Athena

Pojídači dávek vs. francouzští těžkooděnci. Nic víc v tom vlastně není. Úvodní scéna s přepadením policejní stanice je luxusní a tempo si film udržuje prakticky po celou dobu. Jen po čase začne být všechno to bouchání, hulákání a házení čehokoliv poněkud monotónní. Ten chybějící příběh prostě absenutje, byť je tu snaha zasadit celýt ten bordel do rámce rozhárané rodiny, kdy se několik bratrů ocitne na různé straně barikády. Ocenění si zaslouží herci a  kameraman, ale na podobně laděné filmy z francouzského předměstí Gavrasovi něco schází. Ale i tak se jedná o slušnou práci. 60% (16.10.2022)

Netflix jsem zrušil před více jak 2-3  lety, Gavrasovy videoklipy neznám ani mě nezajímají, jeho předchozí film s Casselem si nevybavim, ale na ATHENU mě nalákal Fincherův marketingový citát na plakátu, který je v plném znění trošku delší: “Sprawling and propulsive. Romain's gifts for staging and excavation of character are on remorseless display. He makes mind-numbingly complex coordination seem ordinary, spoiling his audience as we bear witness to this painful story's unspooling. Slack-jawed and agog.” Nicméně film samotný mě nijak neohromil. Opěvovaná úvodní 20minutová sekvence bez přerušovaného střihu je sice řemeslně perfektně vystavěná, ale zároveň ji chybí jakákoliv dynamika právě díky onomu nepřerušovanému střihu. Stejný problém, díky němuž jsem trpěl u 1917. Gavras tlačí na maximální možnou intenzitu, ale zapomíná ta prohloubení postav, které jsou jednorozměrné a chovají se strašně teatrálně až hloupě. Skoro mi to přišlo jak koukat na divadelní hru o klasické řecké tragédii (což byl podle rozhovorů záměr, viz. jeho původ) v "moderních" panelákových kulisách. Za mě osobně bylo tohle téma zpracováno mnohem líp již téměř před 30 lety v LA HAINE. (20.03.2023)

Wow, soutěž o nejlepší kameru v tomto roce je asi rozhodnuta. Technicky precizní série one-shotů, kde v podstatě každá scéna se jede na jeden kontinuální záběr, občas v přechodu se stříhá i normálně. Hlavně úvodní 10-minutovka je lahůdka, ale i ostatní scény mají hodně do sebe. Dost potěšilo, že se nejedná o žádný "shaky-cam", ale velmi plynulé "steady-cam" záběry, kde "neviditelných" střihů jsem si všiml jen velmi málo. Rozhodně jsou někdy méně okaté, než i v 1917. Ke konci tomu bohužel trochu ztrácí dech a neměl jsem pocit nějaké katarze, ale jen za tu technickou stránku to stojí za vidění. 8/10 (04.10.2022)

Velmi rychle pochopíme, o co se tady bude hrát. Na policejní stanici neúnavně útočí davy mladíků, protože na francouzském sídlišti Athena údajně po potyčce s policií zemřel mladý kluk. Všude je dým, křik, chaos. Kamera je pronásleduje po chodbách, v unikajících dodávkách, nezmešká nic důležitého v pozadí. Nově ozbrojený dav se vrací na panelákové sídliště, aby začal s přípravami na nevyhnutelnou odpověď. Tím končí velmi intenzivní a skvěle (na jeden záběr) natočené intro, ovšem dynamika nepolevuje ani nadále. Zatímco bratr mrtvého Karim touží po pomstě, další ze sourozenců Abdel, důstojník francouzské armády, se zoufale snaží uklidnit vzrůstající napětí. A propast mezi nimi narůstá... Úroveň choreografie je v mnoha scénách výtečná. Kamera se pohybuje s takovou plynulostí, že divák zapomíná, že tam vlastně vůbec je. Jedním ze scenáristů filmu je Ladj Ly, který debutoval podobně laděnými Bídníky z třaskavého pařížského předměstí. Athena je podobně odvážná a nekompromisní, emočně mě ale příliš nepohltila. Na hraně mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Francie by se každopádně měla podívat pod koberec. Jinak je to o hubu. (27.09.2022)

Strhující filmařina, která hned v úvodu pošle diváka do centra dění, do scény, ve který by většina filmů vrcholila. Tady ale nastoluje všechen ten zmar, zoufalství, anarchii a pak postupně proplouvá k tomu jedinýmu logickýmu závěru. Athena je režijní mistrovství podpořený fenomenálním vizuálem, kterýmu by kino slušelo víc než kde jaký marvelovce, třešničkou na dortu je pak perfektní soundtrack! Chápu, proč všude po Paříži visely na Athenu plakáty. (30.09.2022)