Athena

CHAOS, ANARCHIE, REBELIE, POMSTA, BEZNADĚJ A ZMAR...... přesně těmito slovy by se dal charakterizovat francouzský snímek ATHENA, který famózně kombinuje parametry řecké tragédie, přímočarého akčňáku a variace na Les Misérables pro 21. století až biblických rozměrů, a který je zkomponovaný výhradně z dlouhých táhlých sekvencí – přičemž úvodní 11 minutová jednozáběrovka [která si na festivalu v Benátkách vysloužila bouřlivý potlesk] je asi nejintenzivnější a nejlépe nasnímaná scéna, co jsem letos viděl. Jářku, v podstatě celej film je jedna velká non-stop dechberoucí akční scéna – a když už si myslíte, že snímek už prostě nemůže jít dál za jakousi pomyslnou hranici akcelerace/eskalace agresivity, radikalismu, dynamiky a nervydrásajícího napětí, další scéna vás okamžitě usvědčí v opak a naprosto vás územní. Kdekdo by tomu mohl vyčítat, že je zde forma upřednostněna před obsahem, jenže mně to vůbec nevadí. Jak se navíc podařilo některý záběry tak fenomenálně natočit, a to komplet beze střihu, mi fakt hlava nebere, takže srovnání s takovými revolučními milníky kinematografie jako třeba Potomci lidí Alfonse Cuaróna je zcela na místě...... To vše pod virtuózní režijní taktovkou režiséra Romaina Gavrase, který se dřív živil točením hudebních videoklipů. To vše na pozadí příběhu čtyř bratrů; příběhu generace vzdorující vůči autoritám; příběhu jedné války mezi obyvateli sídliště Athena a policií...... Ve výsledku je tak ATHENA pompézně zrežírovaný, technicky vycizelovaný, řemeslně precizní [práce s kamerou, střihem a formálním jazykem celkově je jedním slovem mistrovská], emocionálně turbulentní a neuvěřitelně pohlcující dílo, který překonává všechny myslitelný i nemyslitelný standardy audiovizuálního story-tellingu. A kupodivu funguje nejenom jako hyper-realistická výpověď o současných kulturních válkách, ale i jako nekompromisní kritika policejní brutality [pomáhat a chránit? more like utlačovat a buzerovat]. Zkrátka jde o film, který vás chytne, jen tak nepustí, naprosto pohltí, a na konci vás sprostě vyflusne. Bez debat jeden z TOP 5 filmů tohoto roku. Nehorázná střela. Hodnocení na ČSFD klasicky úplně mimo...... [VERDIKT: 9,5 koktejlů pana Molotova z 10] (24.09.2022)

Energicky politicky thriller a mestske drama o hlubsim tematu, o kterem je ve Francii uz leta tabu mluvit. Pozvete si domu hosta a on vam zacne premistovat nabytek podle jeho vkusu. Film je ve stalem stavu napeti, ale nema co rict z hlediska skutecnych argumentu. Casem vypraveci linka upada, ale pohled je to zcela fantasticky. Tzv. no go zony na pristehovaleckych  predmestich ,kam se boji vkrocit policie, nebo zachranka, jsou nyni ve francouzskych mestech bezne. Existuje znama hranice, kdy se prekroci urcite mnozstvi jiste pristehovalecke skupiny, zacnou menit zakony a jiz neni cesta zpet.V Evrope k tomu ma krome Francie nakroceno Dansko, Svedsko, Nemecko, Britanie apod. (19.11.2022)

Tady se dá bezpochyby říct, že forma jasně vyhrála nad obsahem. Fakticky, po technické stránce jsem toho moc lepšího ze země galského kohouta doposud neviděl. Už jen ta úvodní chaotická 10minutovka bez jediného střihu, to jsem čuměl jako puk. Takových scén ale film nabídne více, audiovizuálně fakt extratřída. Jenže ta odosobněnost tomu velice škodí. Ono s nějakými postavami film vyjde na povrch, ale nedokáže je vůbec důkladně prokreslit (a to si dokážu představit, že s větší péčí celé bratrské trojici mohl film dopadnout mnohonásobně lépe). I proto mě konec nezvládl tak emocionálně odrovnat, jak tvůrci asi původně zamýšleli. Na druhou stranu, stopáž není přemrštěná, na obrazovce se stále něco děje a hlavně vám to umožní nahlédnout pod pokličku pořádných nepokojů ve Francii. Víc než ale obstojnou jednorázovou podívanou nečekejte. Za mě 6/10 (16.10.2022)

Po technické stránce opravdu dechberoucí a třeba úvodních deset minut je režijně na hranici geniality...a takových scén je tu víc. I metaforický přesah do antické tragédie je pochopitelný...ale co naplat, celková exaltovanost, ukřičenost, spolu s jednoduchostí zápletky (včetně závěrečného překlopení až do absurdity v chování některých postav) mi bránily v jakémkoli emočním zaangažování...a myšlenkově se film také vyčerpá brzy a pak se jen opakuje a navzdory režijní brilanci mne začal pozvolna nudit... Motivicky podobné Les Miserables na mne prostě fungovaly o tu jednu hvězdu lépe... (25.09.2022)

Formou unikátní film. Realisticky ztvárněné "Panelstory" na francouzské palčivé téma. Divácky okouzlující metoda záběrů bez střihu a plující kamery spolu s nervy drásajícími výkony všech stovek komparzistů činí z této Atheny malý filmový zázrak. Toto všechno natočit muselo hodně zabrat a nebo je to opravdové? (08.02.2023)