Athena

Film, který se snaží o maximálně intenzivní, diváka vtahující zážitek, kdy stále aktuální téma migrantské problematiky přetváří do thrilleru, který se snaží strhnout dlouhými jednozáběrovými scénami. To co fungovalo v Potomcích lidí, zde brzy začne působit samoúčelně a přestože řada scén dokáže zaujmout, nikdy skutečně nestrhne, stejně jako jednoduchý, moc nevysvětlující příběh, který místo intenzivního zvyšování napětí, nedostatečně graduje, aby se v poslední třetině nesmyslně přepnul do módu, který vlastně celou dobu odsuzuje. Athena tak není tak strhujícím a důležitým filmem, jak by se mohlo na první pohled zdát a ve výsledku béčkovou zápletku zkouší zpracovávat seriózněji, ale tvůrce si vybranou formou, ukousl příliš velké sousto. (27.09.2022)

Athena je inovativní kus francouzské filmařiny, která na vás křičí a zavaluje vás především choreografickým úžasem. Kamera Boucarda a hudba Surkina dělá s vašim tělem i duší podmanivé kusy. Pastva pro oči. Ale pro srdce nic nezbylo. Těžko cítit tragédii v propasti tří bratrů, když k jedinému z nich necítíme naprosto vůbec nic. Jeden chce pomstu, druhý chce přežít a namastit si kapsu a třetí se snaží celou situaci uklidnit. Jsou to jednorozměrné figury co "pobíhají tam a sem vytuněnou" scenérií, křičí nebo zadumaně čučí. Takže se může dít ve filmu cokoli a já vlastně pokaždé jen řeším, kolik záběrů že to teď bylo a říkám si woow. Ale cítím něco? Vůbec nic a co je nejhorší, je mi úplně jedno, jak to s kým dopadne. Athena se snaží okatě být něčím mnohem víc a v tom právě selhává. A těch pár hovorů s mámou, které se to snaží posunout do osudovější hloubky? Marná snaha, nedaří se. Bohužel. Je to škoda. Dát stejnou péči postavám jako zbytku a mohlo jít o jeden z nejzásadnějších francouzských filmů poslední doby. Takhle jde v mých očích jen o úchvatnou ukázku brilantně vypiplané - choreografické filmařiny. Nic víc, nic míň. 70% (30.09.2022)

„NEŽ ZJISTÍME JMÉNA POLICAJTŮ, BUDE VÁLKA…“   Potomci na dávkách žijících migrantů v akci. Jde se do toho po hlavě a hned od začátku sledujeme pouliční válku, která přerůstá v policejní bezradnost,  a nakonec vítězí arabská „moudrost“. Bohužel tady nevidím nic víc. Žádný poselství… navíc postupně uvadají i emoce. Škoda, „Bídnici“ a „Severní Marseilles“ by si zasloužili přídavek.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Karim, Moktar, Seber, Abdel, Ouss...  2.) Zjistím, že Chánov je zlatý sídliště!  ///  Thx za titule „Lucie Mandziuková a Barbora Vrbová“.                PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  * (15.10.2022)

Wow, soutěž o nejlepší kameru v tomto roce je asi rozhodnuta. Technicky precizní série one-shotů, kde v podstatě každá scéna se jede na jeden kontinuální záběr, občas v přechodu se stříhá i normálně. Hlavně úvodní 10-minutovka je lahůdka, ale i ostatní scény mají hodně do sebe. Dost potěšilo, že se nejedná o žádný "shaky-cam", ale velmi plynulé "steady-cam" záběry, kde "neviditelných" střihů jsem si všiml jen velmi málo. Rozhodně jsou někdy méně okaté, než i v 1917. Ke konci tomu bohužel trochu ztrácí dech a neměl jsem pocit nějaké katarze, ale jen za tu technickou stránku to stojí za vidění. 8/10 (04.10.2022)

Začátek má drive a jeden fakt kouká jaké veletoče dnes už dokáže kamera "na jeden záběr". Pak to ale postupem času upouští od toho sympaticky syrového naturalismu (byť nadsazeného) a přechází to do jakési přiblble schématické "pseudoantické tragédie", která diváka ubíjí nesmyslným jednáním snad všech zásadních postav.. Miserables sice taky zbytečně sklouzli od hypernaturalismu k příliš schématickému dějovému oblouku, ale aspoň se tenkrát vyhnuli nějakému tlačení na osudovost a plošné lobotomii postav. EDIT: Tak ty uvozovky jsem tam mrdnul špatně.. On to je fakt jeden záběr. (01.10.2022)