Znovu Paříž
Revoir Paris
Paris Memories
Paris Memories
Paris Memories
Réžia:
Alice WinocourScenár:
Alice WinocourKamera:
Stéphane FontaineHrajú:
Virginie Efira, Benoît Magimel, Grégoire Colin, Maya Sansa, Amadou Mbow, Nastya Golubeva Carax, Anne-Lise Heimburger, Sofia Lesaffre, Zakariya Gouram (viac)Obsahy(1)
Jedného jeseného večera sa Mia stala jednou z obetí teroristického útoku na parížske bistro. Ani po troch mesiacoch sa sa nedokáže vrátiť k normálnemu životu a z osudného večera si pamätá len útržky, z ktorých sa snaží poskladať ucelený obraz udalosti. Musí získať späť svoje spomienky, aby mohla začať znovu žiť. (RTVS)
Recenzie (16)
Při vší úctě ke 130 obětem série teroristických útoků pošahaných islamistů z IS v noci na 14. prosince 2015 v Paříži zůstávám u jedné hvězdy protože myslím, že na CSFD se hodnotí kvalita filmů a když už události tak jejich mimořádné zpracování. Tato patetická nuda, (A to mám Virginii Efiru tak rád), s řadou nelogických reakcí a hloupých vztahových náznaků nesplňuje u mne ani jednu hodnotu kvality. Snad jen jedinou. Každá víra v cosi neexistujícího v hlavách nevzdělaných a hloupých po celé věky plodila pouze násilí. ()
Jemné psychologické dama, které bohužel občas, když člověk čeká, že se mu ze situace či dialogu zatají dech, přejde příležitost, aniž jí využije. ()
Vždy ma rozčuľovalo, že pri násilných trestných činoch sa pozornosť médií aj ich konzumentov sústreďovala výlučne na páchateľov a obete ostávali mimo záujmu. Preto som bol príjemne prekvapený takmer neznámym filmom, v ktorom je to inak. Ocenil som množstvo momentov z psychiky obetí, o ktorých som nemal ani tušenia. Až dodatočne som si všimol, že film nakrútila žena, čo vysvetľuje s akou vnímavosťou a citlivosťou to urobila. Jediným mínusom ostáva, že kdejakú kravinu si pozrú desaťtisíce a tento film hodnotím ako 21. užívateľ a komentujem ako tretí. ()
Dosť psychologická záležitosť. Všetko kĺže po povrchu a hoci riešime veľmi silnú a tragickú udalosť, nejde sa úplne do hĺbky a to by nemalo byť v prípade riešenia traumy obete. Osobne poznám ženu, ktorej v Paríži 13. novembra 2015 zavraždili brata a to šiel len na koncert až z Rumunska. A jej výpoveď, spomienky na tú bolesť, sú oveľa hlbšie ako v tomto filme, a to tam našťastie ani nebola. V každom prípade Virginie Elfira je prekvapivo nenápadná a tak dobrá herečka, že jej veriť to, čo pán režisér prikázali. ()
O snímku jsem neměl až do nascendiho komentáře ani tušení, a tady se jasně ukazuje, že by se množina Oblíbení uživatelé měla nazývat spíše Užiteční uživatelé, protože se člověk díky těmto lidem dostane i k filmům, které by jinak minul, aniž by vůbec zaznamenal jejich existenci. Tato záležitost není vhodnou pro milovníky akčního žánru, protože děj plyne dosti zvolna a jde hlavně o pocity. Ne, není to žádná emocionální ždímačka (přestože nepochybuji o tom, že bych se jí v americkém podání dočkal), jde spíš o to, zda se divák dokáže alespoň částečně (bez samotné zkušenosti, kterou bych nikomu nepřál, to víc než částečně ani nejde) naladit na emoce hrdinů tohoto snímku. Mně se to asi podařilo, protože jsem při sledování cítil střídavě vztek, pohrdání, smutek i radost, takže je jasné, že se mi Alice Winocour dostala pod chitin. Sám se tomu vzhledem ke své povaze divím, ale stalo se. Z mého pohledu šlo o jakousi oslavu všech obyčejných lidí, kteří se bez vlastního přičinění dostanou do situace, kdy o jejich životech rozhoduje skupinka vypatlanců, a kteří, přestože vyváznou, už nikdy nemohou vnímat život a svět tak jako dosud. Můj dobrý pocit z celé záležitosti ještě umocnila Virginie Efira v hlavní roli, protože, jak jsem už naznačil v komentáři / recenzi k filmu Benedetta, je to nejen schopná herečka ale i sakra pěkná žena (přibývajícímu věku navzdory). / Poučení: Život a blbec dokáže člověku pěkně překopat priority. 4*+ ()
Podľa popisu to znelo viac než dobre a aj úvod filmu sľuboval perspektívnu psychologickú drámu. Postupne sa však dej stabilizoval a celé sa to napokon po celý čas točilo v tom istom kruhu traumy a pátrania po spomienkach. Celkom škoda, že sa dejový rámec takto uzavrel a takmer nepripustil žiadnu dramatizáciu. Celé sa to skôr odohráva v takej psychologicko-filozofickej rovine, proti ktorej v podstate nemám nič, ale trochu viac epickej esencie by určite nebolo na škodu. 2* ()
Tento film veľmi dobre ukazuje, čo sa stane po udalosti, ako je tá z novembra 2015 v Paríži: život jednoducho nemôže byť rovnaký ako bol po teroristických útokoch. Tí, čo prežili, sú prenasledovaní tým, čo zažili, a cítia sa hlboko spojení s ostatnými ľuďmi, ktorí prežili, mnohí z nich cítia nutkanie znovu navštíviť bistro, kde sa to stalo, a pochopiť, čo sa stalo. Táto skúsenosť je pre niekoho taká hlboká, intímna a posúvajúca, že v podstate vytvára novú rodinu, pozostalých, na úkor existujúcich vzťahov. Hlavná postava sa pristihne, že sa snaží rozpamätať, čo sa stalo, čiastočne preto, že je obvinená z toho, že sa v momente útoku zavrela na záchode a odoprela úkryt ostatným, ale aj čiastočne preto, že sa nemôže s priateľom pohnúť ďalej. Medzi traumou, posttraumatickou stresovou poruchou (vykreslená veľmi pútavým spôsobom) a jej snahou poskladať veci dokopy, objavíme aj nádej a ľudské spojenie, a toto je jeden z tých filmov, kde postavenie nevery funguje. Musím ešte pochváliť réžiu a hlavne scénu pred útokom a prebiehajúci útok, tieto scény sú natočené s naliehavosťou a dusnou atmosférou. 7,5/10 ()
Ja verím, že je to utrpenie, ale jej trauma ma nezaujímala. Bolo to veľmi dlhé, veľmi psychologické, čiže nuda k zabitiu. 1 z 5 ()
Zdařilý film zase jinak s tématem teroristického útoku.Zabývající se životem po události a jak se oběti vyrovnávají s traumatem. ()
Odkud se ve Francii vzal terorismus? Pamatuji doby, kdy tam nic takového neměli. Kdo to tam dělá? A proč se to neřeší? Co to třeba v tom filmu aspoň pořádně vysvětlit? Takto film beznadějně klouže po povrchu problému a ještě propaguje multikulturalismus. ()
Samotný atentát je vyřešen za pár minut, přesto mu napětí, ani více času nechybí. Jde především o pozdější skládání střípků, stále se opakující myšlenky a hledání odpovědí na několik otázek. Odpovědí, jenž by mohly pomoci v boji s posttraumatickou poruchou, kterou Alice Winocour dokáže podat stejně dobře, jako Virginie Efira v hlavní roli. Překvapilo mě, že zrovna opakovaný pobyt na místě může být ku prospěchu, ale minimálně ve vzpomenutí si to smysl dává. Mia tu však nenalézá pouze pochopení, ale i osočení. Pozdější přiznání je jednou z nejlepších scén, stejně jako to v soukromém životě, které na vzniklou situaci hází úplně jiné světlo a někdo má jistě nad čím přemýšlet. ()
„Som jeho manželka a vieme, že to nikdy neprekonáme. Vy ste jediná, s ktorou o tom vie rozprávať.“ __ Alice Winocour má cit pre spoločenské filmy a je vidieť, že má odvahu ísť aj do neľahkých tém. Revoir Paris zachytáva kalváriu ženy (menom Mia) v strednom veku, ktorá s niekoľkými ďalšími ľuďmi prežila teroristické útoky v Paríži z roku 2015. Režisérka sa schválne nevenuje k detailnejšiemu zachyteniu útoku v reštaurácii, všetko prebehne v rámci pár sekúnd a v neskorších častiach príbehu sa objaví len zopár snímok vo forme flashbacku. Mia pátra po svojich spomienkach, objaví komunitu obetí, kde sa snažia jeden druhému prekonať prežitú tragédiu (jedným z najsilnejších momentov je priznanie vdovy o tom, čo spravila // prípadne scéna v múzeu pri „dlhej“ maľbe). Režisérka medzi inými ukáže niečo aj z toho Paríža, ktorú nepoznáme (prípadne poznáme, len sa snažíme na o tom mať nemať vedomie) – nič nie je čierne a biele. P.S.: To, že Virginie Efira je opäť tlmočníčkou ako v (nedávnom) filme Madeleine Collins, je pravdepodobne len náhoda. Osobné hodnotenie: 80% (****) ()
Zážitky a jak se s nimi vypořádat - složitá psychologická situace ženy, která přežila hromadný atentát v Paříži. ()
Boooooooooooring =/ ()
Psychologický film o následcích, které si lidé ponesou celý život. A i když se snažíte se s nimi nějakým způsobem vyrovnat, nikdy nezapomenete. Pěkný film, ale rozhodně ne úžasný. ()
Zajimave tema, ale vleklo se to - zbytecne. ()
Súvisiace novinky
Na cenách César uspěla i česko-slovenská stopa
V pátek 24. února 2023 proběhlo v pařížském koncertním sále Olympia slavnostní předávání prestižních cen francouzské akademie filmových umění a technik, známých pod názvem César. Vítězným snímkem… (viac)