MASH film

Největší "problém" tohoto filmu je, že snad každý ho viděl až po seriálu a čekal záplavu gagů. To je ovšem chyba, film neměl být žádný sitcom. Snažil se věrně vystihnout prostředí vojenské nemocnice v Koreji, kde se lékaři snaží bránit proti válce humorem. Ostatně, každý musí uznat, že děj filmu vypadá daleko víc reálněji než děj seriálu. Na film by se proto nemělo dívat jako na dvouhodinovou nepřetržitou zábavu, opravdu to není a nemá být Žhavé výstřely 2. Nedivím se Altmanovu rozhořčení nad seriálem. Prý řekl, že seriál totálně překroutil jeho ideu a je to pravda. Seriál vše zjednodušil a změnil na soustavu gagů. I proto zůstává u mě film daleko lepší. (01.05.2004)

Film má veliké štěstí, že jsem jej viděla dlouho před seriálem - ještě před odrazem nad laťku dospělosti. Byla jsem mládě fascinované military tématikou, na humor nenáročné a nevnímající narážky, jež jsou mi coby dospělé ženě proti ochlupení. První dojem byl tedy výborný, prostě bžunda! Druhé "promítání" přišlo o mnoho let a přinejmenším dvě reprízy seriálu později... A jakkoliv se nemůžu donutit film striktně odsoudit, měl své světlé momenty, je prostě někde úplně jinde proti (postupně) hlubšímu, lidštějšímu seriálu, který si získal mé srdce. Je mi putna, že autor knihy, Dr. Richard Hornberger, cyklus víceméně odsoudil a filmový M*A*S*H označil za bližší realitě. Pro mě (s veškerou úctou k Donaldu Sutherlandovi) existuje jediný Hawkeye Pierce: Alan Alda. 61% (20.08.2010)

Velkým průšvihem Altmanova Mashe je, že drtivá většina diváků ho viděla teprve poté, co se stala diváky a fanoušky proslulého seriálu. Ten sice převzal od Altmana námět, ale jde o úplně jiný styl i jiný formát a žánr. Takže ti, kteří hledají příjemný seriálový humor, budou notně zklamáni. Seriálový Mash byl mainstreamovou záležitostí, příjemnou oddechovkou s určitým protiválečným poselstvím, zpracovanou pro nejširší diváckou obec, zatímco Altman natočil cynický film o marasmu, který na lidech zanechává válka. Jako komedie podle mě příliš nefunguje, ale jako absurdní válečný příběh o lidech frustrovaných šílenými podmínkami, ve kterých musí pobývat, je to silná záležitost. Hlavní hrdina je cynik, který se chce jen bavit, přežít a zapomenout. Není to prostě ten sympaťák, kterého známe ze seriálu. Celkový dojem: 60 %. (18.06.2006)

Robert Altman, a dle všeho to není u něj neobvyklé, vypráví svůj příběh jako řeku, do jejíhož porudu sem tam přihodí tu chrastí, tu peřeje, ale přesto se jedná jen o jakýsi výsek z nekonečného toku života. Proto jen těžko můžeme očekávat nějaké dramatické mosty či nervydrásající rozuzlení. Takový Altman není, naopak postupně skládá různé epizody do komplexního obrazu válečného života. Problém je však v tom, že film jako válečná satira je až příliš přízemní a v porovnání s takřka surealistickou Hlavou 22 prohrává na celé čáře. To, že armáda je pakárna, už dávno víme, a tak Altmanovi moc karet v rukou nezbývá a tak sem tam zanotuje sem tam tu přisprostlou lidovou, čímž výsledek působí ještě rozpačitěji. Ale abych jenom nehanil, tak volná parafráze na Poslední večeři je zcela magická a rouhačsky by se dalo říci, že si nikterak nezadá s da Vinciho originálem. (20.07.2010)

Seriál už mám prokoukanej skrz na skrz a tak jsem se rozhodl věnovat i původnímu filmu od Roberta Altmana. Jenže ouha. Ze zvyklostí ze seriálu mě film neuvěřitelně zklamal. A stal se pro mě diváckým mučením. Po celý film jsem se pobavil snad jen třikrát nebo čtyřikrát. Filmové postavy jsou jaksi umělé a nedokázal jsem jim přijít na chuť. Ze seriálu jsem byl zvyklý proplouvat od vtipu ke vtipu, jenže film má pomalé tempo a ztrácí na svém homoru. Ještě, že si náladu můžu zvednout seriálem. (19.10.2008)