Athena

S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. (14.10.2022)

Vtažení diváka do demonstrační řvavy je bombastické, první dlouhý jakože jednozáběr je technická krasojízda. Hněvem hnaný motor filmu až do konce nezpomalí a několikrát znovu připomene snahu tvůrců o skvěle zkomponované, dramaticky gradující dlouhé záběry. Ale s postavami nás nedokáže sblížit natolik, abychom to peklo prožili v jejich kůži. Ani o té nejrozumnější z nich se nedozvíme nic osobnějšího, než kdo je její sourozenec. S tak jednoduchou dějovou premisou, bez napojujících emocí a bez vyššího uměleckého přesahu se z Atheny stává tak trochu prvoplánový konstrukt. (14.12.2022)

Athena je film, kterej šlape od začátku až do konce. Je sice pravda, že začne tím nejlepší a ve závěru to tak docela nesemele, protože nevěnuje postavám toliko do hloubky na to, aby jejich počínání diváka emocionálně sevřelo a semlelo, ale tematicky je to završeno více než dobře. Jde o nepokoje na francouzském sídlišti, které začaly poté, co uniklo video, kde pár policajtů ubilo malého kluka - migranta. Film na konec ukáže, jak to celé vlastně bylo a film tak není toliko o rebélii proti nespravedlivému systému, nýbrž o důležitosti dialogu, porozumění, následcích jejich absence a nahromaděné frustraci. Krom toho, že je to celé úchvatně natočené je to také vyprávěno z pohledu tří postav - bratrů oné oběti. Tito bratři vhodně reprezentují tři způsoby, jakými migranti můžou reagovat na svou životní situaci uvnitř jiného státu: 1. Abdul se z nich tří nejvíc přizpůsobil. Stal se vojákem sloužícím pod francouzskou vlajkou a to, že je náboženstvím muslim, pak jeho francouzskému okolí nevadí, hlavně dokud to nedává moc najevo. Svým způsobem je tak ideálně asimilovaný, protože už ani nepřipomíná svůj původ. 2. Moktar je oportunista, který od začátku vidí, že jako imigrant to bude mít v normální společnosti příliš těžké, a tak se uchýlí do světa ilegality, ve které může jednodušeji uspět. 3. Karim je z nich tří nejvíc radikální. Se systémem se nikdy nesmíří a raději uvidí všechno hořet za svou pravdu, než aby se sklonil a toleroval nespravedlnost. (30.10.2022)

Jestliže jsem včera napsal k jisté nové francouzské gangsterce, že je příliš stylizovaná, pak nevím, co napsat k tomuhle. Zatímco předloňský blízce příbuzný BAC Nord byl vcelku realistický a uvěřitelný, s uvěřitelnými týpky v rolích sídlištních grázlů, tenhle teenagerský comix už je v realističnosti přes čáru. A může za to nejmíň ze dvou třetin představitel Karima, kápa "vzbouřenců". Sotva ochmýřený chlapeček, tak zhurta přehrávající své rádoby drsňácké grimasy, až působil jako karikatura. To že by měl být vůdce tuctů zfetovaných a zdivočelých opičáků? Umím si tohohle metrosexuálního mládence představit spíš coby lídra kapely pro pubertální týnky, nebo postavu z telenovelického seriálu pro mládež. Věru tragikomická figura. Nebo co měl znamenat ten odpudivý jeliman od policejních specnazů? Neodbytně mi připomínal tlustého ňoumu Sama z GoT, kterého jsem tak nesnášel. A nebo ty rádoby působivé "bitevní" scény... Zdolávání sídlištních "hradeb" mobilními žebříky... Že by se mezi ty paneláky opravdu nedalo jet z jiné strany? Nebo zásahovka ve formaci římské želvy a okolo jezdící čmoudi na motorkách, střílející na poliše rachejtle, fakt děsně cool výjev... Ne, tohle prostě nešlo, trapné, příliš trapné. A do toho ještě složité rodinné i generační vztahy, nebo konflikt mezi věrností republice a svému rodnému opičímu klanu... A nakonec vyjde najevo, že za všechno zase můžou ti zatracení bílí rasisti. Učiněné antické drama... Tedy pro diváky s dvouciferným IQ. (07.11.2022)

O tomto filmu jsem viděl videa na instagramu, jak se natáčel a pokaždé jsem si říkal, když jsem to viděl, že to vypadá hrozně dobře. Teď po zhlédnutí můžu říct, že je to jeden z nejlépe natočených filmů roku. Je to napínavý, atmosférický dílo z Francie, kde možná chybí lepší postavy a lepší scénář. Jenže tady se hodně hraje na formu před obsahem. Ve většině natočeno bez střihu a to na filmech extrémně miluju. Do toho podmanivý soundtrack. Finále se proměnilo v drama a celé to končí drsně.... na konci jak najely titulky jsem musel vydechnout. Je to povedený film a pokud máte rádi napínavé filmy a do toho rádi sledujete kvalitní filmařinu, tak Atheně dejte šanci. 7,5/10 (24.12.2022)