľovi, ktorý našiel svoju múzu vo vlastnom strachu. Tu nechýbalo ani mrazenie v chrbte ani prekvapenie na záver. Naopak záverečná epizódka s Draculom mi prišla nielen najslabšia, ale aj najkomickejšia, čo asi nebolo celkom plánom. Prostriedok s voskovými figurínami a malou diablicou taký priemer, takže hodnotenie jasné, zlatý stred s plusovými bodmi za hudbu a výrazných hercov. ()
Nenadchne, neurazí. Jednotlivé příběhy nejsou nijak originální. Soundtrack je velmi originální - kastaněty jsou stejně strašidelné jako xylofon :) Všimli jste si, že Jon Pertwee měl na sobě kostým Doctora Who nebo je to jenom souhra okolností? Dost mě dostalo jeho "komické" přehrávání při natáčení filmu. ()
Samotný nádherný dům je například co se kamery týče velmi dobře využit. Za to povídkové dění, které se v něm odehrává, už kvalitou občas trochu kolísá. Překvapivě jde právě o povídky, které se v něm odehrávají pouze částečně, takže že by opravdu až taková síla? Ale vážně, druhá a čtvrtá zaujmou méně, druhá je (bude to znít v rámci žánru divně, ale opravdu) oproti ostatním příliš zvláštní a čtvrtá vlastně stejně tak, ale ta je na tom díky své vtipné stránce přeci jen lépe. Za to první a třetí jsou výborné, obě zaujmou jak hereckým obsazením, tak silnou pointou. V první šílící spisovatel a jeho přízrak, třetí nejsilnější, má klasicky fantastického Christophera Lee a překvapivě i jeho filmovou "milou" dcerku, v jejíž roli je Chloe Franks opravdu výborná. Nevyrovnaná kvalita povídek i proto zamrzí, přesto patří Dům smrti k těm lepším hororům, co se povídkových týče, možná i nejlepším. 65% ()
Peter Cushing, Christopher Lee a scénář od Roberta Blocha – instantně jedna z mých nejoblíbenějších antologií. Zpracováním se dost podobá Tales from the Crypt, ale epizodky jsou zde zajímavější, konzistentní co do kvality scénáře i režie a každý zdánlivě předvídatelný příběh čeká na konci originální zvrat. Velmi povedené. ()