Matilda Roalda Dahla: Muzikál

Filmová Matilda Roalda Dahla: Muzikál je ucházející vánoční spotřební záležitostí, které se nedají vyčítat chytlavé písně s obstojnou choreografií jednotlivých tanečních scén a chvílemi i nějaká ta zábavná tvůrčí hravost, muzikálové kořeny ovšem výrazně podlomují nohy a v součtu se navíc ukazují i neduhy různých snah převést do muzikálové formy již o sobě úspěšných IP. Kdyby si tato Matilda měla dát páku s adaptací od DeVita, skončilo by to remízou.... (28.12.2022)

Suverénní, hravé a s naprosto přesně vystiženou Dahlovou nadčasově střihlou "la résistance contre les adultes" poetikou. Muzikálový háv tomu sedne až nečekaně přesně, což by jeden neřekl ani v těch nejdivočejších snech... Přeci jen co může být papírově odpudivější než muzikálová předělávka dětské klasiky, kde většinu partů zpívají prvním stupněm povinní. Všichni si to ovšem užívají na maximum. V čele s Thompsonovou, která tomu nasazuje korunu, nasazuje korunu, nasazuje korunu nebývalým způsobem. A že s ní třináctiletá Alisha naprosto drží výkonem krok, je nepochopitelná záhada. Film "paddingtonského ražení" pro celou rodinu (česká verze se povedla), který i největšího brblajícího dospěláckého morouse "proč ta děcka sakra zpívají" energií strhne natolik, že na konci si u "Revolting Children" bude pobrukovat s přiblble spokojeným úsměvem na rtech i on. (26.12.2022)

Tim Minchin měl u mě respekt už z předchozí doby (ostatně byl velkým důvodem, proč jsem se na to podíval). Teď má ale ještě větší respekt. Chytlavé písně doprovázené ještě chytlavějšími "videoklipy" - School Song dokáže geniálně zopakovat celý svůj text, Revolting Children má skoro až absurdně kvalitní choreografii (dost pomáhá i kamera), Naughty pak rošťácky dojemné. Původní filmovou Matildu jsem možná kdysi viděl, ale už si nic nepamatuji, o existenci muzikálu jsem neměl tušení. Kromě písní a všeho kolem nich a b-plotu vyprávění Matildy však není tolik o co stát. Možná ne pro mě, ale pro někoho určitě ano. (21.01.2023)

Celkem nedávno jsem viděl vůbec poprvé DeVitovu Matildu, která na mě zapůsobila veskrze průměrným dojmem, a tak jsem byl zvědavý, jak bude tento námět vypadat v modernějším a muzikálovém balení. Mám rád Emmu Thompson, ale musím přiznat, že mi do role ředitelky Trunchbull sedla více Pam Ferris, protože působila více despoticky a uvěřitelně - u Thompson, která sice svou roli zahrála dobře, bylo zkrátka vidět, že je více poupravená, navíc ji má člověk spojenou spíše s kladnými postavami (jako Nanny McPhee se též změnila k nepoznání, ale do role, která k ní více pasovala). Představitelka malé Matildy byla fajn stejně jako kdysi Mara Wilson, podobně i Lashana Lynch coby slečna Honey. Vedle toho se mi líbilo, že byly příběhy Matildy a slečny Honey více propojené a tím jejich setkání působilo více osudově. Co bych ale ještě nové Matildě vytknul, je její stopáž, která mohla být rozhodně kratší, zároveň bych i ubral na zpěvu ve scénách (ano - i přesto, že jde o muzikál). P. S. "I hate pigtails!" (01.01.2023)

To je otras. Tragické pesničky, z ktorých vytekal maz z ucha a nejaké transka Emma v chlapskom prestrojení, ktorá hádže deťmi ako s bumerangom, len ten bumerang sa nevráti lež skončí v kroví. Jeden recenzent napísal, že táto verzia je len pokus zapadnúť medzi dnešného bezmozgového diváka. Ešteže nie som dnešný, ale zaostalý stredovekár. (06.01.2023)